Článek
Neměl jste z takového zákroku obavy?
To ani ne. Už jsem nějaké operace prodělal a věděl jsem, co mě čeká. Strach jsem necítil a doufal jsem, že to pomůže.
A pomohlo?
Trénuju, poslední dva týdny jsem byl na ledě to párkrát oživit, takže příprava s gólmanským koučem Kubou Mikem probíhá. Spíš člověk řeší věci okolo. Je zvláštní, když nevíme, kdy do Ameriky poletíme. Takže je těžké nachystat se po té osobní stránce.
Neříkal jste si, že s dovršením třicítky se tělo začalo víc ozývat?
S koleny jsem měl problémy od 15 let. Už tehdy jsem měl pocit, že se rozpadám... Spíš se to snažím držet v mezích. Vím, že až budu opravdu starší, tak mi tělo asi vystaví nějaký účet.
Pavel Francouz v brance Colorada
V play off kluby nezveřejňují, jaká zranění potkala jejich hráče, takže fanoušci ani netušili, čím jste si procházel.
Je pravda, že označení ‚unfit to play' v době koronaviru může znamenat cokoli. Mrzelo mě to dost, protože se mi dařilo v kempu a během tréninků. Když jsme přijeli do dějiště, tak jsem měl jen dobré pocity, a najednou se všechno otočilo k horšímu.
Když je zraněný bek nebo útočník, tak si může odpočinout na střídačce. Zraněný gólman má v tomhle smůlu.
Je to nepříjemné, když není člověk zdravý a něco ho limituje, tak to v hlavě má, ať chce nebo ne. I když si vezmete prášky na bolest, není to optimální. Se zraněním se ale hrát dá, i když mně se to až tolik nedařilo. Neházím to jen na to, že jsem byl zraněný. Prostě to nevyšlo.
Jak vám bylo v edmontonské bublině?
Spousta lidí by z toho měla zážitek, že může být ubytovaná v luxusním hotelu. Ale když tam jste přes měsíc, tak už to leze na palici. Vyžití moc nebylo, na druhou stranu to vytvořili během krátkého času a organizace byla úplně neuvěřitelná.
Za pár týdnů se bude v Edmontonu konat šampionát dvacítek, na kterém jste v Kanadě startoval před jedenácti lety. Co si z něj vybavíte?
Když na to vzpomínám, tak se musím trochu smát. Tehdy jsme měli dobrý tým (Gudas, Kempný, Jan Kovář...), v přípravě jsme na nájezdy porazili USA a s Kanadou jsme prohráli o gól. My do toho turnaje šli a říkali si: super, fakt můžeme udělat úspěch. No a v prvním zápase jsme prohráli 1:10 se Švédskem. To byla strašná řacha. Už jsme se z toho nedokázali oklepat. Pak jsme hráli důležitý zápas s Finskem, vedli jsme 3:1, prohráli 3:4. A pak jsme ještě prohráli s Ruskem a nepostoupili ze skupiny, takže to skončilo fiaskem...
Když jste teď v prodloužení 7. zápasu konferenčního semifinále vypadli s Dallasem, bylo znát, jak je celý tým naprosto zdrcený. Jak jste prožíval tu beznaděj?
To byla fakt jedna z těžkých proher. Navíc my dali čtyři minuty před koncem gól na 4:3, ale Stars prakticky okamžitě srovnali na 4:4. Jak na horské dráze. Z obrovské euforie najednou koukáte, jak se tam raduje soupeř. Věděli jsme, jakou sílu v týmu máme, ale musíme čekat další rok, abychom ji mohli konečně zúročit.
Okno pro zisk Stanley Cupu vidíte v Coloradu pořád otevřené?
V NHL se všechno mění rychle vzhledem k platovým stropům a dalším věcem. Člověk čeká x let, než se mu to nějak sejde. A pak má třeba dva tři roky na to, aby ten pohár vyhrál. Colorado v tom okýnku začíná a teď bude ta šance.
Pavel Francouz v brance Colorada
Váš management se navíc po sezoně činil. Soupiska vypadá silnější než před rokem.
Posily (Saad, D. Toews) se fakt povedly. V klubu taky udrželi Burakovského a Ničuškina. Na papíře tu sílu máme fakt obrovskou.
Jak si s Němcem Grubauerem rozdělíte gólmanské role?
Blbě se to odhaduje. Loni šel Gruby do akce jako jasná jednička a já věděl, že tam půjdu jednou za čas. Ale až se rozjede sezona, tak to bude nářez. Zápasy půjdou rychle za sebou, všechny týmy budou potřebovat dva výborné gólmany.
K vysokým počtům brankářů z Finska a ze Švédska se poslední dobou v NHL přidávají i ruští gólmani. Necítíte se tam s Davidem Rittichem (Calgary) a Petrem Mrázkem (Carolina) trochu jako česká rarita?
Ale my ty mladé za mořem máme taky. Ať je to Vladař v Bostonu, Dostál (Anaheim) vypadá skvěle. Jsou tam Kuba Škarek (farma Islanders), Vítek Vaněček z Washingtonu. Nerad bych na někoho zapomněl. Myslím, že to je otázka času, až se zadaří a ti kluci budou nahoře. Kdyby nás bylo třeba šest českých brankářů v NHL, tak by to bylo skvělé.
