Článek
Před Vánocemi jste stihl jeden start a hned zase nastala vynucená pauza. Už jste v posledních dnech chytil zápasový rytmus?
Teď je to trošku veselejší. Zase se to rozjelo. I když se odkládají zápasy v Kanadě, tak my tu fungujeme celkem normálně. Je to příznivější situace než kolem Vánoc. Já i většina kluků jsme covid prodělali, takže to nám dává určitý klid, že se teď nemusíme tři měsíce testovat.
Jaký jste měl průběh?
Nechal jsem si píchnout i ten booster, posilovací dávku. Říkal jsem si, že když jsem zameškal tolik zápasů, tak nebudu riskovat ještě s covidem. Po zápase v Nashvillu, kde jsem nastoupil (16. prosince), jsme dostali deset dnů volno, aby se liga dala nějak do kupy. A já chytl covid, až když jsme se vraceli z Vánoc. Na prvním tréninku mi řekli, že mám pozitivní test, což bylo nepříjemné. Ale hráči Dallasu onemocněli taky, takže jsme nehráli zápasy do konce roku a jen se trénovalo. Jelikož pak snížili karanténu na 5 dnů, tak už jsem se mohl připojit k týmu a naše utkání jsem nezmeškal.
A skočil jste rovnýma nohama za stavu 0:3 do zápasu s Torontem. Jak vám bylo?
V tu chvíli nic moc, ale nakonec to byl obrovský hokejový zážitek, protože proti sobě nastoupily asi momentálně nejvíc rozjeté týmy na světě. Když jsme prohrávali, tak to nevypadalo úplně vesele, ale od druhé třetiny se kluci zvedli a začali hrát neskutečný hokej. Tlačili jsme je, podařilo se nám srovnat a obrat na 5:4 jsme v prodloužení dokonali. Tady byla atmosféra, jako bychom hráli finále Stanley Cupu. Lidi na nohách, pořád řvali, krásný zápas.
Tyhle zážitky vám musely chybět.
To teda. Ale já jsem, nevím proč, pocitově myslel, že je to tak rok, co jsem nechytal. Ono je to strašně ovlivněné covidem. Člověk byl pořád někde v karanténách a pozavíraný. Ty dva roky s covidem proběhly jak mávnutím proutku, čas pro mě utíkal vážně rychle.
Jenže po dlouhé rekonvalescenci operovaných kyčlí jste si v přípravném zápase poranil kotník. Co se vám v tu dobu honilo v hlavě?
Byla to hrozná rána, to nebudu lhát. Bylo to strašně nepříjemné, protože jsem do toho šlapal celé jaro a léto s vidinou návratu k hokeji. Strašně jsem se těšil a byl jsem plný odhodlání. Byl jsem ale strašně moc zaměřený na ty kyčle a vůbec mě nenapadla myšlenka, že bych si zranil kotník.
Věděl jste hned, že je zle?
Jo. Protože jsem takové zranění už měl v Rusku a byla to taky pakárna. Kotník dostává v bráně na frak. Když člověk dělá rozkleky, tak se pořád vyvrací a pokud vazy nejsou v pohodě, tak je to na dlouho.
A navíc se to všechno dělo v závěrečném roce vašeho kontraktu. Znervózňovalo vás to o to víc, že jste tu předchozí sezonu vlastně obětoval kvůli doléčení?
Člověka napadají různé věci. Že se to sype, že vám kariéra protéká mezi prsty a pořádně nevíte, co s tím. Na druhou stranu jsem si řekl, že když už se to stalo, tak bych měl udělat něco proto, abych se co nejdřív vrátil na led a mohl hrát. Pořád jsem se snažil být pozitivní.
Pokud jde o kyčle, jak to teď máte s jejich pohyblivostí?
Operace se povedla, musím to zaťukat. Cítím se výborně. V jednu chvíli už to vypadalo fakt blbě, ale teď mám pocit, jako bych měl nové nohy.
Pomohlo vám, že jste se před návratem do NHL mohl trochu rozchytat na farmě?
