Článek
Zámořská štace byla jeho snem, a když se ozvali Penguins, kterým fandil, byl Radim Zohorna v sedmém nebi. Jenže pozice ve čtvrtém útoku byla pro něj hodně složitá. Malé herní vytížení jej brzdilo. „Když člověk měl v první třetině jen jedno střídání, pak musel znovu rozhýbávat nohy. Je těžký hrát dvě střídání a pak patnáct minut sedět. Nohy nejdou, je to o hlavě, musíte hrát jednoduše," vypráví o zkušenosti z dresu Penguins.
Ani při následném přesunu do Calgary to nebylo lepší. Odehrál tam osm utkání a ice time nebyl vysoký. „Když jsem šel po dvou měsících nahoru, měl jsem pocit, že se mi zápasy povedly. Neměl jsem body, ale na to, kolik jsem odehrál minut, tak jsem měl dost šancí," myslí si Zohorna.
Jenže právě v tom, že nesbíral kanadské body, byl zřejmě zádrhel. „Myslel jsem, že to bude dobrý, že si to jen budu prostě muset vybojovat všechno," tvrdí útočník a přiznává, že jej zbrzdila i nemoc. „Furt jsem nevěděl, co bude. Nic nebylo jisté. Oni mi šanci dali a kdybych nějaký body udělal, tak tam hraju doteď a nemusel bych na trejd," přesvědčuje Zohorna.