Článek
I přes poslední výhru proti Winnipegu vám konkurence trochu odskočila. Co za tím je?
Při hře pět na pět je to z naší strany dobré, ale ve speciálních týmech to skřípalo. Doufáme, že se zvedneme, protože jinak soupeře do velkých šancí nepouštíme. Jenže rozhodují hlavně přesilovky a oslabení. A v nich musíme zabrat.
Na místa v play off teď ztrácíte nějakých sedm bodů. Berete tuhle pasáž sezony jako zlomovou?
Přesně tak. Říká se, že důležité je být ve hře jak do All-Star Game (4. února), tak před uzávěrkou přestupů (3. března). Chce to ale udělat nějaký ‚push', skočit na vítěznou vlnu a dostat se zpátky do toho mixu týmů, které jsou hraně postupu. Měli jsme trochu horší období, tak chceme zapracovat na tom, aby to bylo veselejší.
Nedařilo se týmu víc, když jste hrál v první lajně, a ne ve třetí nebo čtvrté jako v posledních zápasech?
Čekal jsem přesně tuhle otázku (směje se). Ono se to strašně těžko hodnotí. I když jsme pořád měli šance, tak se přestalo vyhrávat. Ale postupně se nám vrací kluci po zranění. Věřím, že tak za dva týdny bychom mohli být v plné sestavě. A doufám, že se do toho zase opřeme.
Pořád platí, že se cíleně snažíte střílet co nejvíc?
Je to tak. Sám to od sebe očekávám. Nikdy jsem nebyl žádný velký nahrávač. Samozřejmě občas musíte hledat někoho, kdo je v lepší pozici. Ale mým úkolem je pohybovat se co nejvíc v tom prostoru, odkud můžu být nebezpečný.
Stále jste druhým nejproduktivnějším hráčem Red Wings, to je asi příjemná změna proti minulé sezoně v Chicagu.
Musím říct, že jo. Hlavně na začátku se mi dařilo, hrál jsem první přesilovku. Dvacet zápasů to bylo super. Taky už ale nejsem v NHL první rok, takže vím, co dělat, když přijde hlušší období. Hraju jednoduše, dělám všechno, abych zase začal bodovat. To je pro útočníka to podstatné. Když dáváte góly, máte ze hry hned lepší pocity.
Kolem Vánoc jste s Detroitem zažil dva výjimečné zápasy. Nejdřív jste nasázeli sedmičku Tampě a pak v Pittsburghu předvedli obrat sezony z 0:4 na 5:4. Na ten asi budete vzpomínat víc.
Abych pravdu řekl, po první třetině jsem tomu moc nevěřil, když jsme prohrávali o čtyři góly. V kabině se sice říkají takové ty věci, že to zkusíme, že to ještě půjde. Ale pak nám vyšlo úplně všechno, napadalo nám to tam, a podržel nás gólman. Ohromně příjemný zážitek.
A souboj s Tampou?
To bylo taky mimořádné. My ale vyhráli i v Tampě (4:2), což pro mě byla novinka. Prestižní to bylo i pro našeho kouče Dereka Lalondea, který přišel právě z Lightning. Každý, kdo pak hraje proti svému bývalému týmu, se chce ukázat.
Jaký je Lalonde kouč?
Snažíme se hrát moderní hokej, hodně reagovat na soupeře. V Chicagu se spíš kladl důraz na naše pojetí. Jen teď dáváme málo gólů, chtělo by to odrazit se zase výš.
V NHL jste měl zatím štěstí na trenéry, kteří s pozicí hlavního kouče v NHL neměli moc zkušeností. Ať to byli v Chicagu Jeremy Colliton a Derek King, nebo teď Lalonde. Lákalo by vás zahrát si i pod nějakou kapacitou, která má hodně přes tisícovku odkoučovaných zápasů?
Asi by mě to zajímalo. Na druhou stranu Lalonde se podílel na dvou Stanley Cupech, tam není moc o čem... Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Ale třeba hrát pod Tortorellou (kouč Flyers) bych si asi odpustil. Všichni víme, jaký je.
V Atlantické divizi se dost vyrovnala tabulka. Kolem vás jsou Florida, Buffalo i Ottawa. Jak by se vedení klubu tvářilo, pokud byste neuhráli play off? Byla by to pro ně jen epizoda v další přestavbě týmu?
