Článek
Martin Láska (vpravo) s gólmanem Washingtonu Bradenem Holtbym (uprostřed) a trenérem brankářů Capitals Mitchem Kornem.
Martin Láska s gólmanem Washingtonu Bradenem Holtbym.
Jak se vám taková příležitost naskytla?
Zásluhou (brankáře) Vítka Vaněčka. Před dvěma lety ho Washington draftoval, rok ale ještě působil u nás v Liberci a na farmě v Benátkách. Během té doby jsem byl v kontaktu s trenérem brankářů Washingtonu Mitchem Kornem. Posílal jsem mu Vítkova videa, které on pak zpětně přes speciální software okomentovával. Slovo dalo slovo a nakonec mi přišla pozvánka.
Dostal jste se i přímo na led?
Ano, sledoval jsem cvičení zblízka a poslouchal, jak trenér brankáře opravuje a vysvětluje jim, kvůli čemu se každé cvičení provádí. Beru jako obrovskou poctu, že jsem měl takovou příležitost. Z lidského hlediska to byl velký zážitek.
Co na vás nejvíc zapůsobilo?
Jednoznačně profesionalita. Každý člen realizačního týmu věděl, jaká je jeho role. Kempu se zúčastnilo šedesát hráčů a sedm brankářů, kteří byli rozděleni do tří skupin. Každá denně absolvovala hodinu a půl na ledě, pak trénink mimo něj a navíc video. Díky obrovské konkurenci to mělo náboj, byl to boj o místa.
Berete týdenní kemp jako velkou zkušenost?
Jako zkušenost i motivaci do další práce. Mohl jsem slyšet slova od těch nejpovolanějších, což mi přineslo spoustu poznatků, které jsem využíval i během sezóny v Liberci. Samozřejmě je rozdíl v penězích, v zámoří si díky nim můžou dovolit víc odborníků v realizačních týmech. Ale trendy se v Liberci snažíme přejímat a aplikovat. Myslím, že letos se nám to povedlo. (Bílí Tygři slavili zisk mistrovského titulu)
Na ledě jste se potkal i s Bradenem Holtbym, který ve středu získal Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana sezóny NHL...
Taky že jsem hnedka psal Mitchi Kornovi zprávu a gratuloval mu. Ze srandy jsem mu posílal naši Vezinovu trofej, kterou dostal Jánko Lašák za nejlepšího gólmana extraligové sezóny. Oproti té skutečné Vezinově trofeji je to taková vázička. (směje se).
Jakým dojmem na vás Holtby působil?
Jako velmi skromný a charakterově dobrý kluk. Na nic si nehraje. Trénoval s kluky, jejichž snem je dostat se na jeho místo, on to ale bral tak, že právě konkurence ho může posunout dál. A tuhle sezónu zase dokázal, že jeho styl chytání je naprosto jedinečný. Kontroluje svoje tělo, nedělá pohyby navíc. Je fantastický, jak chytá. Vezinovu trofej vyhrál zaslouženě.
Měl jste možnost si s ním osobně pohovořit?
Chvilku ano, ale nebylo to tak, že bychom vedli sáhodlouhé rozhovory. Do tréninků jsem nechtěl zasahovat tím, že se spolu budeme bavit.
Můžete srovnávat se zámořím. Jak podle vás funguje výchova brankářů v Česku?
Za poslední tři čtyři roky jde díky svazovému programu hodně dopředu. Do mládežnických projektů se dává obrovské množství peněz a i práce s brankáři se strašně posunula. Panuje snaha, aby tady rozdílový hráči i brankáři vyrůstali.
Za jak dlouho se to může projevit?
Kéž by hned. Ale je to běh na dlouhou trať. Neodvažuju se tvrdit, že nám tu za tři roky vyroste nový Hašek. Ovšem kluků, kteří mají našlápnuto velice dobře, je vícero. Třeba Vítek Vaněček má za sebou velmi dobrou sezónu v East Coast Hockey League a má podepsanou nováčkovskou smlouvu s Washingtonem. Dan Vladař ji zase má s Bostonem a už tohle jsou malé výsledky. Cesta do NHL je pro ně ještě hodně dlouhá a nejistá, ale první krok k hvězdné kariéře už udělali.
