Rittich měl o angažmá v Nashvillu jiné představy. Nejsem člověk, co kolem sebe šíří špatnou atmosféru, říká

Všechno šlo podle plánu?

No... Malý si to spíš udělal podle sebe, takže bude asi po mně. Na svět přišel trochu dřív, i když jsem mu říkal, ať ještě dva dny počká na tátu. Manželka mi psala, že slabší kontrakce měla hodinu před začátkem našeho zápasu na Floridě. Nevím, jestli mi kluk chtěl fandit... Začínalo se v šest, vyhráli jsme, domů jsme přiletěli v jednu v noci a ve dvě jsme jeli do porodnice.

Na předporodní kurzy jste si čas udělal?

Měli jsme online kurz s paní z České republiky a tady jsme absolvovali takovou ‚baby class', ale v podstatě nám jen zopakovali to, co už jsme věděli.

Třeba, že se teď moc nevyspíte.

Teď jsme byli na tripu, takže moje paní byla na všecko sama. Ale co jsem byl doma, tak mě kluk probudil snad jednou za čtyři dny. Jinak jsem spal úplně v pohodě svých osm a půl devět hodin.

To jste šťastlivec. Plánujete do budoucna velkou rodinu?

Nějaké plány jsou, tak uvidíme, jak se povede je uskutečnit. Bylo by to pěkné. Manželka byla skvělá po celou dobu těhotenství a zvládla to úžasně.

Jméno synka naznačuje, že byste možná po kariéře chtěli zůstat v Americe. Je to tak?

Pozor, to ne! Nic takového to naznačovat nemá. Pořád mám v sobě cítění, že až jednou přijde ten moment a pověsím betony na hřebík, tak se chci vrátit domů. Nemáme v úmyslu zůstávat za mořem.

Když se přesuneme k hokejovým záležitostem, tak na ty poslední dny se vám bude taky dobře vzpomínat, že?

Bylo toho hodně, ale bylo to úžasné. Už jen duel na počest Pekky Rinneho, který by si podle mě zasloužil i vstup do Hokejové síně slávy. Hned potom outdoorový zápas, což je vždycky super oživení stereotypu základní části. Člověk si taky vzpomene na dětské zápasy na rybníku.

S týmem jste se předvedli i ve speciálních předzápasových outfitech. Kožené bundičky, klobouky.

Ty byly dělané na míru. Já jsem si na bundu nechával speciálně vyrobit lahev Jacka Danielse a k tomu kus textu od Marpa z písničky Nic nekončí. Mám rád jeho věci. A hlavně ho poslouchám před zápasy, nabíjí mě to. Cítím v jeho textech i hodně ze sebe.

Znáte se blíž?

Nějaký kontakt proběhl přes Instagram, ale já vím, jaké to je, když máte svoji práci a potřebujete se na ni soustředit. Dělá nové písničky, taky bude mít ten (boxerský) zápas s Karlosem Vémolou. Má toho hodně, ale v tom jsme si podobní.

K zápasu pod širým nebem proti Tampě jste sice nenastoupil, ale fanoušci díky GoPro kameře, kterou jste měl na přilbě, mohli zažít aspoň trénink z vašeho pohledu. Musel jste si dávat hodně pozor na jazyk? Nebo se to nejpeprnější vystříhalo?

Bylo tam hodně stresu, že mi ujede nějaká ‚F-bomb', ale celkem jsem to zvládal. I když trochu to prostříhat museli. Každopádně tam zůstalo, že jsem hned na začátku docela naložil našemu trenérovi gólmanů...

Pod širým nebem jste si zachytal ještě s Calgary v roce 2019 proti Winnipegu. Vybavily se vám vzpomínky?

Jasně, vybavil jsem si, že jsem byl trochu nasranej, protože jsme prohráli (2:1 v prodloužení). Ale ne... byla to taky skvělá událost. Tentokrát nebyla taková kosa, jako tehdy v Regině, kdy se šlo zahřát jen tím, že jsem měl v ruce horký čaj nebo kafe. Nakonec jsem byl rád, že nikdo zatím nepřekonal můj rekord 43 zákroků v zápasech pod širým nebem.

Vaši fanoušci v Nashvillu dokážou vytvořit skvělou atmosféru, což je na tak malém hokejovém trhu, jaký je v Tennessee, docela unikát. Čekal jste to?

Oni jsou skvělí celou sezonu. Já vždycky říkal, že Calgary má vynikající fanoušky, ale v Nashvillu to má až evropské parametry, že se z ničeho nic začne fandit. To v NHL ani moc nevidíte, že by lidi sami od sebe skandovali. Dokud jim nikdo neřekne, nebo se na kostce neobjeví, aby byli ‚loud', tak mlčí... Ale ti naši jsou úžasní, právem se jim říká, že jsou našim sedmým hráčem.

Přirostl vám Nashville k srdci i jako Mekka country?

Ze začátku jsem si myslel, že to je hrozná hudba. Ale v kabině se hraje docela často a čím víc to poslouchám, tak už nejsem tak radikální. Doteď mě to ale úplně nečaplo, že bych si nasadil klobouk a večer vyrazil do country baru.

Nejspíš jste si ale myslel, že se nashvillským fanouškům předvedete o něco víc. Jenže v lednu jste odchytal jediný zápasu, v únoru taky. Čím to je, že vás kouč Hynes tolik nevyužívá?

Samozřejmě, že chci chytat víc. Počítal jsem s větší zátěží, protože mi bylo řečeno něco jiného. Nemůžu s tím být spokojený, ale makám dál, protože zbývá ještě dost zápasů, kde by měly být moje výkony potřeba. Snad těch startů dostanu víc. Já ale nejsem člověk, co kolem sebe šíří špatnou atmosféru, i když postupem času to je těžší zůstat naladěný pořád pozitivně.

Predators jdou v brankovišti léta finskou cestou. Nejdřív Rinne, teď Saros.

Ale to není nic osobního. Juuse je super kluk, mezi námi je všechno v pořádku. Hodně se spolu bavíme. Jenom těch zápasů nemám tolik...

Ve vaší Centrální divizi teď kolem hrany postupu do play off docela přituhuje. Čekáte velký boj?

Jo, bude to maso. Před zápasem v San Jose jsme prohráli šest z osmi utkání a konkurence nás přeskočila. Bylo to složitější období, ale máme skvělou partu a tři lajny, co jsou schopné dávat góly. Teď se ukáže, jestli máme i koule o postup zabojovat. Já jsem přesvědčený, že ano.

O Nashvillu se dlouhá léta říkalo, že je to tým s jednou z nejlepších obran v NHL. Platí to pořád?

Je tu propracovaný systém, jen ze začátku jsem ještě nevěděl, co a jak. Ale už se to zlepšuje. I když na mě na Floridě šlo 48 střel, tak jsem z toho měl dobrý pocit, komunikace nevázla. Určitě si už rozumíme víc.

Co váš kapitán Roman Josi? Ten vypadá, že je dost odskočený. Vždyť má jako obránce průměr více než bod na zápas.

Fantastický hráč! Já mu říkám, že je útočník. On v tom našem obranném pásmu totiž nechce trávit moc času, ačkoli bek je to výborný. Rád si pohraje s pukem v útočné třetině. Má neuvěřitelné sebevědomí. Dovolí si věci, že jen zíráte. Tak věřím, že si s ním v zápasech zahraju trochu víc...