NHL v Praze pro mě bude speciální. Moc se těším, říká s nadšením Hertl

Koho jste favorizoval v anketě Zlatá hokejka?

Myslel jsem, že to vyhraje Pasta, ale za ty roky bych to dal raději Ondrovi. Hrál výborně v play off. Vyhrál dva Stanley Cupy, za poslední tři sezony o ně třikrát bojoval ve finále. Nemá sice takové statistiky jako Pasta, ale pro ten tým je velmi platný. Zasloužil si to za to, co tam poslední roky odváděl. A hlavně vyhrál ty dva Stanley Cupy, protože i když je Zlatá hokejka individuální ocenění, je to stále týmový sport. On tam dělá vše, i to, co není vidět - hraje oslabení, dohrává souboje.

Po slavnostním večeru v Praze jste se pak společně s dalšími hráči z NHL v čele s Davidem Pastrňákem zúčastnili charitativního zápasu Hvězdy 2022 ve Žďáře nad Sázavou. Jak se letošní ročník vydařil?

Myslím, že to byla super akce. Nevadilo by mi, kdyby se z toho stalo takové letní pravidlo a mohli bychom se každý rok společně scházet. Přijeli i bývalí fotbalisté. Bylo se rozhodně na co koukat. Vybraly se peníze na dobrou věc, což je vždy skvělé. Když něčemu takovému můžeme pomoct, máme hezký pocit.

Navíc před plnými tribunami...

Ano, moc jsme si tu akci užili, bylo vyprodáno. Hodně lidí na malém stadionu dokáže udělat velký rachot, a to je příjemné. Když je plná hala, zápas má úplně jinou atmosféru.

Objevil jste se v týmu Martina Nečase. Mohl jste si předem vybrat, ve kterém týmu byste nastoupil?

Já s Nečim (Martin Nečas - pozn. red.) trénuji už druhé léto, jsme si hodně blízcí, takže jsem s tím i trochu počítal. Vidíme se každý den, cvičíme spolu, chodíme na led.

V Edenu si zahrajete 24. srpna v rozlučkovém zápase Jaroslava Bednáře a Marka Tomicy. Během pěti dní vás čekají dvě exhibice. Berete to jako zpestření přípravy na sezonu?

Ano, beru. Na to se také moc těším. V Edenu jsem toho odehrál opravdu hodně. S Tómou jsem hrál dva roky, s Bedýnkou jeden. Bude hezké s nimi být znovu v kabině. Být na Slavii a mít na sobě její dres, to je něco, na co se moc těším. Myslím, že to bude také povedená akce.

Velká nostalgie.

Přesně tak.

Nastoupíte s číslem 93, se kterým jste ve Slavii působil, nebo zůstanete u dresu 48?

Upřímně nevím. Nikdo se mě neptal, takže nevím, jaké číslo mi přidělí. (úsměv) Pokud budu mít jedno nebo druhé, nebudu s tím mít problém. Doma mám ještě dres s 93kou, takže si vezmu klidně ten. (úsměv)

V NHL budete začínat 10. sezonu, a to v Praze proti Nashvillu. To bude zážitek na celý život.

Určitě. Je to doma v Praze, a ještě v O2 aréně, kde jsem hrál dva roky extraligu. Je to pro mě speciální, když je to na nějakém místě, kde jsem začínal. Moc se na to těším, a doufám, že vyhrajeme, to bude pro nás moc důležité.

Počítáte s tím, že na vás bude velký tlak?

Ano, ale ten je pořád. A to, že budu doma, musí jít stranou, nebude to přátelák.

Nedávno jste se upsal Sharks na dalších osm let, a to už bude pěkně dlouhá doba. Pomýšlíte v budoucnu na funkci kapitána v týmu? Kapitánem je sice Logan Couture, vy jste už jeho zástupcem.

Moc na to nemyslím. Vím, že jsem tam jeden z lídrů a chovám se tak. Kdyby se ta příležitost jednou naskytla, bude to krásné. Jsem rád, kde jsem a jakou roli mám. Mít „A" je velká pocta. S Couturem jsme velcí kamarádi, všechno spolu řešíme. Deset sezon je dlouhá doba, mám už něco odehráno. Té role si vážím a snažím se ji dělat co nejlépe.

Těsně před podpisem smlouvy kolovaly v médiích informace, že vaše kroky povedou do jiného týmu v NHL. Po podpisu se Sharks nastala asi velká úleva, že?

Ulevilo se mi. Okolo toho, kde budu v příští sezoně hrát, se řešilo mnoho, což jsem nikdy nezažil. Jsem moc rád, jak to dopadlo a že jsem tam prodloužil o dalších osm let. Poslední roky byly těžké, tak doufám, že se to otočí a zase budeme myslet na velké úspěchy.

Prozradíte, které týmy o vás měly zájem?

Sám nevím. Nikdo mi nic konkrétního tehdy neřekl.

Už jste to nakousl. Poslední roky se vašemu týmu nedařilo a tři roky po sobě už jste nehráli o Stanley Cup. Odešel Brent Burns, jeden z tahounů obrany. Jak velký zásah do sestavy to bude?

Máme Erika Karlssona, který má podobnou roli, jako měl Burns. Pořád máme nějaký základ, mladé hráče. Když budou připraveni, tak můžeme bojovat o play off. My lídři musíme těm mladým hráčům maximálně pomáhat, oni budou muset makat. Nechci tam být osm let bez play off.

V době, kdy víte, že už do vyřazovacích bojů nepostoupíte - jak je to náročné po psychické stránce? Protože víte, že už prakticky o nic nehrajete.

Není to jednoduché, ale hrajeme to pro fanoušky a pro sebe. Nesnáším prohry, takže když bych od prvního zápasu věděl, že už neuděláme play off, budu chtít stále vyhrávat. Po vyhraných zápasech je atmosféra úplně jiná. Mojí motivací je vždy výhra.

Letos jste ale přidal účast na světovém šampionátu ve Finsku, odkud jste přivezli bronzové medaile. Byla to pro vás dostatečně velká náplast za ty nepříliš povedené poslední sezony v zámoří?

Pro mě to byla první medaile ze seniorského mistrovství, takže já jsem za ni moc rád. Nechci, aby to byl poslední velký úspěch, ale bylo to moc příjemné přijet s plackou.

Je český hokej na vzestupu? Už jen proto, že Kari Jalonen vnesl do reprezentace zcela jiný styl.

Doufám, že ano, ale je to těžké říct. Vím, že máme dobré hráče, ale musíme makat dál. Musíme vychovat více dobrých hráčů, ale není to jednoduché, zejména v této době.