PŘÍMO Z NHL: Když kouč posadil Pastu, otevřelo nám to oči, tvrdí Zacha

BOSTON (od našeho zpravodaje) – „Nedovedl jsem si jako kluk ani představit, že bych mohl hrát 300 zápasů, natož udělat 300 bodů,“ usmíval se sedmadvacetiletý šampion z Prahy, který měl pod okem čerstvý šrám sešitý několika stehy. „Srazili jsme se s Matthewem Poitrasem, dal jsem mu do helmy. Zranění v obličeji jsem měl ale vždycky od vlastních hráčů, jak od puků, tak od hokejek. To vůbec nečekáte, snažíte se soustředit na soupeře a přijede vám tam spoluhráč…“

Začátek ročníku určitě nebyl podle vašich představ, zaskočilo vás to?

To nebyl. Teď jsem ale hrozně rád, že se to konečně rozjelo a dostal jsem se na těch 300. Musím takhle pokračovat.

Z předchozích 14 zápasů jste měl přitom jen 3 body. Čím to bylo?

Přemýšlel jsem nad tím. Hlavně po zápasech, kdy chcete pomoct týmu a dostáváte hodně minut. Nám se ale celkově moc nedařilo, takže to je ještě o to těžší, když hrajete ty velké minuty a nebodujete. V Bostonu se mi ještě nestalo, že bychom měli takový začátek. Ale myslím, že se teď z toho dostáváme. Jako tým máme o dost lepší zápasy, naše lajna taky lepší šance. Takže si myslím, že to půjde zase nahoru.

Pamatujete si na svoje první body v NHL, kdy jste jako šestka draftu ještě nahrával v New Jersey Patriku Eliášovi?

Pamatuju si jeden bod, nahrávku dopředu hned z buly. A pak svůj první gól na Floridě. Dostal jsem puk z pravé strany do forhendu od… Kdo to jen byl (Beau Bennett)? A střílel jsem to nahoru.

Po prvním zápase v NHL, který byl zároveň posledním pro Devils v sezoně, jste měl celé léto ve statistikách průměr dva body na zápas.

To pak rychle padlo ten další rok. (směje se) Ale já jsem byl hlavně strašně rád, že jsem si mohl zahrát aspoň ten jeden zápas. Měl jsem hrát dva, ale ztratily se mi věci z juniorky v Sarnii, to si pamatuju. A pak jsem šel ještě do Albany v AHL na play off. Po skončení sezony v juniorce jsem si už mohl zahrát dospělý hokej. Pro další kariéru to byl dobrý začátek.

Teď už jste rozjel svou desátou sezonu v NHL. Jaká je?

Ze začátku jsme hráli dost s (Eliasem) Lindholmem a s Pastou. Hodně zápasů jsme měli dobré šance, ale chemie tam úplně nebyla, někdy to prostě chytnete a někdy ne. Když jsem byl daný do lajny s Krejčou (Davidem Krejčím) a s Pastou, tak to klaplo hnedka. Ale některé věci nejsou, jak by si člověk představoval. Trenér mi říkal před sezonou, že nás dá spolu a pak se uvidí, co a jak.

Takže přišel na řadu plán B.

Když se týmu nedaří, tak se to muselo trošku proházet. Náš trenér to dělá často, že i když to týmu šlape, tak se snaží zjistit třeba i složení lajn do budoucna, kdyby se pak nedařilo. Třeba jak jsme teď hráli s Coylem a Brazeauem, což jsou velcí a silní hráči. Když bude potřeba nasadit nás na nějaké dobré lajny a ubránit je, tak víme, že to nebude špatná kombinace. Ale teď to náš kouč míchá ještě víc. Pak si taky říkáte, jestli vůbec hrajete dobře, když takhle rotují lajny. Já jsem hrál centra, levé křídlo, pravé křídlo, takže to bylo trochu těžší se před zápasem připravit. Ale od toho jsem tady. Přišel jsem do Bostonu i proto, aby mě mohli využívat kdekoliv.

Být univerzál se dnes hodně cení.

To byla jedna z těch věcí, která manažera (Sweeneyho) zaujala, že budu moct hrát křídlo i centra, oslabení i přesilovku. Proto mě vzali. Když jsem sem přišel, tak jsem věděl, že centra hned hrát nemůžu, protože tady byli Krejčí, Patrice Bergeron a tihle hráči, takže půjdu na křídlo. Kdybych to neuměl, tak bych ten rok nemohl být vyměněn do Bostonu. Poslední dva roky ale raději hraju toho centra.

Vyplatilo se to, když jste teď mezi kruhy proti Calgary zametl pod horní tyčku skákavý puk.

Už to byl takový naštvaný gól. Nic jsem dlouho neproměnil, tak jsem se snažil dát co největší ránu a doufal jsem, že to tam doletí. Samozřejmě mi všichni říkají, že mám střílet víc. Ale ono taky záleží na spoluhráčích. Když máte vedle sebe Pastrňáka, tak mu dávám hodně puky. On taky chce, abych střílel víc, ale to je jedna z věcí, co mě vždycky bavila, najít hráče a dávat jim nahrávky do šancí. Musím ale víc střílet, abych na sebe navázal nějaké hráče, protože soupeři už čekají, že budu nahrávat Davidovi. Ale když víte, že dává hodně gólů a je to výborný střelec, tak se ho prostě snažím hledat.

Nicméně i hvězdu Pastrňákova kalibru váš kouč v zápase se Seattlem po chybné rozehrávce bez milosti posadil.

Když trenér není spokojený s hrou, tak je jedno, jaký to je hráč. Pro ostatní je to (vzkaz), že nikdo nemá místo v týmu jisté, když může posadit i Davida, to asi prošlo každému hráči hlavou, nejen klukům ze čtvrté lajny. Pro nás ostatní to bylo otevření očí v tom, že jsme věděli, že kohokoliv může trenér nechat sedět.

To by se Pastrňákovi v nároďáku určitě nestalo… Měl váš letošní triumf na MS tady v Bostonu nějaký ohlas?

Samozřejmě, že spoluhráči nám gratulovali hned po mistrovství, taky viděli davy na Staromáku, což bylo parádní. Popřáli nám, že to byl dobrý turnaj, ani jsem to nečekal, tady se to tolik nesleduje.

Léto jste měl nakonec kratší, skoro jako byste hráli finále Stanley Cupu.

Já odjel z Česka docela brzy, ale prodloužit si sezonu bylo super, vyhrát poslední zápas je vždycky skvělé. Ať je to Stanley Cup, nebo mistrovství světa, tak jsem si to užil, že jsem mohl přijet a vyhrát. Už budeme parta napořád a budeme na to vzpomínat každý rok.

Oslav titulu asi bylo dost, i Pastrňák měl pak svatbu.

A krásnou! Celkově to léto bylo povedené, že jsme mohli oslavit i jeho život mimo hokej, potkat spoluhráče, které jsme dlouho neviděli, s Krejčou jsme se tam taky potkali. Já myslím, že každý ví, jak se má připravit na sezonu, i když má na to o měsíc míň.

Jste i teď s Krejčím v kontaktu? Hráč jeho schopností teď Bruins asi chybí.

Minulý rok tu párkrát byl a zase má namířeno se na nás podívat. My si občas napíšeme, on se ozve po zápasech, ptá se nás, jak se máme. Pro mě je to super, hrál jsem s ním jen rok, ale je skvělé mít takové přátelství, jaké jsme za tu jednu sezonu v Bostonu vybudovali.