Oblafnul StB, v zámoří se oháněl pěstmi. Neměl jsem jinou možnost než uspět, říká střelec Nedomanský

12. listopadu se na torontské adrese Yonge Street 30 sejde zámořská hokejová smetánka, aby ocenila přínos, jaký do jejich sportu vnesli montrealská legenda Guy Carbonneau, ruský bek Sergej Zubov, nebo kanadská útočnice Hayley Wickenheiserová...

Pětasedmdesátiletý Nedomanský se mezi nimi ocitl nejen díky nesporným kvalitám, ale i kvůli mimořádnému životnímu příběhu, o němž jeho syn Vashi už pár let chystá dokumentární film.

„Já jsem docela uzavřený člověk, před synem ale zábrany opadají," svěřil se Nedomanský, rodák z Hodonína, jehož vzestup je spojený s bratislavským Slovanem. Jako kluk zkoušel nejrůznější sporty, hokej hrával na ulici s míčkem, pro zábavu pálil na dřevěnou desku, ale svou střeleckou pohotovost ovšem považuje za něco vrozeného.

V československé lize nasázel 354 gólů ve 320 zápasech, na světových šampionátech, které hrál v letech 1965-1974, se blýskl pětašedesáti góly. Nejvíc si cení zlata z Prahy 1972, kde ve druhém zápase se Sovětským svazem vstřelil první gól. O tři roky dříve ve Stockholmu byl také u památných výher, v nichž se hokejisté Československa svérázně mstili za okupaci. Po gólu obránce Suchého přijel Nedomanský k bráně SSSR a mocně jí cloumal, což později označil za svou největší extázi, jakou kdy na ledě zažil.

„Rád si vzpomenu i na zápas ve Winnipegu v roce 1967. Dali jsem jim 5:2 a já vstřelil čtyři góly. Uznali mi ale jen tři, při čtvrtém puk protrhnul síťku. Na mém posledním šampionátu v Helsinkách 1974 jsme zase Sověty smetli 7:2. To mi taky udělalo dobře," líčil Nedomanský.

Jelikož při kariéře studoval vysokou školu, čekala ho ale jako čerstvého třicátníka vojenská služba. A na ni se mu zoufale nechtělo. Navíc se o něj čím dál víc zajímala StB, která mu chtěla zabavit pas. Do toho zjistil, že na něj donášejí jeho známí.

A tak vymyslel fígl. Nejdřív se oficiálně přestěhoval z Bratislavy do Brna. Slovenští estébáci ale zapomněli svým moravským kolegům dát echo a Nedomanský si vyběhal potřebná razítka, aby mohl s rodinou vycestovat na dovolenou do Švýcarska. Když přišel povolávací rozkaz do Jihlavy, domluvil si odklad nástupu a vyrazil na cesty. Domů se už nevrátil.

„První kontakt od klubů NHL jsem zažil už v roce 1963 při turné národního mužstva po Kanadě," vybavil si Nedomanský, který ale po emigraci kývnul na nabídku konkurenční WHA a necelé čtyři sezony strávil v klubech Toronto Toros a Birmingham Bulls.

Bez znalosti angličtiny, na menším hřišti proti soupeřům, kteří mu nadávali do komunistů a měli pocit, že jim bere práci, se rval o budoucnost. „Hrozná řežba," pousmál se Nedomanský, který si ale díky vysoké postavě a tvrdým kloubům na rukách získal respekt. Přezdívka Big Nedo k němu náramně seděla.

První zápas v NHL odehrál za Detroit 18. listopadu 1977 a hned se blýskl třemi asistencemi. V následující sezoně byl nejproduktivnějším hráčem Red Wings a jako pravý Čechoslovák oslavil 60. výročí založení společného státu 28. října proti Chicagu premiérovým hattrickem.

„Kvůli rodině jsem neměl jinou možnost než zkrátka uspět. Kdybych to nezvládl, tak by mě vyrazili," nedělal si iluze Nedomanský, jenž působil krátce i v New York Rangers a St. Louis. V NHL celkem stihnul 421 zápasů, ve kterých nastřílel 122 gólů a nakupil 278 bodů.

Když se v roce 1984 objevili v Detroitu legální cestou jeho krajané, Nedomanský se o ně příkladně staral. „Venca všechno zařizoval, překládal. A taky nám radil, abychom s Frantou Černíkem v centru vůbec nevylézali z auta. Už v 80. letech byl Detroit nebezpečným městem s vysokou kriminalitou," popisoval obránce Milan Chalupa.

Po kariéře Nedomanský u hokeje zůstal. Trénoval v Německu, dělal skauta pro Los Angeles a Nashville. Ve stejné pozici přispěl k nečekanému úspěchu předloňského nováčka NHL z Las Vegas, podílel se také na tvorbě týmu Evropy, který se probil do finále Světového poháru 2016.

Ještě předtím však svedl největší boj svého života. Lékaři u něj našli nádor. Podstoupil těžkou operaci, po níž nemohl chodit. Vůle zocelená těžkými bitvami na ledě ale zvítězila. Teď se Nedomanský dočkal pocty, která jeho životní cestě dodává ještě větší punc výjimečnosti. Však si to taky zaslouží.