Článek
Taky se na finále tak těšíte, nebo jste spíš nervózní?
To určitě nejsem. Samozřejmě Pavlovi fandím, ale já mám svých starostí dost, ještě tak být nervózní z finále Stanley Cupu... Když jsme se s Pavlem bavili naposled, tak ani nevěděl, jestli proti Tampě začne chytat on.
Podle vás by měl?
To jsme ve fázi hypotéz. Ale vzhledem k tomu, že má za sebou vítěznou sérii, tak ten předpoklad by tam mohl být. Druhá věc je, že Darcy Kuemper toho má za sezonu odchytáno mnohem víc a do Colorada přišel jako jednička.
Pavel říkal, že o takových chvílích, co zažívá, sní celý život. Nemůže mu to přerůst přes hlavu?
Myslím, že v jeho případě určitě ne. Za tu dobu, co jsme se poznali, šel nahoru postupnými kroky. Tím prvním bylo, že se ujistil, že má na extraligu. Pak se dokázal prosazovat v čím dál lepších soutěžích i v reprezentaci. I když ho brzdily zdravotní potíže, tak se vždycky zvládl vrátit. A být ještě lepší.
Pavel Francouz (vlevo) a Zdeněk Orct během přípravy hokejové reprezentace na MS 2019.
Je pořád tak sebekritický, i když se mu podaří vychytat třeba McDavida s Draisaitlem?
Je. Ale to je jeho výhoda, že mu nic nestoupne do hlavy. Má teď určitě větší sebevědomí, ale pořád taky zůstává pokorný.
Sebejistota z něj ale vždycky nesršela, je to tak?
Jako každý měl i těžší období a ty negativní myšlenky se mu do hlavy dostaly. Když jsem ho poznal, tak byl psychicky labilnější, všechno si dost bral, ale to bylo dáno i jeho chytrostí, protože je to inteligentní kluk.
Poznal jste během svojí současné práce podobné typy hloubavých gólmanů, jako je Francouz?
Musím říct, že poslední dobou ano. Nechci tím říct, aby to nevyznělo blbě, že dřív byli gólmani blbci, to vůbec ne. Ale dřív se jejich výkony tolik nerozebíraly. Na rozdíl od současnosti, kdy je všechno hned medializované, informace si můžete dohledat. Ale třeba všichni tři kluci, co byli teď s nároďákem na mistrovství (Lukáš Dostál, Marek Langhamer, Karel Vejmelka) jsou podobně smýšlející typy. Pokorní, psychicky odolní. A to jsou ještě mladší než Pavel.
Zdeněk Orct na srazu hokejové reprezentace.
V zámoří je trend mít v brance skoro dvoumetrové brankáře, Francouz má 182 centimetrů. Je to jeho nevýhoda v současném hokeji?
Tak on s tím nic nenadělá. Musí to nahrazovat chytáním. Být jenom velký už ale nestačí. Pavel má naopak výhodu ve čtení hry a v rychlosti. Ale kdyby byl o pět centimetrů vyšší, určitě by se nezlobil (směje se).
Je po těch letech strávených za oceánem lepším gólmanem?
Určitě jo. Když hrajete tu nejlepší soutěž na světě, tak se musíte přizpůsobit.
Vždycky si pochvaluje, za jak skvělým týmem hraje. Co vy říkáte na beky Colorada v čele s Makarem?
Nerad to takhle vytrhávám z kontextu, protože v defenzivě jde vždycky o hru celé pětky. Ale ten tým je opravdu světová kvalita a dívá se na ně fakt dobře.
Na finále se Pavel chystal společně s finským trenérem Jussim Parkkilou, což je velký detailista. V čem se podle vás může ještě zlepšovat?
Brankář by se měl zdokonalovat, pokud možno, celou kariéru. Každý ví, v čem má slabinu, na tom se pak snaží pracovat. V tom Pavel není výjimka.
Hraje podle vás roli v jeho úspěchu i to, že je tak vstřícný a přátelský a kabina ho bere jako kluka, na kterého je spoleh?
Je to tak. Ale znovu se vrátím k tomu, že podobně působili i všichni tři gólmani, kteří byli na šampionátu ve Finsku.
V minulých letech si Pavel užil svoje kvůli problémům s kyčlemi, po jejichž operaci vynechal celou sezonu. A na začátku dalšího ročníku si zase zranil kotník. Nesl to statečně?
To je život. Ale on se nepropadl do nějakých depresí. Když jsme se bavili, tak říkal, že ho bude operovat nejlepší doktor. A vůbec si nepřipouštěl, že to nedopadne dobře. I když rehabilitace mu pak zabrala nějaký čas.
Takže finále Stanley Cupu je pro něj i odměna za trpělivost?
Jasný, to je úplně bez debat.
