Poslední šance, tuší ostříhaný Kempný. Tenis s Pastrňákem posile Seattlu nedoporučují

Byla NHL jednoznačnou prioritou, nebo jste si byl ochotný připustit návrat do Evropy?

Pořád to byla NHL, za což jsem moc rád, že se to ještě podařilo a podepsali jsme. Samozřejmě to trvalo docela dlouho, myšlenky na Evropu tam byly taky, ale nakonec se to povedlo.

Někoho asi překvapilo, že jste uzavřel smlouvu jen na 750 tisíc dolarů na rok. Byly ve hře i jiné varianty, kluby?

Určitě ano, teď už to ale nemůžu zmiňovat. S jiným platem jsem ani nepočítal po těch posledních sezonách. V té minulé jsem za Washington odehrál jen 15 zápasů a sezonu předtím kvůli zranění nic. Spíš jsem chtěl tým, kde budu mít možnost hrát. Je to moje poslední šance, dá se říct.

Měl nějakou roli ve vašem příchodu ke Krakenům i Robert Kron, který je v klubu šéfem skautů?

Byli jsme s Kroňákem v kontaktu, psali jsme si i po podpisu, ale všechno to měl na starosti můj agent, přes kterého jednání probíhala.

Možná jste trochu zklamal fanoušky Komety, kteří se na vás těšili. Ale mluvilo se i o zájmu Sparty.

Spekulací bylo až moc. Ale spekulace je jedna věc a pravda druhá. Myslím si, že o práci bych v Evropě neměl nouzi, ale na rovinu říkám, že jsme chtěli zkusit free agency (volný trh v NHL). Samozřejmě jsem rád za ten zájem. Nikdo nemá křišťálovou kouli, uvidíme, jak to bude vypadat za rok.

Po čem se vám z Washingtonu bude nejvíc stýskat?

Strávil jsem tam skoro pět let. Narodil se nám tam syn, vzpomínky budou pozitivní, zažil jsem tam nejkrásnější momenty kariéry a dostal šanci hrát. Vážím si, že jsem nastupoval za takový klub. Ale všechno krásné jednou končí, tuhle kapitolu jsem už uzavřel.

Ta minulá sezona určitě nebyla podle vašich představ, ale podobné zkušenosti měl v závěru působení u Capitals i Radko Gudas. Poslední rok už tolik nehrál a v klubu sázeli na jiné koně...

Nebudu lhát. To, že jsem byl hned na startu sezony poslán na farmu a nabídli mě ostatním klubům, tak to byl signál, že se mnou nepočítají. A šlo to tak celou sezonu. Během Vánoc jsem se vrátil do prvního týmu, ale nebyl jsem spokojený já a ani druhá strana. Komunikace mezi mnou a trenérem trochu vázla, ale mám čisté svědomí, dělal jsem všechno, co jsem mohl. Jenže kouč věřil jiným. Samozřejmě šťastný jsem z toho nebyl.

Nebyla možnost si o tom s trenérem Laviolettem promluvit?

Jen na tom závěrečném mítinku jsme spolu seděli asi deset minut u jednoho stolu. Jinak během dvou let, co tam byl, jsme toho spolu moc nenamluvili. Ale vím, jak to chodí, jak to funguje v byznysu.

Capitals jako šampioni z roku 2018 vypadli počtvrté za sebou v prvním kole play off. Máte pocit, že už se jim okno pro zisk Stanley Cupu zavřelo?

Těžko říct. Už nevidím do toho dění v klubu, co zamýšlejí. Ale ten tým, co si budeme říkat, stárne a celá NHL se přitom omlazuje. Takže to asi čeká i Washington, ale já už vlastně nemám kompetence se k tomu moc vyjadřovat.

Stačil jste se rozloučit se spoluhráči, se kterými jste vyhrál Stanley Cup?

S pár kluky jsme si psali, když jsem uzavřel smlouvu v Seattlu. Ale já věděl už na konci sezony, než jsem jel na mistrovství světa, že v Capitals končím, takže rozlučka s kluky proběhla. Prodal jsem byt, udělal jsem za Washingtonem čáru a chci se soustředit na další kapitolu.

Bronzová medaile ze šampionátu ve Finsku vám určitě spravila náladu, slavil jste ji dlouho?

Nebyla to zase nějaká divočina. Určitě jsme byli moc rádi, že máme placku. Z osobního hlediska jsem si užil každý zápas. Ale přiznávám, že jsem měl ze startu na mistrovství světa velký respekt, protože jsem předtím dva a půl měsíce nehrál.

V Seattlu se potkáte i s André Burakovskym a Justinem Schultzem, které znáte z Washingtonu, takže do úplně neprobádaných vod nemíříte.

Znám i gólmana Philippa Grubauera, docela dost hráčů, se kterými jsem něco odehrál. Už se na ně moc těším. V Seattlu jsem osobně ještě nebyl, ale slyšel jsem jen samé pozitivní věci. Je to nový klub s velkou energií, pro mě to bude nový impuls. A Shane Wright, kterého Krakeni draftovali, určitě bude dobrý i jako tahák pro fanoušky.

Když se podíváte na složení obrany Seattlu (Oleksiak, Dunn, Larsson..), tak v ní není žádný tak jasný lídr, jako byl ve Washingtonu John Carlson. Můžete z toho těžit?

Já tam jdu s čistou hlavou a pro mě je důležité, že chci být zdravý a maximálně připravený. Konkurence je všude, takže jsem rád za tuhle šanci. Nechtěl jsem v NHL končit po takové sezoně, jakou jsem měl, to by ve mně hlodalo ještě dlouhou dobu.

Když jste podepsal s Krakeny, někteří fanoušci vás kvůli dlouhým vlasům srovnávali s Jaromírem Jágrem.

To jsem postřehl. Ale asi je zklamu, protože to je minulost, vlasy šly dolů...

Minulé roky vám pokazila zranění, musel jste se i po této sezoně něco doléčovat?

Noha (Kempnému na podzim 2020 rupla při tréninku achilovka - pozn.) držela, jak jsem si představoval, takže příprava probíhá stejně jako loni. Zatím bruslím dvakrát týdně, budu si přidávat postupně. Mám i stejného kondičáka, takže všechno při starém.

Loni jste si chodil zahrát tenis s Davidem Pastrňákem? Letos taky?

Tenis mi už doktoři moc nedoporučují. Radši se tomu vyhýbám, protože na nohu mi to dobře nedělá. Soustředím se na to, co mám a co mě živí. A to tenis není.