Článek
Devils v poslední době začali vyhrávat a stále tedy neztratili teoretickou naději na play off. Změnilo to nějak váš názor na možnou Jágrovu výměnu?
K tomu vám ale opravdu neřeknu nic.
V posledních šesti zápasech nezískal Jágr ani jeden kanadský bod. Jste pořád spokojený s jeho výkony?
Ano.
Vážně? Od chvíle, co jste na střídačce, jste mu ubral z času na ledě skoro dvě minuty. Proč?
Dávám víc příležitostí čtvrté formaci, abych měl víc čerstvých hráčů na konci zápasu. Rozumím, že vás zajímá právě Jágr, ale neměli byste za vším vidět pouze jeho. Je to záležitost celého týmu a jeho potřeb. Myslím si opravdu, že hraje dobře, ale nevzal jsem čas na ledě pouze jemu.
Udivuje vás ještě Jágrova hokejová dlouhověkost?
Co bych tak o něm ještě řekl? (usmívá se). Každý den se vrací do práce, dře stejně jako ostatní, snaží se, aby se hráči okolo něj cítili dobře. A taky chce pracovat pro tým. Můžu o něm říct jen samé pozitivní věci.
Během doby, co působíte u Devils, jste poznal řadu českých hokejistů. Měl jste mezi nimi oblíbence?
Nikdy nemám oblíbeného hráče. Každý večer mám rád jen toho hráče, který hraje dobře.
Češi, kteří na začátku devadesátých let přicházeli do NHL, vyrůstali v úplně jiné kultuře. Jak se vám s nimi pracovalo?
Neřekl bych, že rozvíjet je jako hokejisty bylo nějak těžší. Složité to měli v tom, že si museli zvyknout na cizí jazyk a odlišné prostředí, ale v tom jsem se jim snažil vycházet vstříc. Třeba Patrik Eliáš k nám přišel v 18 letech a okamžitě zapadl. Zapracoval na tom a neměl s adaptací žádné problémy. Ale byli jiní hráči, kterým to trvalo delší dobu.
Kteří?
Případ od případu, každý člověk je jiný a doba je už taky odlišná. Jako když jdete na univerzitu, někdo se hned adaptuje a někomu to trvá. Nemyslím, že Češi nebo Slováci v tom byli jiní, jiné byly jen individuální případy a různý přístup, který vůči nim bylo třeba zvolit.
| Lou Lamoriello |
|---|
| Alespoň dvacet let už vypadá prakticky stejně. Dvaasedmdesátiletý šéf New Jersey Devils je služebně nejstarším generálním manažerem v NHL. S klubem je spojen už od roku 1987. Za jeho panování získali Ďáblové tři Stanley Cupy (1995, 2000 a 2003). Byl i generálním manažerem americké reprezentace při Světovém poháru 1996 a na olympiádě v Naganu. V roce 2009 byl uveden do hokejové Síně slávy. Má dceru a dva syny, kteří rovněž pracují pro Devils. |
Třeba o Petru Sýkorovi se říkalo, že je krapet divočejší.
To vám vykládal kdo? Petr u nás divoký nebyl. Zrovna na něj moc rád vzpomínám. Na konci 90. let byl jedním z našich nejlepších hráčů. Hrál extrémně dobře. Neměli jsme s ním žádný problém, naopak on, Patrik Eliáš a Jason Arnott vytvořili jeden z nejlepších útoků, jaké jsme kdy měli. Měl jsem pro Petra slabost a také jsem ho před pár lety přivedl zpátky do Devils.
I díky vaší důvěře se Patrik Eliáš stal nejproduktivnějším Ďáblem všech dob. Tušil jste to, když do New Jersey přišel?
Víte, on byl ‚Devil' od prvního dne. A všechno svědčí tomu, že jím bude i na konci kariéry. Podle mého názoru jednou vstoupí do Síně slávy.
Právě Eliáš se u vás údajně přimlouval za angažování Martina Havláta. Jak se k jeho výkonům stavíte?
Zklamaný nejsem, ale Marty měl bohužel opět pár ošklivých zranění. A chvíli mu trvalo, než se dostal na svou úroveň. Hrál pro nás dobře a do sestavy se určitě vrátí.
V Devils působil i tragicky zesnulý obránce Karel Rachůnek. Vybavujete si ho dobře?
Ano, velmi dobře. Moc šikovný kluk, měl přehled a uměl tvořit hru. Byl to dobrý hráč a ještě lepší člověk, což, prosím, berte jako kompliment.
| Šéf pohledem Patrika Eliáše. |
|---|
| „Vykládal mi, že s vámi dělal rozhovor a pak mě hned seřval za něco, co jsem provedl. To je přesně on. Řekne pozitivní věci, ale taky si nebere servítky. Jako mladý jsem si někdy dovolil trochu víc, stál jsem si za svým a nebál se jít do konfliktu. Pokud měl ale pravdu on, tak jsem sklopil uši. Když jsem onemocněl žloutenkou, přemýšlel jsem, co se mnou bude. No a přišel Lou a prodloužil se mnou smlouvu. To jsou věci, kvůli kterým si ho člověk prostě musí vážit." |
