Článek
Když se při hymně objevily na kostce ve vyprodaném Bell Centre Royovy záběry v dresu Canadiens, fanoušci spustili virvál, až z toho běžel mráz po zádech.
„Abych řekl pravdu, moc jsem netušil, co mě čeká. Ale bylo to moc příjemné,“ uznal Roy, který působil v Montrealu v letech 1985–1995 a odchytal 551 zápasů (289 výher). V letech 1986 a 1993 byl klíčovou personou při zisku zatím posledních dvou Stanley Cupů v klubové historii.
2. prosince 1995 se však pevné pouto přetrhlo. Do Montrealu přijel Detroit, který nasázel Royovi pět gólů už během první třetiny. Kouč Mario Tremblay, s nímž měla klubová ikona rozpory, však brankáře dlouho nestřídal. Roy při nejtěžší domácí porážce v historii klubu (1:11) pustil devět gólů z 26 střel a moc mu nepomohli ani diváci, kteří ironicky tleskali při jednom z jeho zákroků. Při odchodu z ledu „sv. Patrick“ vypadal, že Tremblaye inzultuje, nakonec se ale naklonil ke klubovému prezidentovi Ronaldu Coreymu a řekl: „Tohle je můj poslední zápas v Montrealu.“
Une ovation MONSTRE pour le retour de Patrick Roy à Montréal 3⃣3⃣#Isles #GoHabsGo pic.twitter.com/lTDpYt7ALJ
— LNH (@LNH_FR) January 26, 2024
O čtyři dny později byl Roy vytrejdován do Colorada za trojici hráčů včetně Martina Ručinského a na konci sezony zvedl v dresu Avalanche nad hlavu potřetí Stanley Cup. I když má proslulý divočák pod stropem montrealské arény vyvěšené své číslo 33, jizvy ve vztahu ke Canadiens se ještě nezahojily.
Fanoušci však dali svému oblíbenci jasně najevo, jak si ho váží. „Nepamatuju si, že bych něco podobného v naší aréně zažil. Neskutečná energie,“ podivoval se domácí útočník Sean Monahan.
Royův návrat do NHL vyvolal velký rozruch. Na střídačku se postavil po necelých osmi letech od doby, kdy tři sezony vedl Colorado. Při svém debutu v roli kouče Avalanche se v říjnu 2013 málem porval s kolegou z Anaheimu Bruce Boudreauem, který Royovo extempore označil za „manýry z pralesní ligy“.
V posledních pěti sezonách vedl tým Quebec Remparts v juniorské soutěži a o jeho comebacku se příliš nemluvilo. Pak ovšem vstoupil do hry svým nenapodobitelným způsobem jednaosmdesátiletý generální manažer Islanders Lou Lamoriello, který z funkce kouče vykopl Lanea Lamberta a angažoval Roye.
Hokejoví příznivci reagovali asi jako Francouzi, když Napoleon uprchnul z Elby. Část ho viděla jako netvora, část ho stále oslovovala Jeho Veličenstvo. A právě ti druzí udělali z montrealského večera nezapomenutelnou událost.
„Vyvěsili mi tam dres, hrál jsem za Montreal dobrých deset let. Je to skvělé hokejové město,“ nechal Roy plavat aspoň na chvíli bývalé křivdy.
