Český hokej se rozloučil s Milošem Říhou. Byl výjimečný, měl slzy v očích Reichel

„Velká rána jak pro český hokej, tak pro jeho rodinu," truchlil Filip Pešán, jenž dorazil ke krematoriu v černých brýlích a gerberou v ruce jako jeden z prvních. Právě on v květnu vystřídal Říhu na reprezentační střídačce. „Samozřejmě mediální přestřelky ohledně mého posunu do reprezentační funkce ho asi netěšili, ale my zůstali v pracovně přátelském vztahu," tvrdil šéftrenér Českého hokeje. Čas spolu ostatně trávili i na posledním MS 20 v Ostravě.

„Byl ho plný skybox. Každou věc, kterou chtěl sdělit, řekl z plného hrdla," vzpomínal.

Po rodinné pietě proběhlo rozloučení s Říhou pro veřejnost od 14 hodin. V sále byl prostor před rakví na podstavci zavalen květinami a věnci. Vpravo pak stál portrét zesnulého kouče a síní se linuly tóny oblíbených hitů třeba skupiny Olympic nebo Petera Nagy. Poklonit se jeho památce postupně přicházely známé tváře. Mimo jiné generální manažer reprezentace Nedvěd nebo dvojnásobný mistr světa Bohuslav Šťastný. „Nezkazil žádnou zábavu. Dokázal zorganizovat zabíjačku, bavil okolí, i ze sebe si udělal legraci," líčil. „Opravdu milý a příjemný člověk, který uměl hráče motivovat," dodal někdejší skvělý křídelník.

Dorazili také zástupci svazu. Chyběl sice prezident Král, naopak přišel Petr Bříza, člen Rady Mezinárodní hokejové federace. „Byl jednoduše řečeno gejzír emocí, hokejových témat a života," prohlásil. „Miloš byl svůj, hodně mi připomínal Ivana Hlinku. Šel si za věcmi a měl na to podobný názor. V tom byl výjimečný," tvrdil jeho bývalý reprezentační asistent a olympijský vítěz z Nagana Robert Reichel, jenž měl slzy na krajíčku.

Smutná atmosféra kontrastovala s krásným dnem pod azurovou oblohou. Paprsky slunce však nikoho v areálu krematoria příliš nehřály. „Vždycky každého nutil dělat všechno naplno. Je to další rozloučení v Pardubicích, které mě obrovsky zasáhlo," přiznal útočník Tomáš Rolinek.