Nejtrpčí den sv. Patricka, k inzultaci chyběl kousek. Vděku se montrealská legenda nedočkala

Ten den přiletěli do hokejové Mekky Detroit Red Wings a stali se nezáměrným katalyzátorem změn, jež ovlivnily montrealský klub na řadu sezon.

"Montreal je to nejlepší město, kde se dá hrát hokej," nechal se slyšet Roy. "Ale když se nedaří, tak vám to fanoušci dají sežrat," tvrdil po letech.

Svatý Patrick měl přitom u příznivců Canadiens skvělé renomé od nováčkovské sezony 1985-86, kdy se zmocnil vlády nad brankovištěm a v play off vychytal 15 výher i Stanley Cup, který pak slavil ve společnosti Larryho Robinsona, Chrise Cheliose, Matse Näslunda, ale i Petra Svobody.

O sedm let později byl Roy oporou dalšího šampionského týmu Habs, kteří ve finále přemohli Los Angeles Kings v sestavě s nejlepším hráčem všech dob Waynem Gretzkym.

Roy byl v Montrealu nedotknutelný, což platilo do příchodu kouče Maria Tremblaye, jenž v roce 1995 nahradil Jacquese Demerse.

Gólmanská hvězda měla s trenérským nováčkem konflikt už před jeho jmenováním do funkce. Při setkání na Long Islandu málem došlo na pěsti, což je ještě podivnější, když víme, že Tremblay byl Royovým spolubydlícím na tripech při jeho první sezoně v NHL...

O devět let starší Tremblay vyhrotil během sezony i situaci v Edmontonu, kde Roye zahlédl v hotelovém baru. V Montrealu pak zakázal gólmanovi stýkat se se spoluhráči v době, kdy byl zraněný.

Na brankářských výkonech týmové hvězdy však nebylo nic znát. Z 15 úvodních startů sezony vychytal Roy 12 výher. I když z kabiny na stránky tisku prosákly zprávy o napjaté atmosféře, na formě opory se to neodrazilo. Až do prosincového osudného večera, kdy do města dorazili Red Wings.

V deváté minutě už to bylo 0:2, po třetím gólu Vjačeslava Kozlova, který padl v čase 10:13 se Roy začal dívat na lavičku, jenže pokynu ke střídání se nedočkal.

A na ledě se objevil i po první přestávce za stavu 1:5. Po sedmém inkasovaném gólu přišel moment, kdy se gólmanova zuřivost přesunula i na diváky, kteří ironicky aplaudovali jeho zákroku po lehké střele. Roy zvedl ruce nad hlavu, ovšem pod maskou se rozhodně nebavil. Nevděčníci...

Z branky ale odjel až po devátém gólu a chyběl jen kousíček, aby Tremblaye na střídačce neinzultoval. Pak se naklonil k tehdejšímu klubovému prezidentovi Ronaldu Coreymu a prohlásil: "Tady jsem hrál naposledy!"

Tremblay se na tiskovce po porážce 1:11 (Kozlov 4+0, Fjodorov 1+4, Larionov 1+3) ani moc nesnažil požár hasit.

"Neslyšel jsem, co (Roy) říkal, ale pokud se u nás někomu nelíbí, může jít jinam," řekl montrealský kouč.

Ješět tentýž večer potkal svého brankářského protivníka v restauraci detroitský Mike Vernon a podle jeho slov byl Roy nepříčetný. Následovat mohly jen dvě věci. Buď suspendace, nebo trejd.

6. prosince už generální manažer Réjean Houle oznamoval výměnu, při níž Roy a kapitán Mike Keane zamířili do Colorada a opačným směrem se vydali gólman Jocelyn Thibault, Martin Ručinský a Andrej Kovalenko.

Když 5. února 1996 vychytal Roy Coloradu výhru 4:2 nad Canadiens, sebral puk a hodil ho Tremblayovi. Ještě větší satisfakci kanadský gólman prožíval šest měsíců po odchodu z Montrealu, kdy s Coloradem slavil Stanley Cup.

A o pět let později ještě jeden a k němu navíc získal třetí Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off. Ve vyřazovacích bojích vychytal Roy celkem 151 výher, nikdo nezvládl víc. Když v roce 2003 uzavřel kariéru, měl odchytáno 1029 zápasů v NHL.

Tremblay zvládl na lavice Canadiens jen dvě sezony, v té druhé měl také vyhecovanou výměnu názorů s bitkařem Donaldem Brashearem. Práci hlavního kouče už v NHL nedostal.