Článek
Nejspíš si po takovém startu nemáte na co stěžovat.
Vážně není na co. Jen aby to tak pokračovalo.
Čekal jste, že vám to tak půjde?
Doufal jsem. Když jsem se rozhodoval, kam jít, tak jsem chtěl dobré spoluhráče, se kterými to bude klapat. Z tohoto pohledu to vypadá, že jsem si vybral dobře.
V čem je podle vás největší síla Canucks?
Řekl bych v tom, co by si přál každý tým. Máme čtyři vyrovnané lajny, což je v NHL základní předpoklad úspěchu. Nemáme taky série porážek, dokážeme se hned oklepat a otáčíme zápasy, i když hrajeme třeba druhý den po sobě proti odpočinutému soupeři.
Zvykl jste si v prvním útoku rychle na švédskou společnost?
Od prvních chvil v tréninkovém kempu jsme si s klukama rozuměli na ledě i mimo něj. Potom se nám povedly přípravné zápasy, byl čas si něco vyzkoušet a přeneslo se to i do sezóny. Viděl jsem od první chvíle, že by to mělo jít.
Nepřipouštěl jste si tlak? Přece jen, přišel jste do týmu jako střelec a ty góly za vás nikdo nedá.
Člověk si uvědomuje, že hraje s nejlepšími hráči, kteří umějí šance připravit. V lajně, na níž ten tým ofenzívně stojí, ale na mém přístupu to absolutně nic nemění. I když je pravda, že ve Phoenixu o mně skoro nikdo nevěděl a tady ve Vancouveru, kam přijdu, hned všichni zbystří. Ale já se po městě nijak nepromenáduju.
Rozumíte si se švédskými bratry i po lidské stránce?
Když jsem podepsal s Vancouverem, tak jsem se o nich bavil s lidmi, co je znali. Teď se jen potvrdilo, že to jsou výborní kluci. Ulehčilo mi to přechod do týmu, protože jejich postavení je tady výjimečné. Musím jim poděkovat, že jsem mezi ně zapadnul.
Poznáváte bezpečně, který z nich je Daniel a který Henrik?
No to ještě ne a upřímně nevím, jestli to někdy vypiluju tak, abych hned věděl, na koho z nich mluvím... (směje se) Na druhou stranu je to 50 na 50. Buď se trefím, nebo ne.
Z Phoenixu jste byl zvyklý na české spoluhráče, usnadnil vám trochu začátek fakt, že jste se po letech potkal v kabině s Alexem Burrowsem, s nímž jste hrával v juniorce?
Už je to dost let. Spíš na to přijde řeč, když hrajeme proti někomu, kdo tam byl tehdy s námi. Ale bylo příjemné, že tu byl aspoň jeden člověk, kterého jsem znal trochu víc.
Martin Hanzal si stěžoval, jak po vašem odchodu Kojotům zoufale chybí střelec...
Jo. A pak nám tady ve Vancouveru dal hattrick! Naštěstí jsme s nimi hráli už v přípravě, takže jsem měl zápas, kdy mě bude přepadat nostalgie, za sebou. Ale my si pořád píšeme a voláme. Taky první, co zjišťuju, je, jak hráli Coyotes.
Nestýská se vám trochu?
Vancouver je nádherné město, když jste ale šest let ve Phoenixu, tak už máte zažité věci, všude spoustu známých. Já navíc nejsem člověk, co má rád změny. Můj agent (Rich Evans) je ale z Vancouveru, a tak mi pomáhal se zabydlením. Dohlídnul i na zařizování domu, na nábytek, takže jsme nemuseli letět do Kanady o tolik dřív a přijeli jsme vlastně do zařízeného... Jediná změna je, že jsem byl celoročně zvyklý na krásné počasí a tady dost prší. Rána jsou někdy bez toho slunce smutná. Ale to se dá přežít a já tu jsem kvůli hokeji.
Překvapila vás letos něčím NHL?
V naší Západní konferenci asi tím, jak to moc nejde Coloradu a Dallasu. Protože oba týmy hrály dobře už loni a teď navíc posílily. Ale tím líp pro nás, protože na Západě je fakt těžké se do play off dostat.
A z individuálních výkonů?
Jednoznačně Voras! (Jakub Voráček) Ani ne tím, jak hraje, protože on hraje pořád stejně. Ale spíš tím, jak mu to lepí. V tom se posunul dál. Body sbírá pravidelně a kéž by tak šlapal dál.
