Článek
Je to splněný sen?
Každý hokejista se chce v kariéře dostat co nejdál. Kontrakt neberu jako záruku toho, že budu chytat NHL. Beru to spíš jako začátek snu, který se stane skutečností až v momentě odehraného zápasu. Nechci ale vůbec předbíhat. Teď jsem šťastný, že jsem dostal šanci se prosadit. Udělám maximum, abych si vybojoval v organizaci co nejlepší pozici. Nebude to vůbec jednoduché a je přede mnou spoustu práce.
O přesunu do Ameriky se hovořilo už pár měsíců. Nebyl jste poslední dobou nervózní, jak vše dopadne?
Už dřív jsem se dozvěděl, že se řešily určité varianty. Kluby z NHL oťukávaly možnosti. Člověk si přeje, aby to dobře dopadlo, ale snaží se zároveň soustředit na vlastní práci. Nechával jsem to čistě na agentech Robertu Spálenkovi s Radkem Hamplem a Robertem Kostkou. Odváděli skvělou práci, za což jsem jim vděčný. Až když se blížila doba pro rozhodnutí a smlouva se pak finalizovala, nervozita se dostavila. Vlastně jsem nervózní i teď, ale zároveň se moc těším, že to bude super zkušenost.
Proč jste s agenty zvolili Seattle?
Důvodů bylo víc. V každém případě se mi líbila vize, kterou mi předestřeli. Z klubu jsem se dozvěděl, co se jim líbí na mém chytání, na čem mám pracovat nebo jak by mohla teoreticky vypadat moje cesta. Vše se bude odvíjet od mých výkonů a dané situaci.
| Pohledem agenta Roberta Spálenky: |
| Aleš byl nadšený z rozhovoru s trenérem brankařů Seattlu, který bude klíčový pro jeho adaptaci na zámořský hokej. Také naší analýzou brankářů celé organizace, délky jejich smluv a souvisejícího možného vývoje v brankovišti pro nás Kraken vycházeli jako ideální alternativa. Pro Aleše je tento přestup odměnou za tvrdou práci. Velmi se zklidnil, dříve to býval trošku janek. Klíčové bylo jeho nastavení, které si odnesl z konce v Liberci. Nezatrpknul, celou situaci vzal jako výzvu a motivaci do další práce. Ohromně se posunul gólmansky a lidsky, nyní je připraven na velký sen v podobě NHL. Je správně nastaven v hlavě, stále kouká dopředu a přitom zůstává nohama na zemi. Typologicky je to gólman splňující aktuální požadavky v TOP soutěžích: urostlý a přitom velmi pohyblivý brankář. |
Jaké má klub s vámi úmysly a jak je blízko do brány NHL?
To teprve uvidíme. Každopádně jsme si nastínili možnosti vývoje, rozebírali jsme obecně gólmanskou situaci, konkurence je v organizaci veliká. Bylo by jen krásné překvapení, kdybych se hned po kempu udržel v prvním týmu. Beru to s velkou pokorou a nepočítám s tím. Soustředím se, ať jsem po příletu do Ameriky dobře připravený a dokážu hned předvést, co umím. Počítám, že začnu na farmě, kde si chci vybojovat místo. Teprve potom se mohu snažit, abych si zasloužil i šanci výš. Musím být trpělivý a musím zlepšit spoustu věcí, zvyknout si na menší hřiště i trošku odlišný styl hokeje.
Jak vám do NHL pomohla poslední úspěšná sezona v extraligových Vítkovicích?
V celé sezoně jsem se moc naučil. V listopadu jsem se dostal do reprezentace, kde jsem už za tréninky byl ohromně vděčný. Po Novém roce jsem se dostal i na turnaj EHT ve Švédsku, kde jsem získal zkušeností ještě víc. Jsem za to rád. I ve Vítkovicích mě chytání po psychické stránce posílilo. Skončili jsme po základní část na druhém místě, potvrdili jsme očekávání, a i v play off jsme podle mě pro vítkovický hokej i celou Ostravu udělali hezký výsledek.
Na úspěch jste dlouho čekal. Kde nastal zlom ve vaší kariéře?
Ten nastal příchodem do Havířova. Tým trénoval pan Režnar, trenér gólmanů byl Dušan Šafránek. Oba mi dali šanci, zlepšil jsem se po psychické stránce, výkony jsem se snažil splácet jejich důvěru. Vyústilo to přesunem do Vítkovic, kam si mě vytáhl pan Rimmel s panem Šimíčkem. Trenér Holaň nebo trenér gólmanů Martin Falter mi zase pomáhali s přechodem do extraligy i v celém vývoji. Za zlom se dají vlastně označit celé čtyři roky na Ostravsku, v hokejovém i soukromém životě mi to prospělo.
Brankář Aleš Stezka během tréninku hokejové reprezentace před turnajem Beijer Hockey Games 2023.
Zklidnil jste se?
Ano, hodně. Moje žena je veliký důvod, proč jsem se zklidnil. Pomohla mi, ukázala směr. A sám to na sobě pozoruju. Všechno navíc souvisí se vším. Našel jsem si i spoustu známých a kamarádů. Svět najednou vidím jinak. Ostrava se stala naším domovem, i když to zní trošku zvláštně, když jsem z Plzně a žena z Liberce. Vybudovali jsme si k městu i lidem velké pouto. Je to něco, co mě posunulo. Jsem rád, že jsem si spoustu věcí uvědomil. A učím se pořád.
Jak reagovala rodina na přesun do Ameriky?
Oceňuju, jak je žena flexibilní a kolik toho obětuje, abychom měli komfort a já měl možnost se soustředit na hokej. Ví, jak to v něm chodí a že se taková šance neodmítá. Maximálně mě podporuje a bere to pozitivně. Uvidíme, jaký bude plán a co mi z klubu řeknou. Počítám, že budu v Americe chvíli sám, než se vše zařídí. Kdybychom přiletěli všichni najednou, bylo by to náročné. Budu se ale snažit, aby žena i oba synové byli se mnou co nejdřív.
Jakou máte představu o následujících týdnech?
Počkám na veškeré informace. Budeme řešit logistiku i plán na léto. Budeme zjišťovat, kdy se tam budu hlásit a v jakých termínech budou kempy. Momentálně jsme v Česku. Určitě bychom z něj chtěli na nějakou dovolenou, než člověk hupsne do tréninku. Uvědomuju si, že se musím pořádně nachystat po fyzické i psychické stránce.
