Neměl jsem problém to trochu seřvat, říká Hertl. Český lídr vrací Sharks góly i jiskru

Nálada v kabině se u vás během tripu na východ otočila o 180 stupňů. Z čeho máte teď největší radost?

Hlavně z toho, že po těžkém startu, kdy jsme měli jeden gól na zápas, se nám začalo dařit střelecky. Porazili jsme New Jersey, které má hodně dobrý tým, málem to dotáhli i na Rangers (5:6) a pak jsme předvedli obrat s Islanders (a s Detroitem). Na začátku sezony bychom v takových zápasech dostali ještě dva tři góly navrch, ale teď pro nás není nic ztracené.

Když se člověk dívá na záběry a rozhovory z vaší šatny, tak atmosféra je tam proti podzimu diametrálně odlišná.

Pokud dostanete dvakrát po sobě deset gólů, tak vám není do zpěvu. Takže výhry si o to víc užíváme. Ale u nás to kolikrát není o těch bodech, ale o tom, jak hrajeme. Bojujeme až do konce a máme z toho dobrý pocit.

Může hrát roli, že vás teď soupeři trochu podceňují?

Když se někdo podívá na naši soupisku a vidí, že nemáme velké hvězdy… Ale myslím si, že v této fázi sezony se nikdo moc nešetří. Je relativně ještě začátek a každý potřebuje body, nikdo nemá nic jistého. To se stává spíš ve druhé polovině sezony, kdy jsou rozdíly v tabulce větší.

Sám jste říkal, že po dvou desítkách od Vancouveru a Pittsburghu bylo rozpoložení vašeho týmu katastrofální. Už jste si někdy během kariéry připadal víc dole?

Já si myslím, že to tady asi nezažil nikdo. Nesl jsem to strašně špatně. Prostě se nedařilo a člověk se snažil, jak mohl, ale stejně to nepomáhalo. Měli jsme šance a gól stejně padl na druhé straně. Byla to hrůza.

Jak jste snášel všechny ty invektivy, kdy se o současných Sharks psalo jako o nejhorším týmu v dějinách klubu?

Člověk se za tu dobu už něco naučil. Jsem jeden z lídrů a jedna z postav, ke které kluci vzhlížejí. Hraju hlavní minuty, a kdybych přišel do šatny nějak skleslý, nebylo by to dobré. Snažím se být pozitivní, ale neměl jsem problém mluvit ke kabině a seřvat to. Kus práce jsem udělal. Snažím se být lídrem během dobrých období i v těch špatných.

Máte malé děti, nosil jste si práci domů?

Ne, doma se to vůbec nepromítlo. Je to pro mě naopak příjemné rozptýlení. Maximálně mi starší syn řekl, že chce ode mě vidět gól, nebo jsem si popovídal o té situaci s manželkou. Ale nějak tím zatěžovat rodinu, to ne.

V celkové tabulce jste pod sebe dostali Chicago. Máte před sebou další malé cíle?

Upřímně, kdyby mi to nenapsal brácha, tak o tom ani nevím. Ale když vymažeme prvních deset zápasů, tak už naše bilance (8-8-1) nevypadá tak zle. Tenhle trip byl moc těžký, ale máme z něj šest bodů a trápili jsme i Rangers, kteří jsou na špici. Mění se to.

Možná i kvůli tomu, čím jste prošli, teď držíte víc pohromadě, nebo ne?

Je tady hodně nových hráčů, ale partu máme od začátku dobrou. Samozřejmě je lepší vyhrávat, to je nálada hned příjemnější. Kluci bojují o kontrakty, a když dáte za 4 zápasy přes dvacet gólů, tak naskakují body a všichni se cítí líp.

Dlouhá léta jste byl v San Jose zvyklý na věhlasné spoluhráče typu Thorntona, Marleaua, Pavelskiho. Jak teď coby třicetiletý hráč vycházíte s mladíky?

Je pravda, že jsem hrál hodně s Eklundem (21) a s Zetterlundem (24) a snažím se těm klukům pomáhat, stejně jako mně pomáhali Jumbo (Thornton), Marleau a tyhle osobnosti. Člověk se je snaží podržet, když jim něco vytkne trenér. Ale taky nemám problém jim něco říct. Dělám to, co dřív prospělo i mně.

Taky kolem sebe máte české spoluhráče. To vždycky potěší, že?

S klukama trávíme fakt hodně času. Se Záďou (Filipem Zadinou) jsem se předtím neznal vůbec, s Rutičem (Janem Ruttou) trochu. Ale pravidelně chodíme na večeře, pokecáme. Škoda že to nedopadlo se Šímou (Radim Šimek je na farmě), ale jsem rád, že tu kluky mám. Tu srandu, vtípky z českých seriálů a českou pohodu vám nic nenahradí.