Voráček si prošel očistcem a říká: Nechci být na obtíž. Třeba se ze dne na den rozhodnu a pověsím to na hřebík

Splnil návrat do Columbusu vaše očekávání?

Nadmíru. Byl jsem hrozně spokojený. Po příchodu mi bylo mi řečeno, ať jsem sám sebou a hraju svůj hokej. Ať žiju hokejem a trénuju naplno, což dělám pořád. Vztah s trenéry i s klukama v kabině byl vážně vynikající. Prostě takový očistec po posledním roku ve Philadelphii. Jsem hrozně rád, že to dopadlo takhle, hokej jsem si užíval nejvíc za posledních pět šest let.

Odrazilo se to i na vašich statistikách, s 62 body jste byl nejproduktivnějším hráčem týmu. I to vám udělalo radost, nebo na body už ve svém věku příliš nehledíte?

Rovnou řeknu, že na ně koukám. A myslím si, že na ně koukají všichni hráči, každý hokejista zná své statistiky. Vždy jsem říkal, že hráč moc dobře ví, kolik dal gólů a nahrávek. To mám rád taková ta klišé, když někdo řekne, že je jedno, kolik dal gólů a nahrávek, hlavně když se vyhrálo...

Nikdy jste nebyl příznivcem podobných frází...

Samozřejmě je dobře, když se vyhraje, ale hráč moc dobře ví, že těma dvěma góly týmu hodně pomohl. Vrátil jsem se do Columbusu a kustodi tam byli stejní, Jared Boll, s nímž jsem hrával a jsem s ním výborný kamarád, je asistentem trenéra. Derek Dorsett má na starost výchovu mladých hráčů, Rick Nash je asistentem generálního manažera... Ta kostra z mých bývalých spoluhráčů v tom týmu pořád je. A ty lidi jsou pořád stejní. Vážně jsem se vracel domů, kde jsem začínal.

Jenže narozdíl od všech, které jste jmenoval, už hrajete jen vy. Uvědomil jste si během sezony, že ve 32 letech jste nejstarším hráčem Blue Jackets?

Děkuji za připomenutí... (směje se) Toho si vážím. Gustav Nyquist je jen o 14 dní mladší a děláme si z toho hodně srandu.

Cítíte se na dvaatřicet?

Cítím, ten věk už je znát. Ale není to tak hrozné, jak jsem si myslel. V sezoně jsem se až do (březnového) zranění kolena, opravdu cítil dobře. Koleno ještě trošku zlobí, ale snad to bude dobré. Má pozice je samozřejmě jiná, než když jsem byl v Columbusu ve dvaceti. Ale já si to vážně užívám. Snažím se pomáhat klukům kolem sebe a dostávat je mentálně, fyzicky i herně na nějakou další úroveň, kam se mohou dostat. A mě to i baví, takže dobrý.

Nedobírali si vás spoluhráči, že přestože jste ovládl klubovou produktivitu, sbíráte takřka výhradně asistence? Vždyť druhou sezonu po sobě jste dal méně než 10 gólů...

Věřím, že jsou kluci rádi a budou zase spokojení, když jim to tam budu takhle nalejvat (na góly). Přitom já těch šancí měl v téhle sezoně hodně. Kdybych dal nějakých patnáct dvacet gólů, vůbec bych se nedivil. A vědomí, že tam ty góly mohly být, mě popohání dopředu. Když budu mít trošičku štěstí a zapracuju na koncovce, i v mých letech můžu udělat sedmdesát pětasedmdesát bodů. A třeba i ty góly, které chyběly, nás mohou posunout do play off.

Věříte, že po dvouleté absenci to v příští sezoně vyjde?

Teď všichni počítali, že budeme po Arizoně druzí nejhorší, my ale skončili uprostřed tabulky. Máme hodně šikovných mladých hráčů a byli jsme snad týmem s nejnižším věkovým průměrem. Když kluci udělají ve svém vývoji další krok dopředu, tak bychom to play off udělat mohli. A také měli.

Sezonu začnete na začátku října dvěma ve finském Tampere proti Coloradu. Těšíte se, že po třech letech zase zavítáte do Evropy? Tehdy jste za Flyers hrál dokonce v Praze...

Bude zajímavé si zase zahrát v Evropě, jde o zpestření sezony. I když bych samozřejmě mnohem radši jel do Prahy. Přijde mi, že v ní je větší zábava.

V lednu jste dosáhl na tisícovku zápasů v NHL. Máte v hlavě další milníky, které byste rád pokořil?

