Mrázkova proměna. Petra sráželo až příliš velké sebevědomí, říká jeho mentální kouč

Je to téměř rok, co se Petr vrátil z Ameriky a už odtamtud mi psal esemesku, jestli bychom se mohli vidět. Já odpověděl, že jo, i když jsem zpočátku netušil, o co jde. A pak jsme se setkali na kávě a on mi řekl, že má nový kontrakt na poměrně nízkou částku a myslí si, že je to jeho poslední šance ukázat v NHL, co v něm je. Proto chtěl přípravě věnovat maximum a jako její součást vnímal, že by se měl začít věnovat myšlení a tomu, co se odehrává v jeho subjektivním světě. Během zápasu, před zápasem.

Petr má stejného agenta jako Tomáš Hertl, se kterým to bylo stejné rok předtím. Tomáš přišel, že má před sebou poslední rok smlouvy, ale že mu to nějak extra nevychází a ten poslední rok by chtěl mít nejlepší a chce tomu věnovat všechno. V létě za mnou chodil jednou za týden, čtrnáct dnů a nějaký efekt to asi přineslo. Sezóna mu vyšla. Myslím si, že si o tom asi popovídali, vzhledem k tomu, že mají stejného agenta. Petr chtěl vyzkoušet podobnou cestu.

Mně se líbila pokora, s jakou k tomu přistupoval. Já jeho situaci úplně neznal, ale nastudoval jsem si, co jsem byl schopen zachytit z médií, nebo od lidí, kteří se pohybují v NHL. Věděl jsem, že nějaký mediální obraz ho provází, ale na to jsem tolik nedal. Později jsem zjistil, že to je úplně jinak, než to média v Americe podávala.

Petr všem těm věcem jako by uvěřil a začal myslet, že to půjde samo. Vytvořila se určitá očekávání a je možné, že z jeho strany tam byly určité reakce neadekvátní. Došlo tam k nedorozumění s trenérem a bohužel vyšší bere. Média se přiklonila k vyjádřením vedení Red Wings. Což je ale logické.

Určitý symptom podceňování něčeho tam byl. Petr byl ale můj první klient z vrcholového sportu, který neměl míň sebevědomí, nebo strach, obavy, že by ho ze zóny optimálního nastavení vyhazovaly tyhle prvky. U něj to byl opak. Jeho vyhazovalo až příliš velké sebevědomí, ale ne v tom, že by byl arogantní. Třeba mu něco vyšlo v první třetině a najednou mu do hlavy přicházely myšlenky, které ani nechtěl. Ne strachy, ale naopak že to bude všechno dobré, bude mít nulu atd. Takže příliš pozitivní věci, a tak jsme na tom začali pracovat.

Tahle práce spočívá na určitých bodech a musíme si uvědomit, že máme dva druhy myšlenek. Ty první, o nichž si rozhodujeme sami. Nám ale vadí myšlenky, které nechceme a ony přicházejí. Kluk před olympiádou usíná a do hlavy mu leze, že to pokazí, bude špatné počasí atd. On ví, že má spát, ale tyhle myšlenky se mu honí hlavou. Petrovi ale přicházely příliš hezké myšlenky a s těmi on nepracoval. Já jsem zastánce toho, že mentální koučink je vlastně o vedení myšlenek, jak je dostat pod kontrolu. A musíte se pak vrátit do té zóny normálního fungování.

Emoční hodnoty se obrousí opakovaností. Když máte poprvé úspěch, tak se emoce nějak projeví. Když to je pak třeba podesáté, už se neprojevují tak razantně. Ono to souvisí třeba i trochu s jeho stylem, kdy mu bylo vyčítáno, že je v brance moc rozlítaný. Jde to ruku v ruce. S tím zklidněním pohybu přichází i zklidnění emocionální. Ale byl jsem za ním letos v Americe a neřekl bych, že to neprožívá. Jedna věc je prožívat a druhá explicitně to ukazovat. To je velký rozdíl. Naopak si myslím, že teď naopak došlo ještě k většímu prožitku, ale je to ukočírované, pod kontrolou. Ale když Hurricanes postupovali, tak ty emoce jsme u Petra viděli taky.

