Znamená to, že jsem starej, culí se oldschoolový Voráček před svým velkým večerem

„Hlavně to znamená, že jsem starej..." uculil se Voráček po středečním tréninku v rozhovoru, který zveřejnila i česká verze oficiálních stránek NHL.

„Měl jsem štěstí, že jsem v kariéře neměl žádná větší zranění a nevynechal jsem mnoho zápasů. Jsem hrdý na to, že i když jsem byl třeba pobouchaný, vždycky jsem dokázal nastoupit a hrát," říká dvaatřicetiletý odchovanec Kladna.

„Je to trochu 'oldschoolový' přístup - porvat se s tím, ať už je vám cokoliv. To je podle mého jeden z důvodů, že jsem na tu metu dosáhl tak brzy," míní Voráček, jenž premiérový zápas v NHL odehrál 10. října 2008 proti Dallasu.

A hned se v něm dočkal prvních dvou bodů včetně gólu, který vstřelil brankáři Martymu Turcovi. Po třech sezonách u Blue Jackets byl vyměněn do Philadelphie, kde strávil dlouhých deset ročníků. Aby se pak loni v létě v rámci dalšího trejdu do Columbusu vrátil.

„Málokomu se stane, že v kariéře hraje jen za jeden dva týmy. Já měl to štěstí. Vrátil jsem se tam, kde to dobře znám, našel jsem tu nový život. Užívám si to pokaždé, když přijdu na zimák nebo se vidím se spoluhráči. To je pro mě hrozně důležité, musíte si to užívat na ledě, ale taky mimo led. To pak pomáhá hrát v pohodě," pochvaluje si Voráček, jenž je v aktuální sezoně s 23 body za gól a 22 asistencí v 31 zápasech druhým nejproduktivnějším hráčem Modrokabátníků.

Při svých prvních krocích jako 21letý mladík vůbec netušil, že by se na tisícovku utkání dostal. „To je tak strašně daleko, tolik zápasů, tolik emocí, tolik let... Pak postupně stárnete a k tomu číslu se blížíte. Každý ví, že čím je člověk starší, tím rychleji čas letí. V hokeji to platí také. Když mi bylo 25, 26, nemyslel jsem na to, jestli se na tu metu dostanu," přiznává mistr světa z roku 2010.

Přestože v minulosti několikrát prohlásil, že kariéru by chtěl zakončit v mateřském Kladně, aktuálním tématem to rozhodně není. Rád by ještě setrval v NHL, v jejíž základní části posbíral 217 branek a 544 finálních přihrávek.

„Nikdy nevíte, co se stane. Dokud budu pro tým relevantní, dokud budu pomáhat mužstvu vyhrávat zápasy a bude se mi na ledě dařit, tak budu hrát. Jakmile budu cítit, že nemám co nabídnout, tak to zabalím. Zatím to ale vidím tak, že chci hrát tak dlouho, jak to bude možné," nastiňuje Voráček své plány.