Článek
Bylo mu teprve 22 let, když od trenéra Karla Guta dostal „povolávák" na světový šampionát do polských Katovic. Tehdy se hrálo na tři lajny, v 70. letech měla navíc reprezentace silné jádro a procpat se mezi harcovníky byla výjimečná věc. A tak Černík společně s mladíčkem Peterem Šťastným pravidelně sbírali puky, přesto se výrazně podíleli na zisku titulu.
„Starší kluci už mi tehdy říkali, buď rád, že jsi mistr světa. Hodně generacím se to nepovedlo. Sám jsem si to naplno uvědomil až po ukončení kariéry v národním týmu," vzpomínal před čtyřmi lety, když mu ve Vítkovicích vyvěsili dres s jeho číslem 9 pod strop zdejší arény.
Ano, další titul už nepřidal, „jen" stříbra. Třeba to z Prahy 1978, kde se zaskvěl oním hattrickem do sítě sborné či tím z olympiády v Sarajevu, kde dělal kapitána. To však byla jeho reprezentační derniéra, protože o rok později si místo na zlatém mistrovství v Praze zahrál v NHL za tým Detroit Red Wings. Jeho spoluhráčem tam tenkrát byl i Steve Yzerman a jejich cesty se znovu protly na olympiádě v Naganu. Černík coby manažer pomáhal Ivanu Hlinkovi skládat tým, přičemž se výrazně zasadil o nominaci Davida Moravce, Yzerman a spol. zase snili na Turnaji století ukázat světu, že hokej je kanadská hra. Marně – v semifinálovém penaltovém rozstřelu jim Češi vystavili stopku.
V posledních letech se už Černík z aktivního hokejového dění stáhl, zůstává však čestným prezidentem vítkovického klubu. A jak vlastně ona přezdívka Čert vznikla? Leckdo přisuzuje vznik jeho příjmení, jiný charakteristickým černým kudrnatým vlasům, ale vše se zrodilo na zmiňovaném šampionátu v Katovicích. Tam Černík bydlel na pokoji s brankářem Vladimírem Dzurillou, kterému Čert říkali už od 60. let. A jelikož si dvojice byla dosti podobná, tak Dzurilla byl rázem pro spoluhráče „starý Čert" a Černík zase „mladý Čert".