Před pár lety jsem říkal, že bych chtěl v kanadských bodech přeskočit Patrika Eliáše (ten jich má coby 2. nejproduktivnější Čech po Jágrovi 1025, 4. Voráček aktuálně o 225 méně - pozn. aut.) a vyhrát Stanley Cup. Ale kolik sezon před sebou ještě mám, to opravdu nevím. Je možné, že se rozhodnu ze dne na den a pověsím to na hřebík. Taky je ale možné, že budu pokračovat ještě pár let poté, co mi za dva roky skončí smlouva v Columbusu. Nechci být na obtíž. Kdybych měl hrát deset minut za zápas ve třetí čtvrté lajně, to už by ani nemělo cenu. Jakmile na sobě ucítím, že už týmu nemůžu dát to, co dávám, nebudu mít problém pověsit to na hřebík.

To teď nehrozí, ne?...

Zatím ne, ale léta naskakují. Fakt je možné, že to přijde ze dne na den.

Lákalo by dohrát kariéru v extralize?

Bude mi 33 a mám před sebou ještě dva roky smlouvy. Napadlo mě, že bych jednou něco takového udělal, ale momentálně bych řekl, že asi ne.

Vyhlížíte s nedočkavostí draft, který proběhne už příští týden? Columbus má v prvním kole šestý a dvanáctý výběr. Potěšilo by vás, kdyby sáhl po obránci Davidu Jiříčkovi?

Psal jsem zprávu Jarmu Kekäläinenovi (generální manažer Columbusu), co si myslí o Jiříčkovi. Odpověděl, že kdyby mi to řekl, musel by mě zabít. Myslím, že nějaký zájem o něj bude, ale pozice týmů na draftu se klidně může změnit pět minut před samotnou volbou.

V roce 2024 by se po osmi letech mohl vrátit do programu Světový pohár. NHL zvažuje, že by se mohl odehrát v únoru během sezony. Líbí se vám tato myšlenka?

Jako hráč z NHL na to koukám tak, že byl problém nás pustit dvakrát po sobě na olympiádu, ale teď se nebojí, že se zraníme v únoru na Světovém poháru...

Především jde o byznys, peníze jsou vždycky až na prvním místě, že?

Všechno je to vždycky o penězích, ať se děje, co se děje. Finance a prostředky jsou nedílnou součástí sportu. Mě ale prostě mrzí, že můžu končit kariéru s jednou olympiádou, když jsem mohl jet na tři nebo čtyři. To už nevrátím. Uvidíme, jak se to vyvrbí, ale přerušovat sezonu v únoru kvůli Světovému poháru mi nepřijde jako šťastné rozhodnutí.

Sledoval jste finále play off NHL mezi Coloradem a Tampou? A přál jste získat Stanley Cup spíš Pavlu Francouzovi, nebo zlatý hattrick Ondřeji Palátovi s Janem Ruttou?

Upřímně říkám, že jsem neměl favorita, jemuž bych fandil. Jsem rád, že se Stanley Cup dostane do Česka. Už během sezony jsem říkal, že vyhraje Colorado, protože jaký mělo tým a jak hráli, to se dlouho nevidělo. Na druhou stranu - co dokázala Tampa za poslední tři roky, to se málokdy zopakuje. Dvakrát vyhrát a potřetí jít do finále... Hráli výborně. Ondra Palát s Honzu Ruttou měli neskutečné play off. Klobouk dolů. A já to taky Ondrovi hned psal, že před ním smekám, protože to, co předváděl, bylo něco neuvěřitelného. Pavel Francouz byl zase velice důležitou součástí Colorada a jsem moc rád, že v play off vychytal všechna ta vítězství. Finále byla reklama na hokej. Byly to rychlé a fyzické zápasy, hrálo se nahoru dolů, pastva pro oko.

Kdybyste mohl hlasovat, komu byste letos udělil Zlatou hokejku? Měl by ji pošesté za sebou vyhrát David Pastrňák, nebo by si ji za skvělé play off zasloužil Ondřej Palát?

Ty mě dostáváš do situace... Strašně těžké rozhodnutí... Pasta by to letos nevyhrál třeba proto, že získat Zlatou hokejku už pošesté za sebou by bylo pro lidi hrozně nudné. Ve prospěch Ondry Paláta zase hraje to, co předváděl v play off NHL.

Takže?

Doufám, že na mě Pasta nebude naštvaný, on ale zaplaťpánbůh není urážlivý. Osobně bych to asi dal Ondrovi Palátovi. Kdyby Tampa finále obrátila, měl jako první Čech šanci vyhrát Conn Smythe Trophy. A to je; podle mě; ta nejdůležitější trofej a největší úspěch z osobního hráčského hlediska. Kdyby ale Zlatou hokejku vyhrál Pasta, taky bych se vůbec nedivil.