Článek
Máte za sebou velmi zajímavou první sezónu v NHL. Jak na ni budete vzpomínat?
Že se za ten rok stalo opravdu hodně věcí. Měl jsem na jejím začátku na výběr, buď zůstanu v Americe, nebo se vrátím do Švédska. Zvolil jsem první možnost, protože jsem věřil, že mám šanci dostat se do NHL. Každý den jsem se na to na farmě v Providence připravoval, abych tu šanci pak pořádně chytil. A to se mi i povedlo.
Do kabiny Bostonu jste poprvé nakoukl v listopadu, jaké to bylo?
Celý život jsem o tom snil. A když jsem do té kabiny poprvé vešel a uviděl všechny ty hráče, bylo to něco neskutečného. Ze začátku jsem byl hodně vyjukaný, ale snažil jsem se poslouchat a vzít si toho pro sebe co nejvíce. Pomohlo mi, že v Bostonu je David Krejčí.
Asi to byla velká změna oproti životu v AHL, že?
V Providence byly chvíle, kdy jsem se chtěl vrátit do Švédska. Nehrál jsem tak, jak jsem chtěl, nedařilo se mi. Volal jsem agentovi Aleši Volkovi, že chci zpátky, že tu šanci stejně nedostanu. Pokaždé mě přesvědčoval, ať makám, že při prvním zranění šanci dostanu. Po týdnu se to vždy opakovalo. Já volal, on mě přemlouval. Teď jsem rád, že jsem ho poslechl.
Když vás povolali z farmy poprvé, vydržel jste v prvním týmu ale jen krátce. Proč?
Ještě jsem nebyl připravený. A tak mě poslali zpátky, abych se doučil důraz před brankou i v rozích a naučil se být silnější na puku. Když jsem dostal druhou šanci, už jsem připravený byl. Škoda jen, že ta pohádková sezóna skončila smutně. O play off jsme přišli v úplně posledním zápase. Bylo to skličující.
Tím, že Boston nepostoupil, se vám otevřela šance jet na mistrovství světa. Jenomže klub vás nepustil.
To mě mrzelo. Byla by to pro mě velká čest. Obzvláště, když byl šampionát v Česku. Ale klub rozhodl, že půjdu na farmu, tak jsem šel. Bohužel jsem se hned v prvním zápase zranil.
Přitom na šampionát dvacítek vás na přelomu roku pustili.
Popravdě jsem moc nevěřil, že bych si na dvacítkách zahrál. Asi je pro ně juniorský turnaj víc. Jsem ale moc rád, že jsem si tam mohl zahrát.
Snažili jste se to jejich rozhodnutí nějak zvrátit?
Ne, věřím, že v Bostonu věděli, co dělají. Chtěli, abych sbíral zkušenosti v utkáních play off, protože tyto zápasy jsou úplně jiné, než v běžné sezóně. Řekli mi, že světových šampionátů si zahraju ještě několik.
Jaromír Jágr naopak i díky vám na šampionát jel. Ve vzájemném zápase jste gólem a asistencí ukončil naděje Floridy na play off. Neschytal jste to od něj?
Potkali jsme se pak u bazénu, ale na tohle řeč nepřišla. Jen se mě ptal, zda s ním půjdu v deset večer do posilovny. Tak jsem mu odvětil, že to už jsou u nás v Havířově posilovny zavřené a že tedy nejdu.
Do rodného Havířova se stále vracíte. Dokonce jste fanouškům AZ věnoval deset tisíc korun.
To je pravda, bez fandů by hokej nebyl. Jsem moc rád, že v Havířově lidé na ligu chodí. Pamatuju si ještě jako dítě, že na tamním zimním stadiónu byla vždy skvělá atmosféra.
Už víte, jestli před návratem do zámoří půjdete na led s Třincem jako loni?
Asi budu pendlovat mezi Havířovem a Třincem. Jsem moc rád, že mi Třinečtí umožňují s nimi trénovat. Bylo to pro mě výborné.
