Článek
Už jste přesvědčený, že jste si vyválčil pozici v týmu na celý rok?
O tom radši moc nepřemýšlím. Odehrál jsem zatím jen pár zápasů. Začátek se povedl, ale bude to ještě spousta práce, abych tady vydržel celou sezónu.
Minulý týden jste hrál čtyři zápasy, tento týden dva ve dvou dnech. Jak tyhle dostihy snášíte?
Musím si zvyknout, nic jiného mi ani nezbývá. Ale tady se o nás krásně starají, máme k dispozici všechno možné, abychom se mohli na každý zápas připravit co nejlíp.
Šestihodinové cesty autobusem na Moravu už vás trápit nemusejí.
Mně ale ani doma to cestování nevadilo, tady navíc šest hodin asi nikam nepoletíme. Co se týká servisu, je to prostě špička, to se musí zažít.
Z Chomutova do Chicaga to je obří skok, jak jste ho zvládal?
Musím říct, že to bylo super. Já přiletěl týden před tím, než začal tréninkový kemp, takže jsem měl čas to vstřebat. Ale šok to byl veliký, Chicago je ohromné město, i když všechno je celkem u sebe, protože ty budovy jsou hrozně vysoké. Ale architektura se mi tu strašně líbí.
Vyrazil jste třeba na Willis Tower (druhý nejvyšší mrakodrap v USA, měřící 442 metrů – pozn. aut.), abyste měl město jako na dlani?
To zatím ne, ale byl jsem třeba v zoo, v nějakých parcích. Spoustu věcí, co Chicago nabízí, jsem ještě nestihl. Ten program byl napráskaný. Ale doufám, že to v průběhu roku doženu. Našel jsem si bydlení, které je blízko restauracím a nákupním centrům. Do haly to mám autem tak deset patnáct minut.
Museli vám Michalové Kempný a Rozsíval zpočátku hodně pomáhat?
Já se znám delší dobu hlavně s Kempasem, ale i s Ríšou Pánikem, který hrál v Česku juniorku, takže s nimi trávím dost času. Pomáhají mi hodně. A asi ještě chvilku budou.
Někteří hráči mají v zámoří na úvod problém s angličtinou, vy jste ale svými znalostmi novináře dost překvapil. Kde jste k nim přišel?
Poslední dva roky zvládám komunikovat celkem v pohodě. Měl jsem to ve škole, pak jsem se rád koukal na filmy v originále a posledních pět šest let byli v Chomutově vždycky nějací hráči z Kanady nebo z USA. Takže to je kombinace všech tří věcí. Jsem rád, že anglicky se domluvím, protože to je základ.
Nikdy jste nebyl draftován, do NHL jste naskočil až v sedmadvaceti a výkony jste překvapil spoustu lidí. I sebe?
Když se na to ptají novináři v Chicagu, tak ani nevím, co jim mám říkat. Během minulé sezóny jsem nic neřešil, protože jsem měl smlouvu v Chomutově a snažil jsem se to dohrát nejlíp, jak to šlo. Když jsem se rozhodl, že podepíšu do Chicaga, tak jsem vlastně ani nic jiného v hlavě neměl, než že zůstanu nahoře v prvním týmu. A dělal jsem pro to všechno, abych se co nejlíp připravil. Přemýšlel jsem nad tím, kam půjdu, ale neřešil jsem, jak velký skok to je.
Pomohlo vám, že už máte něco za sebou?
Určitě jo. Když srovnám, jak jsem na tom byl ve dvaceti... To je věk, kdy ti kluci do NHL začínají chodit. Tak to já jsem byl dost vyjukanej. O to víc smekám před hráči, jako je David Pastrňák, který hraje NHL vlastně od osmnácti. Pro mě osobně je to teď super, ale ukazuje se, jak ti mladí čeští kluci jsou už hokejově vyspělí.
První zápasy vás docela prověřily. Nastoupil jste proti vítězům Stanley Cupu z Pittsburghu, finalistům z Nashvillu, nadupaným mladíkům z Toronta. Kdo z nich na vás udělal největší dojem?
Ze všech hráčů asi Auston Matthews z Toronta. Když jsem ho viděl, jak je vysoký, silný, rychlý, technický, to je až trochu nefér proti němu hrát. Ale všichni jsou tady výborní, na ledě nepotkáte špatného hráče nebo špatný tým.
S kým se vám naopak hraje nejlíp?
Tím, že máme šest beků a čtyři útoky, si zahraju se všemi. Ale ti naši útočníci, to je radost. Toews, Saad, Kane jsou strašně šikovní. Třeba Patrick Kane mi dokonalým bekhendem napříč útočným pásmem nahrával na gól.
Ze všech obránců, kteří hráli na mistrovství světa a od nové sezóny vyrazili dobýt zámoří, nastupujete v NHL jen vy. Jste v kontaktu s těmi, kteří museli na farmu?
Nejvíc s Kubou Jeřábkem. Ono dostat se do sestavy v Montrealu není lehké...
Ale v Chicagu to taky nebude žádná sranda.
Já si myslím, že ohromná konkurence je tady víceméně v každém týmu. Blackhawks mají v sestavě obrovská jména, ať v útoku, v obraně, nebo v brance.
V Česku jste hrával s devadesátkou, proč jste ji vlastně vyměnil za 44?
Protože mi ji tady dali... (směje se) Nebyla to moje priorita, abych přišel za kustody a mermomocí se dral o číslo. Tak hraju NHL se 44 a jsem za to rád.
