Článek
„Cítím se jako filmová hvězda, ale to já nejsem," začal svůj projev Nedomanský, který se jako emigrant z východní Evropy, jenž se dokázal prosadit ve slavné NHL, stal průkopníkem a příkladem pro další.
„Já nechci být pionýr, protože to v jiných jazycích znamená něco jiného. Ale jsem rád, že jsem pomohl otevřít dveře některým evropským hráčům, když jsem dosáhl svého snu hrát NHL," řekl Nedomanský a postupně vyjmenovávali ty, kteří mu během života pomohli.
Po čtvrthodinovém proslovu se ale na pódium ještě jednou vrátil. Při své řeči jej pozvala zpět z hlediště kanadská útočnice Hayley Wickenheiserová, která byla v pondělí do Síně slávy rovněž uvedena.
"Můj syn (Noah Pacina) je Čech, trénovala jsem tam deset let v létě a nedokážu si představit, jak bylo těžké tehdy tuto zemi opustit a odejít do Kanady. Vím, že Václav chtěl ještě některým výjimečným lidem poděkovat," prohlásila Wickenheiserová a Nedomanský ji obratem na pódiu doplnil.
„Zapomněl jsem na dvě věci. Poděkovat všem svým přátelům a spoluhráčům z Československa a národního týmu. Se všemi jsem tam strávil řadu let, byli to skvělí hráči a kamarádi," tvrdil hodonínský rodák.
„A samozřejmě, za což se hrozně omlouvám, mé překrásné ženě Marcele, která je tu pro mě pořád a pomáhá mi celý život. Takže je mi to líto a doufám, že dostanu dneska večeři," rozesmál Nedomanský celý sál včetně své manželky i Dominika Haška, a poděkoval i svému synovi Vashimu a dcerám Victorii a Julii.
„Miluju vás a omlouvám se, váš taťka je pitomý," zakončil Nedomanský svůj druhý projev a při odchodu z pódia se dočkal bouřlivého potlesku.