Článek
Přenesme se do padesátých let minulého století. Do doby průkopníků televizního vysílání, které bylo předurčeno pro to, aby divákům přinášelo živý zážitek odkudkoli. Třeba i ze sportu.
„Československá televize vysílala od začátku buď záznamové relace, nebo živé vstupy ze studia. Nicméně pořád zde byla poptávka být někde na místě události, která se odehrává právě teď, a není to v budově Měšťanské besedy (tehdejším sídle ČST)," připomíná nynější šéfkomentátor Redakce sportu ČT Robert Záruba.
Televize už disponovala zázemím pro přímý přenos.
Dlouho ale chybělo to hlavní – technika. „První přenosový vůz byl zhotoven v lednu 1955, kdy také vyvstala poslední otázka, a to která událost se bude živě přenášet. Volba tehdy padla na hokejové utkání českých hráčů se Švédskem," pokračuje Záruba.
Památný vysílací den tedy připadl na 11. února 1955. Z dnes již zbouraného zimního stadionu na Štvanici divákům zprostředkovala ČST zápas domácích hráčů se švédským týmem Leksands IF.
Na začátek se to s těmi přímými zážitky nemělo tak úplně přehánět. Přenos byl plánován pouze ze dvou třetin, ale pro velký zájem diváků se nakonec odvysílaly třetiny tři.
Jedna z kamer, které snímaly zápas československých a švédských hokejistů 11. února 1955.
Ne, to není legrace. Jak se to seběhlo? „Už v průběhu zápasu přicházely telegramy a zvonily telefony. Sportovní nadšenci tehdy volali třeba z Českých Budějovic, že mají výborný obraz a jen ať vytrváme, a tak se rozhodlo, že se hokej bude vysílat až do konce," vzpomínal kdysi komentátor utkání Vít Holubec, jedna z legend počátků televizního vysílání.
S touto novinkou tak Československá televize přišla pouhý rok po zahájení pravidelného vysílání v únoru 1954, kdy černobílý program nabízela na jednom kanále a to ještě v omezeném počtu dnů v týdnu.
Ale i tahle novota odstartovala obrovské zvýšení zájmu o pořízení televizoru. A celou historii vysílání padesátky světových hokejových šampionátů, patnácti turnajů v rámci zimních olympijských her, ale samozřejmě i jiných vrcholných událostí.
