Článek
„V Jardovi Holíkovi odešla největší osobnost jihlavské hokejové Dukly. Všichni jsme věděli, že má složité období, pronásledovaly ho nemoce a přišel o nohu, měl teď problémy i s tou druhou, ale rval se s tím vším statečně do poslední chvíle," vzpomíná Neveselý.
Spoluhráče ze zlatého týmu na MS 1972 Richarda Fardu zpráva o Holíkově úmrtí hodně zaskočila: „Byl o tři roky starší a v začátcích kariéry mi hodně pomohl v hokejovém růstu, když jsem byl v Dukle na vojně," uvedl bývalý útočník a trenér.
„Bouřlivák, ale také srdcař, vždycky s obrovskou vůli, jenže se nikdy nechtěl smířit s porážkou," řekl o něm vrstevník a reprezentační kolega, ale v dresu Sparty velký rival Jan Havel. „On to měl hlavně se Šímou pěkně vyostřené," vzpomíná. Všem v paměti zůstává Holíkova reakce na mistrovství světa v roce 1969, kdy si na protest proti srpnové okupaci Československa přelepil hvězdu na státním znaku při zápase se Sovětským svazem.
„Říkali jsme mu Starej nebo Šéf, obě ty přezdívky Jardu vystihovaly," prohlásil o něm další reprezentační spoluhráč Jiří Bubla. „Měl to v sobě, nesnášel odevzdanost. On byl v tréninku vždy ve všem první a při zápase, když se nedařilo a mančaft už rezignoval, všechny seřval a probudil," vzpomínal dojatě na Holíka.
Jeho tvrdé metody byly účinné
Už pouze jako trenéra poznal Holíka současný šéf Dukly Bedřich Ščerban. „Tak jako v životě byl i jako trenér velmi tvrdý. Používal někdy i vulgární slova. Nebylo nic příjemného pod ním hrát. Jeho tvrdé metody ale byly účinné. Pouze odolní je vydrželi. Ale hokejově mi hodně pomohl," tvrdí Ščerban. „Pořád doufal, že se dožije toho, že jeho vnuci nastoupí v NHL. U staršího Davida se mu to splnilo, když ho teď vzali nahoru v Edmontonu a mladší Adam asi půjde letos na draft," připomíná Ščerban.
Když se před týdnem v Jihlavě hrálo mezistátní utkání Česko–Slovensko, tak už Holík v hledišti chyběl. „Je mu dost zle, právě ho pouštějí z nemocnice," omlouvala ho manželka.
„Já jsem Jardu Holíka vždycky vnímal jako velikou osobnost a do značné míry k němu i vzhlížel. Když jsem pak působil jako trenér, cítil jsem od něj uznání," říká trenér Alois Hadamczik, který jako poslední navázal na velké Holíkovy medailové úspěchy u reprezentace do 20 let a přivezl s ní také medaili.
„Jarda měl své názory, za nic se neschovával. Často byl tak hodně přímý, až to někteří lidé nesnášeli, já v něm viděl rovného chlapa, a když na něj zněla kritika, byla často účelová," vypráví o Holíkovi Hadamczik. „V posledních letech se ale děsně trápil ve své nemoci, nikdy však nebyl zvyklý brečet a i za těchto okolností se ukázal jako silný člověk," dodává bývalý kouč národního týmu.
