Po své nejdelší přípravě vyrazil do Detroitu za snem. Radil i Dacjuk, říká Rychlovský

Ano, tenhle pocit určitě převládá, ale jsou tam i nějaké lehké obavy z toho, že člověk pořádně neví, do čeho jde. Bude to jeden velký krok do neznáma. Určitě mi pomohly nějaké informace od kluků, se kterými jsem se v létě potkával. Ale bude to boj. A na ten se těším.

Chodil jsem s kluky na led v Říčanech. S Jirkou Kulichem, Matějem Blümelem, s Adamem Klapkou. Ale vlastně nejvíc mi poradil Radim Šimek, který byl na konci minulé sezony ve stejné organizaci. S ním jsem se dennodenně potkával v Liberci a hodně jsme si o tom povídali. Dal mi hodně rad.

To bych asi neřekl, že by mi někdo poradil nějaký gamechanger… (usměje se) Ale každý říká, že toho hráče tam zkoušejí a že musí být hlavně silný v hlavě. Myslím, že to bude jedna z nejdůležitějších věcí.

Ten mně na začátku určitě pomůže. Díky němu jsem se už setkal se všemi lidmi z organizace. Od generálního manažera, přes kustody, kondiční trenéry až třeba po výživové poradce. Když budu cokoliv potřebovat, vím, za kým jít. Tohle je pro mě určitě výhoda. Kemp byl parádní. Každý den jsme měli led a posilovnu, potom i nějaké přednášky. Užil jsem si ho. Na led s námi chodil i Pavel Dacjuk!

Přišel mi jako tišší člověk. Ale když nám něco ukázal na ledě, pořád to v sobě má. Extrémně jsem si všímal malých detailů, které se nám snažil poradit. A když se pak nad tím člověk zamyslel, uvědomil si, že to funguje a ve hře mu to může obrovsky pomoct.

Ten moment přišel hned druhý den, když jsem přišel na první trénink a vstoupil do zázemí NHL týmu. Tehdy jsem si opravdu uvědomil, že jsem podepsal smlouvu s týmem NHL, ale zároveň že to nic neznamená. Pocítil jsem obrovskou motivaci v tom zázemí být a využívat těch podmínek, které tam jsou. Myslel jsem si, že to bude nádherné, ale tohle předčilo moje očekávání o sto procent. Člověk to musí zažít. Když jsem se vrátil a někdo se mě ptal, jaké to bylo, je to těžké popsat.

Odcházím z Liberce, kde máme, troufám si říct, zázemí na úplně extrémní úrovni. De facto na stejné jako NHL tým, jen v měřítku 1:10. Oni mají desetkrát větší posilovnu jak my, regenerační místnost dvacetkrát větší, kuchyň třikrát větší. Je to koncipované ve stylu „přijď a soustřeď se jen na hokej, ve všem ostatním se o tebe postaráme“. Člověk má šatnu uprostřed, ujde dvacet metrů doprava a tam je tréninkové hala, a dvacet metrů na druhou je Little Ceaser arena. Tohle na jednom místě má málokterý tým v NHL. Většinou mají tréninkové centrum až někde za městem a musí furt cestovat. V tomhle tam jsou podle mě extrémně odskočení. A hrozně na mě dýchla atmosféra, že všichni jsou milí, hrozně pozitivní. I na přednáškách nám říkali, že musíme být pozitivní a šířit to kolem sebe. I když přijde to nejhorší období v sezoně, stále musíme být pozitivní.

Během kempu jsem se s ním bavil dvakrát. Přišel úplně obyčejný, skromný člověk, v teplákové soupravě Detroitu, takže z toho člověk ani nebyl nějak nervózní. S každým se bavil. Ptal se mě, jak se cítím, jestli je všechno v pořádku, jaké mám plány na léto, a popřál, ať si kemp užiju. Bylo fajn s ním takhle prohodit pár slov, stejně jako s ostatními lidmi z organizace. Během odpoledne se v hale mezi námi pohybovali všichni a o každém hráči věděli snad úplně všechno. Pomalu, kde bydlím a kolikapokojový byt mám. Hrozně fajn lidi. Člověk trochu poznal, co to ta NHL asi je. Jasný, je to i byznys, což jsem taky poznal hned.

Trénoval tam první týden před kempem Fabbri a připadalo mi, že je tam oblíbený. Když skončil trénink, se všemi se tam vykecával. Přišel jsem třetí den a on byl vytrejdovaný pryč. Tehdy si člověk uvědomí, jak obrovský byznys to je. Chvíli tady jsi, všechno je skvělé a najednou se druhý den stěhuješ pomalu přes půlku Ameriky.

Asi jsem zažil svou nejdelší přípravu na sezonu. Někdy na začátku května jsem byl na dovolené a od té doby jsem až na jednu týdenní přestávku jel pořád. De facto skoro čtyřměsíční příprava. Myslím, že na sezonu budu výborně připravený, a doufám, že prodám v kempu, co jsem teď natrénoval. Ještě tam jedu o týden dřív, než nám začne rookie kemp, abych se tam aklimatizoval a ještě potrénoval s kluky z Detroitu. Věřím, že do kempu přijdu připravený a budu moci předvést to, co ve mně je, a že se jim zalíbím a třeba jim zapadnu do jejich mozaiky a budu moci hrát v jejich hlavním týmu.

Dá. Třikrát týdně jsem dojížděl do Prahy na led. Brzo ráno jsem vstával, do Liberce jsem se vracel kolem třetí. Strávil jsem každý den skoro tři hodiny v autě, což člověku také nějakou energii vezme. Musel jsem to pak vynahradit v rámci regenerace. Mě však tohle prostě baví a už to neberu tak, že to dělám kvůli hokeji. Kdybych nedělal hokej, stejně budu něco takového dělat, protože mě zkrátka baví se o sebe starat. Chci se cítit dobře a druhý den poznám, když člověk někde něco trochu malinko změní, nebo si dá třeba jako jídlo nějakou trochu prasárnu. Třeba je to ovlivněné i hlavou, ale snažím se dělat maximum, abych se furt cítil dobře, což se pak odráží i na tom, že je člověk pozitivní, má nižší stres.

Bral jsem to všeobecně, ale tohle léto jsem se hodně zaměřoval na odebírání puku od mantinelu. Mít ho na tom menším hřišti co nejrychlejší, aby člověk získal třeba tu půlvteřinu na rozhodnutí navíc. Na menším hřišti je tohle hodně důležité a vím, že se tam na to i klade důraz. V tomhle mám rezervu, na tom můžu ještě hodně pracovat, a když se v tom zlepším, může mě to zase ohromně posunout.

Myslím, že nějaké porovnání uvidím až teď na rookie kempu a na hlavním kempu. Je to trochu neznámá, že nevím, jak na tom budu, a zároveň se na to těším. Ale teď se soustředím jen na to, abych byl co nejlépe připravený na rookie kemp, který je 11. září. Jít den po dni a nejlíp vydržet až do finálního cutu a tam nebýt poslaný na farmu. A i kdybych na ni na začátku šel, podmínky v Grand Rapids jsou tak výborné, že i tak mě to může v kariéře posunout. Každý den se tam budu snažit odevzdat maximum, aby měl člověk čisté svědomí, že tam nechal všechno. Jak jsem už říkal, pořád je to byznys a v Americe podle mě ještě jednou tak větší než tady v Evropě. Pak jsou určitě i věci, které člověk třeba ani neovlivní, ale chci mít čistý stůl a díky tomu, že jsem tam nechal maximum, mohl jít každý večer v klidu spát.