Třicet let svobodného rozhodování slaví i hokejisté

Psal se rok 1974, když Nedomanský s rodinou odešel za oceán, aby svůj beztak mimořádný příběh ještě rozšířil o kapitoly z WHA a NHL. Možnost vyzkoušet si hrát v hokejové kolébce legální cestou byla až později umožněna jen několika málo českým hráčům, kteří naplnili velice přísné podmínky.

Pro odchod do zahraničí musel mít hokejista minimálně 30 let a 150 (!) odehraných zápasů za národní tým. Do NHL se pak dostali pouze mistři světa: Jiří Bubla (později stejně emigroval), Ivan Hlinka, Miroslav Dvořák, Milan Nový, Jaroslav Pouzar, František Černík, Milan Chalupa a Jiří Hrdina.

Nedomanský byl sice komunisty vymazán z hokejových příruček a encyklopedií, ale z paměti fanoušků a někdejších spoluhráčů nikoli. „Když jsme s Frantou Černíkem hráli sezónu za Red Wings, tak nám právě Venca se spoustou věcí nesmírně pomohl. Zařizoval, překládal. Navíc jsme bydleli kousek od sebe. Navštěvovali jsme se," řekl Právu Chalupa.

Hráči jako Petr Klíma, Michal Pivoňka, Petr Svoboda, František Musil a Petr Nedvěd ale nehodlali čekat, až jim bude třicet a za svým snem šli i za cenu emigrace.

„Od rodičů jsem samozřejmě věděl, že režim není dobrý, jenže ve Spartě jsem měl kamarády a nedovedl si představit, že bych ze dne na den všechno opustil, tak odvážný jsem nebyl," vysvětloval bývalý obránce František Kučera, který před 30 lety absolvoval vojenskou službu v Dukle Jihlava.

„Tehdy jsme se sebrali a jeli s Dominikem Haškem jeho škodovkou na Václavák na demonstraci. Byli jsme záklaďáci a zpětně si říkali, jaký to mohl být průser. Ale tu změnu jsme prožívali naplno. Dříve nebo později režim stejně musel padnout."

Až po zhroucení komunistického bloku se Kučera mohl svobodně rozhodnout, co se svou hokejovou kariérou udělá. 465 zápasů v NHL i zlatá medaile z Nagana dokládají, že s ní naložil dobře.

„Díky bohu, že to tak před těmi třiceti lety dopadlo. Nemělo by se na to zapomínat, že i my díky tomu máme právo svobodné volby," řekl současný útočník San Jose Lukáš Radil.