Článek
Bývalý obránce národního týmu připouští, že ho ani nenapadlo, že by mohl Pittsburgh projevit zájem o jeho služby. „Vždycky jsem ale pod Hlinkou odehrál dobré zápasy a trenéři si tohle pamatují, jak kdo maká. Ale stejně to bylo pro mě obrovské překvapení," vzpomíná, co se mu honilo hlavou, když se Pittsburgh ozval.
V první sezoně Penguins došli až do semifinále Stanley Cupu, ve druhé sezoně však Hlinka předčasně skončil. „Měl to sečtený, čekali na ten poslední hřebíček," myslí si Martin Kézr, šéfredaktor sportovní redakce Sport.cz.
„Není to jednoduchý, když máte v týmu osobnost, jakou byl Mario Lemieux, který byl i majitel klubu. Navíc osobitý trenérský styl, i mimo střídačku, co si Ivan přinesl z Evropy, tak oni ho nekousali," tvrdí Kučera. Nejspíš to úplně neladilo mezi Hlinkou a jeho asistenty.
„Ivan byl jejich nadřízený, ale asistenti určitě mluvili s Mariem, neříkám, že bonzovali, ale... Ivan tam byl po tréninku jen chvíli, stejně jako hráči. Ale asistenti tam byli rádi i déle. Ivan prostě dělal to, na co byl zvyklý, a co mu fungovalo v Evropě."
Novinář Kézr zdůrazňuje, jak moc to měl Hlinka těžké. Hokejisté z Evropy si během let vybudovali nějakou pozici, ale trenéři ze zemí mimo Severní Ameriku byli v NHL spíš raritou. „Měli to nejtěžší," myslí si šéfredaktor sportovní redakce Sport.cz.
„Já jsem ho za to obdivoval, že do NHL šel," prozrazuje Kučera s tím, že si to prostě v zámoří chtěl známý kouč vyzkoušet. „Prostě si asi řekl, co může ztratit, tak do toho šel," míní. „A když v NHL skončil, tak se vrátil do Evropy a zažil úspěšné období v Omsku," dodává Kézr.