Článek
ANAHEIM (od našeho zpravodaje) - Když ho letos na jaře Sharks vytrejdovali do klubu rivalů z Pacifické divize, byl z toho solidní poprask. V play off ale Golden Knights vypadli už v prvním kole a Hertl věděl, že na začátku nové sezony chce být připravenější, rychlejší, odolnější. Jak ostatně připomíná i v rozhovoru se Sport.cz.
Jde to zatím podle vašich představ?
Po týmové stránce jsme začali dobře a body sbíráme, i když jsme zatím mnohem lepší doma než venku. Z osobního hlediska to, myslím, taky není špatné. Samozřejmě chci být užitečnější, pořád můžu hrát líp. Sedá si to v novém týmu se spoluhráči, ale nějaké zápasy už byly dobré. Chemie funguje a půjde to jen nahoru.
Určitě pomohlo, že jste absolvoval celý tréninkový kemp bez nějakých zdravotních potíží, kterými jste si prošel ještě u Sharks.
Taky už jsem se nemusel seznamovat, jenom s pár kluky, co přišli noví. Už jsem znal všechny obličeje. Jsem rád, že jsem zvládl celý kemp, měli jsme před sezonou i super trip. Kabina je tady fakt dobrá, hodně si to užívám. Je tu skvělá parta, což je hlavní.
Ve vaší extrémně hlučné aréně se vám daří, na výjezdech to bývá většinou o dost horší. Čím to?
Myslím, že T-Mobile Arena je hodně těžká hala pro soupeře. Sám to znám z posledních let. Člověk logicky využívá víc toho domácího prostředí, kdežto na tripech jsme vždycky zaspali a pak jsme to nějak honili.
Nedávno jste zaznamenal svůj 500. bod v NHL, jaký jste z toho měl pocit?
Jsem určitě rád, že jsem sena tu metu dostal. Byla to pro mě dlouhá cesta, prošel jsem si spoustou věcí, včetně zranění. Vážím si toho, ale doufám, že ještě body přidám. Každopádně hezký milník.
Myslíte občas někdy na San Jose, kde jste strávil celou dekádu?
Na to se nedá zapomenout. Byl jsem tam jedenáct let, obě naše děti se tam narodily, s manželkou to byl náš první domov, takže tam máme pořád kamarády. Budu na Sharks vzpomínat jen v dobrém. Dali mi šanci, v jiném týmu NHL už tolik zápasů neodehraju.
Útočník Vegas Tomáš Hertl se raduje z branky proti Anaheimu.
Rivalita mezi San Jose a Vegas ale vzhledem ke slabším výsledkům Sharks asi opadla, že?
První tři roky po vzniku Golden Knights jsme se San Jose byli proti nim dobří, ale pak už jsme nebyli tam, kde bychom chtěli, zatímco z Vegas se stal jeden z nejlepších týmů v lize.
V prosinci vás každopádně čeká asi dost emotivní návrat do známé haly…
Těším se na to, ale určitě budu rád, až to bude za mnou. Těší mě, že to proběhne po Vánocích, kdy v San Jose chodí víc lidí. Bude to zvláštní. Když jsem byl vytrejdovaný, sbalil jsem během dvou dnů, odjel jsem do Vegas a od té doby jsem tam nebyl. Prodali jsme barák a konec.
Ve Vegas jste se ale zabydlel rychle, ne?
Už jsem si zvykl. Do baráku jsme se nastěhovali před koncem minulé sezony, pár věcí okolo toho jsme udělali. Starší kluk taky chodí do školky, už jsem zajetý, moc se nám tam líbí, jsme spokojeni.
Vašemu tátovi prý Las Vegas docela učarovalo a rád by do kasína.
(směje se) Už jsme si tam byli zahrát, ale v téhle sezoně ještě nic. Jak to má člověk pod nosem, tak ho to ani neláká. Ale Vegas není jen o bulváru Strip. Tam, kde bydlíme, je i spousta parků, je to fakt hezký. Rodiče jsou tu poprvé, byli v centru a moc se jim tam líbilo.
Ve vaší kabině je spousta velkých a silných borců, je to velká změna proti San Jose?
U Sharks jsme měli hodně mladých i subtilnějších kluků. Když jsem přišel do Vegas, tak jsem to poznal hned, protože jsem najednou nebyl největší. Jsem tady takový průměr. A je to znát, kluci jsou, jak jste říkal, velcí, silní. V play off to hraje velkou roli.
Trochu jiný part ale hrajete s Vegas i vy sám.
Je to něco jiného. V San Jose to bylo hodně na mně, měl jsem spoustu času, možná jsem byl na ledě někdy až moc. Přece jen nejsem úplně nejlepší bruslař a hrál jsem fakt hodně. Tady máme Jacka Eichela, což je jeden z nejlepších centrů. Ale pomáhají všechny čtyři lajny, což je důležité, když chce člověk udělat úspěch. Zodpovědnost mám možná trošku menší, ale pořád chci být lepší a pomáhat týmu víc a víc.
Když jste teď v Anaheimu nastupoval proti šampionům z Prahy Lukáši Dostálovi a Radku Gudasovi, nemrzelo vás zpětně, že jste nebyl členem zlatého kádru z mistrovství světa?
Ne, takhle jsem to vůbec nebral. Samozřejmě, kdo by nechtěl vyhrát… Ale kdybych třeba jel, mohla být úplně jiná sestava, kluci by hráli jinak, nesedlo by si to a mohlo se vypadnout ve čtvrtfinále. Od obránců přes gólmana až po útočníky ale v květnu všechno šlo, jak mělo. Před mistrovstvím se všichni báli, ale sedlo si to a všichni hráli výborně. A já hlavně nebyl ani stoprocentní, abych týmu pomohl. Samozřejmě bych chtěl se všemi slavit, ale tak to člověk nemůže brát.
