Článek
Po světovém šampionátu v Praze 2015 podepsal dvoucestný kontrakt s Calgary Flames a těšil se, že se v sedmadvaceti letech po štacích v Rusku a Finsku dočká svého debutu v NHL. Jenže než k němu v polovině února 2016 skutečně došlo, musel si projít dosti strastiplnou cestou. Flames ho na úvod sezony totiž poslali na farmu do Stocktonu, kde jeho gáže činila 70 tisíc dolarů ročně, což pro hokejistu s rodinou a roky zkušeností byly po zdanění dost podprůměrné peníze.
„Moc to nevycházelo. Ale nebrečel jsem, že bychom neměli na jídlo. Byli jsme tam s rodinou, takže to nebyla sranda, ovšem musím říct, že jsem na farmě získal obrovské zkušenosti do celého života,“ popisuje Nakládal.
Začalo to už tím, že Stockton je město hříchů s jednou z nejvyšších kriminalit v Americe. Pár dní po příjezdu absolvoval Nakládal se svými hokejovými parťáky mítink u policejního důstojníka, kterým jim vysvětloval, jak nejlépe se tu chovat, aby na sebe neupozorňovali, a kterým místům se vyhýbat. „Když je vyjmenoval, tak jsme se ptali, kam chodit můžeme, že by ten seznam byl kratší. A já jsem si s úplnou hrůzou říkal, co budeme dělat, když máme ročního syna, že to ani nemohu říct manželce.“
Ze strachu se nakonec vyklubaly příjemné čtyři měsíce. Rodina bydlela zhruba 15 minut od centra, užívala si Kalifornie, jezdila na výlety do hodinu vzdáleného San Franciska, nedaleko bylo i Sacramento. „Když člověk nedělá kraviny a nechodí, kam by neměl, tak nebyl problém. Jen vám v Americe nikdo nepomůže, musíte si vše vyřídit sám, což nebylo jednoduché, a občas jsem si říkal, jak to dám. Ale dnes mám hezké vzpomínky, že jsem to vydržel, byl trpělivý, a pak jsem bral jako obrovskou odměnu, že jsem si NHL zahrál,“ líčí Nakládal.
Příklep s Jakubem NakládalemVideo: Sport.cz
Ano, povolávák do nejlepší ligy světa přišel v únoru, když měl 28 roků. Jenže premiéra měla zvláštní pachuť, neboť bek odehrál pouhá dvě střídání. „Na jedné straně to bylo ‚wau‘, jsem tady. Ovšem taky jsem si říkal, že to nechápu. Nicméně to ‚wau‘ převládalo, byť ta dvě střídání byla trapná. Vždyť jsem nemohl ukázat nic, jestli na to mám, nebo ne. Ale taky jsem věděl, že další starty přijdou.“
Přišly, s nimi i mnohem víc střídání. Na konci sezony mu sice vypršela smlouva, jemu se ale na pohovorech s generálním manažerem dostalo ujištění, že o něj Flames stojí a podepíšou ho. „Tak jsem odlétal namlsaný, nepřipouštěl jsem si, že bych tam nepokračoval. Ale čas běžel, v létě se nic nedělo, jen chodily samé sliby,“ vzpomíná Nakládal.
S reprezentací na konci léta odehrál Světový pohár, kde byl ještě bez angažmá, následně se upsal Carolině. „Tak moc mě to v Americe bavilo – ten hokej i život –, člověk si připadal jako hvězda, že jsem odmítal Kazaň. Přitom to v porovnání s Amerikou bylo za super peníze. Já měl ale v hlavě jen NHL, že tam chci být, že jsem si dokázal, že na ni mám.“
Jenže v Hurricanes podle jeho slov o něj stál generální manažer Ron Francis, jenže kouč Bill Peters, později vyhozený v Calgary za rasistické urážky a nevhodné chování k hráčům, měl obecně na Čechy a Evropany pifku. „Už když jsem ho poprvé viděl na tréninku, tak jsem nechápal jediné cvičení. On nám to nekreslil na tabuli, ale vzal si hokejku a na středovém kruhu to naznačil. Nikdo nechtěl jezdit první, protože nikdo to cvičení nechápal. Když to ale pokazil, dostal čouda,“ vybavuje si Nakládal.
Nedostal příležitost, a když už ano, nebyl to od něj v tehdejším rozpoložení zdařilý výkon. „Byl to hokejově krok zpátky.“ K tomu manželka čekala druhého syna, a když se od doktora dozvěděla, že jí zbývají tři týdny, aby mohla odletět zpět do Evropy, jinak zůstane vzhledem k těhotenství „uvězněna“ v Americe, rozhodl se Nakládal pro radikální krok. Angažmá v zámoří jednou provždy ukončil a domluvil se v ruské Jaroslavli. „A bylo to skvělé rozhodnutí. Tam jsem zažil absolutně fantastické čtyři roky, které považuji za nejlepší – nebo jedno z nejlepších – období v kariéře.“