Play off je pořád náš cíl. Přes léto se podepsalo hodně hráčů, včetně Davida Perrona, nebo gólmana Villeho Hussa. Jsou tu mladí kluci, co se pořád zlepšují. Jak jste říkal, je to hodně vyrovnané a musí se sejít dost věcí, aby se postoupilo. Ale my se o to chceme rvát až do konce. Už jen kvůli tomu, že sezonu jsme rozjeli fakt dobře.
Váš generální manažer Steve Yzerman a jeho asistent Shawn Horcoff se byli podívat i na šampionátu dvacítek v Halifaxu. Jsou s týmem během sezony hodně v kontaktu?
Na zimáku je samozřejmě vídáme, mají přehled. Ale komunikace se nás moc netýká, to jde přes trenérský štáb.
Když jste sledoval úspěšné tažení stříbrných juniorů, vybavily se vám vzpomínky na vaši účast na šampionátu dvacítek v Torontu 2015? (Kubalík gólem na 3:3 zachraňoval zápas s Dány, Češi ale vypadli ve čtvrtfinále se Slováky - pozn.)
Hlavně jsem si říkal, že gólman (Suchánek) měl teď víc bodů, než půlka našeho tehdejšího týmu (směje se). Šampionát se pro nás před osmi lety nevyvíjel moc dobře, ale ve čtvrtfinále na nás vyšli Slováci, kteří nám připadali nejpřijatelnější. Byli jsme rádi, že nenarazíme na Kanadu, nebo USA. A pak jsme to nezvládli...
Co jste tedy říkal na letošní české výkony?
Hodně jsme to tady prožívali. My jsme malý národ a byl jsem strašně rád. Díky našim juniorům jsem mohl taky trochu pošťouchnout i spoluhráče z jiných zemí. Nakonec za mnou i chodili a říkali, že nám přáli zlato. Ale kluci nemusí být smutní, stříbro je skvělé.
V Chicagu jste bydlel v centru, jak jste si zvyknul na předměstí Detroitu?
Je to něco jiného. Bydlíme v Royal Oak, což je klidnější menší město, spoluhráči tu mají baráky. V Detroitu jsem byl víc tak maximálně na vánočních trzích. Jinak trávíme čas tady.
Detroit před deseti lety vyhlásil bankrot, město se vylidnilo, zvýšila se kriminalita. Je to stále znát?
Když jdete po ulici, tak máte pořád takovej blbej pocit. Toho se asi Detroit jen tak nezbaví.
Ve městě ale zůstaly všechny největší profesionální ligy. Hraje se tam baseball (Tigers), americký fotbal (Lions), je zde i tým NBA (Pistons), se kterým se dělíte o halu. Zajdete se občas podívat?
Na basket čas nebyl, ale byl jsem před začátkem naší sezony na Lions, kteří po dlouhé době měli šanci na play off. Bohužel jim to nevyšlo, tak snad se pochlapíme my.
Red Wings hráli vyřazovací část naposled v roce 2016, ale žádný odliv fanoušků asi necítíte, že?
Doma máme vyprodáno, není vůbec znát, když se nám nedaří. Lidi chodí pořád.
Jak na vás zapůsobilo kouzlo Little Caesars Areny, otevřené před pěti lety?
Krásná, moderní aréna. Navíc má velkou výhodu, že je tam tréninková hala, což je dobré i pro kustody. Ve spoustě klubů máte tréninkovky daleko od hlavní haly, takže hráči musí hledat bydlení někde uprostřed cesty. Já měl na tohle štěstí i v Chicagu, kde byla malá hala přes cestu.
Poprvé jste ale v NHL členem početné české kolonie, i když jste v ní v tuto chvíli zbyli jen vy a Filip Hronek.
Ten ale hraje výborně. Je to náš klíčový bek, přehrává i (nejlepšího nováčka minulé sezony) Moritze Seidera. Body mu naskakují, víc si dovolí a svoji úroveň zase posunul.
A další členové české party?
Filip Zadina po zranění už trénuje, ale přesně nevím, kdy by měl být stoprocentní. A teď tu není ani Vránič (Jakub Vrána), který se rozehrává na farmě.
