Vyhrát NHL je jako droga, chci to znovu, hlásí Francouz. Při oslavách se opil nejrychleji

Při oslavách to přesto 32letý bývalý brankář Litvínova rozbalil pořádně. „Opil jsem se nejrychleji," vzpomínal s úsměvem. V pátek přivezl Stanley Cup do rodné Plzně.

Jak s odstupem vzpomínáte na první pocity po vítězství ve finále NHL?

Člověk si v průběhu kariéry říká, jaký by to asi bylo... Samotné pocity ale jsou jako skočit šipku pod jez. Byla to bouře emocí, radostí, úsměvů a objímání. Když jsem zvednul Stanley Cup a viděl jsem se v odrazu poháru, nedalo se to popsat. Když jsem se druhý den probudil a zaspal jsem týmový autobus na letiště, tak jsem chvíli pochyboval, zda se to vůbec stalo a zda se mi to nezdálo. Naštěstí v buse „seděl" pohár první řadě a věděl jsem, že nesním.

Spoluhráč Erik Johnson prohlásil, že jste se při oslavách opil nejvíce vy. Měl pravdu?

Takovou otázku jsem nečekal (směje se). Neopil jsem se nejvíce, ale nejrychleji. Celý den jsem nejedl, dal jsem si dva tři drinky a byl jsem ve skvělé náladě. V šatně byla pořádná sranda. Pak jsme se přesunuli na hotel, kde jsme měli soukromou párty.

Nemrzelo vás, že jste neovládli už pátý finálový zápas na domácím stadionu?

Je pravda, že nejdřív jsem byl zklamaný. Vyhrát v Tampě ale mělo kouzlo. Slavili jsme nejprve jen v nejbližším kruhu týmu a vedení. Až druhý den jsme se vrátili do Colorada a přesunuli oslavy i mezi fanoušky. Podle mě ideální scénář.

Jak jste si užil jízdu Denverem na střeše hasičského vozu?

Bylo to neuvěřitelné. Když jsem viděl záběry z letadla, tak to vypadalo jako jedno velké mraveniště. Prý tam bylo okolo půl milionu lidí. Užíval jsem si to navíc i s tříletou dcerou, manželkou a tátou.

A co na váš triumf říkal otec?

Vždy vtipkoval, že až budu mít prstýnek za zisk Stanley Cupu, tak bude konečně spokojený. A splnilo se mu to. Přinesl mi štěstí. Když byl za mnou během sezony v Coloradu, tak jsme hráli devět domácích zápasů a všechny jsme vyhráli. Jak začalo play off, tak jsem mu říkal, jestli nechce dorazit. Máma ho vyslala a říkala: „Běž tam a postarej se o to."

Jak se vám chytalo ve dvojici s Darcym Kuemperem, který plnil roli jedničky?

Fungovali jsme v harmonickém vztahu, což byla velká část úspěchu. Celou sezonu jsme se podporovali. V play off obzvlášť.

Cítil jste velký tlak, když jste za zraněného Kuempera naskakoval v semifinále proti Edmontonu?

Samozřejmě jsem se s tím musel poprat. Když se před dvěma roky zranil Philipp Grubauer, tíha byla najednou na mě. A selhal jsem. Z toho jsem se ale poučil a věřil jsem, že tentokrát tým podržím. Navíc jsem cítil velkou podporu od Darcyho i ostatních spoluhráčů.

Věříte, že se teď s novou posilou Alexandarem Georgievem zabojujete o post prvního gólmana?

Udělám pro to maximum. Určitě budeme vyrovnaná dvojice. Mám hlavně radost, že týmové jádro zůstalo stále stejně silné. Můžeme pomýšlet na obhajobu. Vyhrát Stanley Cup je jako droga. Chci to zažít ještě jednou.

Bavili jste se po finále s Ondřejem Palátem, který s Tampou zvítězil loni i předloni?

Jen na ledě. Říkal jsem mu, že hrál neskutečně. Byl určitě jeden z nejlepších. Když jsem ho viděl na ledě, tak jsem byl pyšný na to, že je Čech a že dělá takové jméno našemu hokeji. Zároveň jsem ho popíchnul, že jsem rád za náš triumf. Vždyť konečně se s pohárem může pomazlit někdo jiný než furt oni (směje se). Ondra jen s úsměvem pokýval a radši šel dál.

A jaké je mazlení s pohárem?

Úžasné. Je paráda ukazovat Stanley Cup v Česku. Mám kus srdce v Litvínově, ale nakonec jsme nevymysleli, abych ho vzal i tam. Bohužel mám s pohárem jen omezený čas. A tak byl aspoň na nádvoří Plzeňského Prazdroje, kde ho snad vidělo co nejvíc lidí. Je to ikonické místo pro nás Plzeňáky. Pivo je spojené s radostí.

Pamatujete si, když naposledy před třinácti lety přivezl nejslavnější trofej do západočeské metropole Petr Sýkora po vítězství s Pittsburghem?

Ano, na stadionu jsem byl. V tu chvíli jsem cílil na to, abych se dostal do extraligy. Na Stanley Cup jsem nepomýšlel. Jinak si to ale pamatuju, jako by to bylo včera.

Sýkora navíc ovládl NHL i v roce 2000 s New Jersey. Tehdy při jízdě z ruzyňského letiště s pohárem na dálnici ujel. Nepřemýšlel jste o podobném kousku?

Když jsem trofej držel v autě, tak jsem uvažoval, že zkusíme ujet. Ale americký džíp, který jsem si obstaral, nebyl moc rychlý. Nakonec jsme to vzdali. Stejně nám byli strážci poháru celou dobu v patách.

Jaké bylo přivézt Stanley Cup znovu po letech do Plzně?

Všichni víme, že národnímu týmu se v poslední době moc nedařilo. Já jsem měl štěstí, že jsem vyrůstal v době, kdy český hokej sbíral jeden úspěch za druhým. Mě samotného to dostalo k hokeji. Nechci se srovnávat s takovými ikonami, ale třeba jeden z kluků, kteří se na mě a pohár přišli podívat, taky v budoucnu přivezou Stanley Cup sem nebo jinam. Bude to jen dobře.