Je super, že máme farmářský tým takhle blízko. Do Lovelandu je to asi hodina cesty autem. Zažil jsem tam svůj první rok v Americe, kdy jsem se rozkoukával, zvykal si na jiný životní styl. Pro mě to místo má specifické kouzlo. Navíc se nám tam docela dařilo, o to hezčí bylo se tam vrátit. Lidi z klubu se na mě těšili, já se těšil na ně. Trenérský štáb se taky moc nezměnil. Pro mě to bylo jako vracet se domů v čase. Ohromně jsem si to užil. Bylo to fajn.
Změnilo se pro vás něco podstatně za tu dobu, co jste nemohl chytat?
Colorado minulý rok podepsalo Švéda Jonase Johanssona. A když mě povolali nahoru, tak ho museli dát na waiver list, odkud si ho vzala Florida. Bylo to docela smutné, protože už jsme měli spolu nějaký vztah. To je ta byznysová stránka věci, ale byl jsem rád, že mi Colorado zase nabídlo roli dvojky. A bude záležet na mě, jak si to uhraju.
V Coloradu jste vytvořil tandem s Němcem Grubauerem, který ale odešel do Seattlu. Jak vycházíte s jeho nástupcem Darcym Kuemperem?
Darcy je neskutečný sympaťák a výborný kluk. Snaží se mě taky podpořit. Dokáže se vcítit do toho, čím jsem prošel a já ho taky podporuju na maximum. Myslím, že jsem narazil na dalšího fajn gólmana.
V NHL tuto sezonu nastoupilo sedm českých brankářů, což je skoro stejně jako obránců. Máte pro to vysvětlení, že se prosazuje tolik našich gólmanů?
Myslím si, že máme výborné trenéry brankářů. Hodně z těch, co chytali na vysoké úrovni, tak se toho dál drží a trénují. Mladé kluky, nebo extraligové hráče. Pár kluků prošlo i tou zámořskou cestou přes juniorky a farmu jako Vlady (Daniel Vladař) nebo (Vítek) Vaněček. Ti kluci si to vyšlápli a vybojovali. O to je příjemnější je pozorovat. Na farmách ještě máme pár kluků, třeba Kořku (Josef Kořenář), co jsou k tomu taky hodně blízko. Největší senzace je pro mě Karel Vejmelka. Asi ani nepočítal, že by to vyšlo v NHL, ale ocitl se na velkém jevišti a předvádí neskutečné výkony. Arizona nemá úplně top tým a on je fakt ve spoustě zápasů drží. Jako teď proti Torontu. To je pro mě absolutní senzace a jsem za něj rád, že to může prožívat.
Říkalo se, že po dvou zkrácených sezonách se NHL vrátí trochu k normálu, ale do toho má pořád ještě dost daleko. Jste nervózní z té situace kolem omikronu?
Popravdě nevím. Máme pár zápasů odložených a měli bychom je dohrát během února v té původně olympijské pauze. To nám dává trochu klid. Kanada ale pořád odkládá zápasy, jelikož tam fanoušci nemůžou do arén. Jsem na to zvědavý, i když doufám, že už to výrazně sezonu neovlivní. Já třeba covidem prošel bez příznaků a když to tak bude mít většina hráčů, že pět dnů zůstane doma, tak se to dá nějakým způsobem odehrát. Možná to bude ještě v nějakých vlnách, ale uvidíme. Snad je nejhorší část covidu za námi.
O možnost startovat na olympiádě v Číně vás ale epidemie připravila.
Mrzelo to všechny hráče, že se nemůžeme poměřit v top sestavách. Bohužel olympiáda nebude úplně normální. Prostě bublina. Hotel, trénink, zápas. Nebude to takový zážitek, jaký to být mohl. Já mám v paměti třeba olympiádu ve Vancouveru, což pro všechny musela být ohromná zkušenost. Teď by to asi žádná hitparáda nebyla, i když z hokejových důvodů mě neúčast pořád mrzí.
