Článek
Kontrakt s Avalanche máte v kapse, přitom před pár týdny vás vyděsila zpráva o nespecifikovaných problémech se srdcem. Jak se na ně přišlo?
Ještě před draftem při přehlídce talentů NHL Combine mi zjistili nějakou závadu a nepustili mě k fyzickým testům. Byl to šok nejen pro mě, ale hlavně pro rodinu. Letěl jsem hned domů a týden na to šel na operační sál k panu Pirkovi.
Jak zákrok probíhal?
Něco mi píchli a přes tříslo se dostali až k srdci. Byl jsem celou dobu při vědomí. Toho jsem se bál, protože jsem všechno viděl. Doktoři si ale se mnou povídali a byli hodní. Nic jsem necítil, jenom mi bylo teplo, které jsem dosud nezažil. Vtipné ale bylo, když mi po dvaceti minutách oznámili, že jsem zdravý a mám si užívat hokej.
To myslíte vážně?
Ano, fakt nevím, na co v Americe vlastně přišli. Tady na sále mi vyvolávali arytmii a prostě zjistili, že mi nic není.
Na draft do Dallasu jste tedy vyrazil ve výborné náladě.
Letěl jsem tam o dva dny dřív, abych stihl pohovory s kluby. Měl jsem dobrou schůzku s Coloradem. Jeho zástupci mi říkali, že by si mě vzali stejně jako ti z Columbusu, který mě v den draftu poslal na magnetickou rezonanci. Nakonec jsou to Avalanche a myslím, že jsou pro mě hodně dobrým týmem. Mají v kádru spoustu mladých hráčů.
Jaký to byl pocit, když oznámili vaše jméno?
Oni ho museli už dopředu zadat do tabulky u stolu. Kamery šly ke mně a můj agent Volek mi říkal, abych se připravil. Když pak moje jméno zaznělo, hrozně se mi ulevilo. Byl to nejlepší a nezapomenutelný zážitek v životě, mám ho pořád v sobě. Objal jsem se s rodinou, byl tam i můj o jedenáct let starší brácha, který původně nechtěl letět. Prožíval to, přitom on je takový klidný a tichý. Byl šťastný, což mi taky udělalo radost.
Pak jste si šel obléknout klubový dres.
Je neskutečné, když si ho dáváte přes hlavu. Já jsem ani v ten den nemohl uvěřit, co se mi povedlo. Usnul jsem až v pět ráno a pořád odepisoval na gratulace, které mi chodily. Potom jsem vyrazil na kemp.
Na něm jste vedení Avalanche rychle přesvědčil.
Dělal jsem nějaké testy, byl třikrát na ledě a řekli mi, že jim to stačilo, aby mě podepsali.
Jaký dojem na vás udělal generální manažer Joe Sakic?
Je to hodný a skromný pán. Mluvil se mnou i Kanaďanem Calem Makarem, který byl čtyřkou loňského draftu. Přál si, abychom v příští sezóně hráli NHL.
S angličtinou jste potíže neměl?
Bál jsem se jí, ale zvládal jsem to docela dobře. Ono vám ani nic jiného nezbývá než se jazyk naučit. Když neumíte anglicky, jenom tam sedíte, koukáte a nevíte, co se děje.
Kdy do Denveru odlétáte?
Dvanáctého srpna. Měl jsem letět už v pátek a trénovat tam, ale neměl jsem vízum. Do Colorada jde ještě Pavel Francouz, který tam ale bude mít manželku. Budu asi takové jejich dítě. (smích)
Je šance, že byste hrál v Pardubicích, pokud byste se neprobojoval do prvního týmu?
Ne, tohle už je domluvené. Colorado nechce, abych tady hrál. Začal bych tedy na farmě, která je pouze čtyřicet minut cesty od Denveru, což je fajn.
Ohromilo vás zázemí klubu?
Byl jsem z něj první den vyvalený. V Pardubicích je supr, ale tam je to ještě o tři levely výš.
Jak vyřešíte studijní povinnosti na střední škole?
Letos jdu do čtvrťáku a mám individuální plán. Čeká mě hodně učení. Až se vrátím po sezóně, musím udělat maturitu. Akorát zatím nevím, z čeho bude.
