Článek
"Pocity byly skvělé. Musím říct, že když jsem tam stál v řadě na ten pohár, tak jsem tomu nemohl ani moc uvěřit. Když na mě přišla řada, tak jsem měl strašnou radost a taky jsem se trošku bál, abych nebyl první, kdo to upustí. Byl jsem strašně rád, byl jsem v té bublině skoro celou dobu zraněný a jen jsem pracoval na tom, abych se mohl vrátit zpátky do týmu. Takže to bylo fakt skvělé," řekl Rutta v rozhovoru ČTK.
"Byla to bezprostřední radost, nedá se to popsat. Dosavadní hokejový život mi hlavou tak moc neprobíhal, což by se asi nabízelo. Měl jsem spontánní radost a ten daný okamžik jsem si užíval jen to, že jsem ten pohár mohl držet."
Po přesunu z Edmontonu do Tampy Bay si noví šampioni užili oslavy na člunech na řece Hillsborough a potom i před 16 tisíci příznivců na Raymond James Stadium pro americký fotbal. "V Tampě to bylo úžasné. Počasí je velice příjemné. Tím, že je tam řeka a záliv, tak se ta paráda udělala na lodích. To jsme si užili strašně, i když je korona, tak lidi stáli na březích. Mohli jsme vidět všechny fanoušky, co za námi stáli a co nám fandili. To bylo úžasné," řekl Rutta.
Po víkendovém přesunu domů oslavil úspěch s kamarády. "Těšil jsem se moc za rodinou a taky na české pivo. Byl jsem v Americe de facto přes rok, protože během té přestávky jsem se do Čech nedostal," podotkl.
Nemožnost hrát zápasy před fanoušky v domácím prostředí i improvizované oslavy se současnými opatřeními byly podle Rutty vyváženy jinými zážitky. "Celá skupina těch padesáti lidí v bublině se opravdu neskutečně semknula. Vytvořili jsme si tam speciální pouto na celý život. Všichni jsme si moc vážili, že jsme dosáhli takového úspěchu a vážili si i jeden druhého."
Od semifinálových bojů u sebe mohli mít své blízké jen vybraní jedinci. "Nakonec měly štěstí jen rodiny z Kanady. Byly vpuštěny do bubliny, ale bylo to podmíněné, že musely být z Kanady a stejně tam musely do karantény, než je vůbec pustili do kontaktu s námi. Rodiny z Ameriky nebo z Evropy měly bohužel smůlu. Facetime jsem teda používal sakra hodně," konstatoval Rutta.
V "bublině" v Torontu nastoupil jen ve druhém utkání skupiny o nasazení do play off 5. srpna proti Bostonu (3:2). Potom následovala kvůli zranění pauza až do druhého finále s Dallasem, v němž se už podílel na výhře 3:2 a vyrovnání série na 1:1. "Někdo vystřelil, já jsem to blokoval a bohužel to dopadlo tak, že jsem si u toho zlomil kotník," řekl ke zranění.
Vysněného návratu se dočkal. "Jak to šlo, tak jsem vlezl na led a zkoušel jsem, co noha vydrží. Pak už jsem jen čekal, kdy to bude na zápasovou zátěž. Před druhým zápasem jsem se už cítil na trénincích docela dobře. Byl jsem strašně moc rád, že mi trenéři dali důvěru a věřili, že bych týmu mohl pomoct," podotkl.
Zařadil se hned do elitní dvojice vedle švédského beka Victora Hedmana, který získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče. "Victor je úžasný hráč. Hrát s ním je opravdu nádherné. Trenéři mě dali do té nejlepší pozice, abych mohl uspět. Snažili se mi i hodně pomoct. I když jsem dlouho nehrál, tak mě postavili vedle Victora, s kterým jsme chemii měli a moc mi to pomohlo," uvedl Rutta.
Přiznal, že zdravotní pauza nebyla jednoduchá. "Musím říct, že mi moc pomohlo, že jsem tam byl s Ondrou Palátem a Erikem Černákem. A ty první týdny jsme byli na hotelu, kde byl Washington a Boston, takže spousta Čechů a Slováků. Spousta lidí, které jsem znal a mohl jsem si s nimi povídat i v češtině. Ale i ostatní spoluhráči na mě byli moc fajn, moc mi pomohli a udělali mi to jednodušší," prohlásil.
Ve finále odehrál čtyři duely, ale v posledním šestém při výhře 2:0 zůstal mezi náhradníky. "To bylo šílené. Asi každý hokejista může říct, že i když v zápase je a může ho ovlivnit, tak to třeba nervy jsou, ale rozhodně ne takové, jako když na to kouká v televizi. S klukama, kteří taky nehráli a koukali jsme se v kabině, tak to byl blázinec," uvedl.
Nenastoupil poté, co předtím finalisté sehráli dva zápasy ve dvou dnech. "Já jsem hrál poslední zápasy v únoru, tak to bylo opravdu náročný. Ale to bylo pro všechny, protože kluci měli v nohách nevím kolik zápasů a prodloužení. Myslím, že unavení byli všichni a to play off už se jede přes závit. Není se kde schovat," prohlásil.
Do NHL odešel z extraligového Chomutova v roce 2017, kdy podepsal jako nedraftovaný volný hráč roční dvoucestnou smlouvu s Chicagem. Hned se probojoval do prvního týmu a za první tři zápasy měl na kontě čtyři body za dvě branky a stejný počet asistencí. "Já jsem to měl trošku atypické. Většinou se začíná na farmě a jde se nahoru. Já začal nahoře a pak jsem šel na farmu a zase zpátky," vrátil se k začátkům.
Na farmu v AHL se dostal až ve své druhé sezoně v Severní Americe jak do Rockfordu z Chicaga, tak do Syracuse po přestupu do Tampy. "Začátek té předchozí sezony úplně nevyšel, ale takový je někdy sport. Nevyprdnul jsem se na to a jsem rád, že jsem ukázal, že dobrý hokej hrát umím a povedlo se mi vrátit zpátky," uvedl.
"Ne vždycky je všechno jen růžové. Je důležité nepřestat bojovat, pracovat a lidi, kteří rozhodují o dalším vývoji hráče, to ocení. Je to jediná věc, kterou můžete udělat. Pořád pracovat a snažit se být lepší hráč," podotkl.
Po konci roční smlouvy na 1,3 milionu dolarů se dnes stal nechráněným volným hráčem. "Jednání probíhají, jsme denně na telefonu s agentem. Platový strop po koronavirové krizi zůstává stejný a manažeři a agenti mají opravdu plné ruce práce," dodal Rutta.
