Článek
Osmapadesátiletý Tortorella jako jediný z nominovaného tria už na toto ocenění dosáhl v sezóně 2003/04. Tehdy vedl Tampu Bay, která vyhrála Stanleyův pohár. Mezi kandidáty byl i rok předtím a také v roce 2012, kdy vedl New York Rangers.
S Blue Jackets v tomto ročníku zaznamenal nejlepší sezónu od jejich vstupu do NHL v roce 2000. Columbus dosáhl 50 výher a 108 bodů, čímž se zařadil mezi nejlepší kluby celé soutěže. Do nejvyšších pater si pomohl kromě jiného i mimořádnou sérií 16 vítězství.
Dlouhodobě uznávaný Babcock našel své jméno mezi finalisty v letech 2008 a 2014 ještě jako šéf střídačky Detroitu. Brzy čtyřiapadesátiletý trenér dovedl slavné Maple Leafs do play off poprvé od roku 2013 i přesto, že loni byli vůbec nejhorším celkem ligy.
V jeho sbírce úspěchů je kromě Stanley Cupu (2008) i zlato s Kanadou z MS a juniorského šampionátu, v září dovedl kolébku hokeje k prvenství ve Světovém poháru a dvakrát pod jeho vedením triumfovala i na olympijských hrách (2010 a 2014). Je díky tomu dosud jediným koučem v prestižním Triple Gold Clubu za výhry na MS, OH a v NHL.
Rovněž McLellan má za sebou mimořádnou sezónu s Edmontonem, jemuž navíc - na rozdíl od Toronta a Columbusu - ještě neskončila a bojuje ve druhém kole play off s Anaheimem.
Devětačtyřicetiletému McLellanovi, jenž v letech 2005 až 2008 působil jako Babcockův asistent v Detroitu a následně převzal jako hlavní kouč na sedm sezón San Jose, se ve druhém roce s Oilers podařilo naplnit potenciál mužstva a poprvé od roku 2006 s ním postoupil do play off. Na cenu kandidoval neúspěšně již v roce 2009.
Cena je udělována od sezony 1973/74 a jen pár trenérů ji získalo vícekrát. Třikrát byl jako jediný oceněn Pat Burns, dvakrát Pat Quinn, Jacques Demers, Jacques Lemaire a Scotty Bowman. Loni si ji ze slavnostního večera odnesl Barry Trotz, trenér Washingtonu.