Je to spíš na bázi esemesek, přes WhatsApp, někdy je to telefonát, ale je to téměř před i po každém zápase. Když teď měl tu delší pauzu, tak mě zajímal taky jeho zdravotní stav. Jsem v kontaktu i s Petrovým manažerem Janem Koukalem. Řešíme to a bavíme se.

Řekl bych, že byly asi tři krizové okamžiky, kdy jsem si sám kladl otázku, jak to Petr zvládne. Do sezóny měl jít jako jednička, ale gólmani se neustále točili. Ten pocit jedničky, která chytá čtyři z pěti zápasů, prostě neměl. Ale ustál to a držel se toho pravidla, že úspěch je založený na tom, jak se zachováte při neúspěchu. Pro něj to byl malý neúspěch, čekal, že bude natvrdo jednička. Teď má ale vynikající vztah s trenérem Brind'Amourem i s druhým gólmanem McElhinneym.

Pak tam bylo to asi měsíční zranění, kdy hrozilo, že trochu uvadne jeho touha a vášeň. Ale zase prokázal, že psychická odolnost je u něj velká. Z telefonátů jsem cítil, že ho energie neopustila. A pak přišla situace, kdy se měl vrátit a nevěděl, jak to bude...Ovšem teď ke konci sezony základní části potvrzoval roli jedničky a ve Stanley Cupu se to znovu ukázalo.

Pro mě to bylo nové v tom, že jsem Petra vlastně vůbec neznal. Ale nový byl pro mě i jeho problém, kdy jsem se poprvé setkal s tím, že má sportovec tak velká očekávání, která ho ale srazí dolů. Tahle emoční historie, která se v něm rozhoupala, tu bylo potřeba zklidnit a on si to moc dobře uvědomil. Hrozně hezky se mi s ním spolupracuje. Je pilný, zvídavý, ale není to žádný kluk na dálkové ovládání. To taky nemám rád. Mě těší, že Petr vyjádří svůj názor a dojdeme k něčemu, co jemu vyhovuje. Není to taková ta ryba, že když to někdo chce, tak on to tedy bude dělat. To vůbec ne. Vždycky tu techniku tvoříme společně a on mi pak dá zpětnou vazbu, jak to funguje, nefunguje...

Vím, co myslíte. Takový ten žargon, že puky může chytat jen blázen. Letí na vás vlastně kámen rychlostí 180 km za hodinu a vy ho musíte chytit i třeba pomocí hlavy. To se tak říká, že normální člověk by tam nevlezl. Ale to platí třeba i o skokanech na lyžích. Když to ale děláte od dětství, tak k tomu máte jiný postoj.

Přesně tak. I pohybově je to jiné, zátěžově. Gólmani jsou 60 minut na ledě. Jsou tam sami. Nohy používají úplně jinak než obránce, nebo útočník. Tenhle rozdíl musíme vnímat. Další věc: gólmanova chyba je gól... Psychicky je ten stav úplně jiný. Je tam daleko větší tlak, brankář nemá možnost si po 30 vteřinách odpočinout na střídačce, kde si popovídá s kolegy. Je to jiný sport a ti kluci jsou z tohoto hlediska jinak nastavení, ale zbytkem týmu i jinak vnímaní.

To ne. Jsem rád, že Petr o naší spolupráci několikrát hezky promluvil do médií a že si to uvědomuje. Já ale ta jeho očekávání brzdím. Není v New York Rangers, ale v Carolině. Mně se líbí, že on ty věci kolem smlouvy teď vůbec nechce řešit, a to je taky dobře. Ale moc bych mu samozřejmě přál, aby dostal co nejdelší smlouvu adekvátní jeho výkonu.