Kotel bude! V Praze uděláme humbuk, slibuje šéf fanklubu Buffala

Jak se stane, že někdo začne fandit klubu NHL, který hrál v play off naposledy v roce 2011?

Začal jsem díky bráchovi, který hrál NHL na počítači za Buffalo, protože tam chytal Dominik Hašek. Taky se mi líbilo logo Goatheada a kombinace černé a červené barvy. Od nějakých 13 let jsem pak koukal po nocích na Buffalo. Pirátské streamy se vždycky daly najít, když byl člověk mladý a šikovný. Teď si samozřejmě platím NHL.com, jsem starší a pohodlnější. Od roku 2009 jsem ale viděl přenosy takových 80 procent zápasů živě.

A jak to probíhalo dál?

Založil jsem na facebooku stránky fanoušků Sabres. Postupně si to začalo nacházet lidi už v době, kdy jsem měl reálnější ambice stát se novinářem a komentátorem. To jsem se snažil dělat i rozhovory. První s Vojtou Budíkem, když byl draftovaný (2016) do Buffala. Asi nejlepší bylo, když jsem dostal akreditaci na hokejovou Ligu mistrů do Liberce na zápas s Frölundou. A po něm jsem dělal rozhovor s Victorem Olofssonem, kterého Sabres draftovali v sedmém kole 2014.

To musel koukat, ne?

On tam hrál i Rasmus Dahlin, kolem kterého byla spousta novinářů. Olofsson byl překvapený, že ho chce na rozhovor nějaký kluk s kamerou. S Alešem Kotalíkem jsme taky dělali pár rozhovorů a postupně jsme se dostávali do povědomí. I v Buffalu, kde o nás věděli, že se tu schází nějaká grupa jejich fanoušků.

Sabres hráli v Evropě i před pěti lety ve Stockholmu, vyrazili jste?

Tam jsme začali navazovat užší vztahy. Novinář z Buffala Mike Harrington nám řekl, kde jsou hráči na hotelu a my je vybubnovali, když přijeli. To byli celkem překvapení. Na stadionu jsme něco řvali, ale bylo nás jen 12. Ono to je slyšet, ale v tom Globenu akustika není ideální. Po zápase za námi ale dorazilo pár hráčů. Povídali jsme si s kapitánem Kylem Okposem. Přišel Lotyš Girgensons, Fin Jokiharju. Evropané to víc ocenili, že se snažíme dělat atmosféru.

Kolik vás je v partě?

Je to hrozně variabilní. Sedmým rokem pořádáme srazy fanoušků, na tom prvním nás bylo sedm. A to jsem ještě přemluvil bývalou přítelkyni, aby tam přišla a nevypadalo to tak blbě. Ale další roky už se to pohybovalo kolem dvaceti třiceti.

Tam jste taky upekli cestu do Buffala?

Na jednom z těch srazů jsme si řekli: Pojďme šetřit, odkládat si tři roky měsíčně dva tisíce. Na konci to sečteme a vyrazíme do Buffala, kam nás nakonec odletělo patnáct. Tím tripem se to úplně změnilo. Brali nás skoro jako celebrity. Na začátku zápasu tam vždycky nějaká slavná osobnost tluče do bubnu. A když není slavná osobnost, tak to dělá maskot. A tu čest jsem měl i já.

Viděl jsem reportáž, kde místní zírali, co se to u nich děje.

Pro to město to byla velká zvláštnost, že tam někdo fandí celý zápas, i vzhledem k tomu, že týmu to nešlo. Buffalo nebylo strašně dlouho v play off a podle toho to vypadalo na tribunách. Lidi byli spíš naštvaní. Jakmile se něco pokazilo, bučeli a my tam chtěli přinést trochu pozitivity a fandit i za stavu, kdy se nedaří.

Na hlavách jste měli čepice s rohy podle loga Sabres. Jak jste k nim přišli?

Nechali jsme si je vyrobit v Číně, v Buffalu pak sklidily největší úspěch. My tam byli celkem deset dnů a zvládli jsme pět domácích zápasů. Prožili jsme i zimní bouři, kdy nikdo nesměl vycházet z hotelu. Ale tu atmosféru jsme zažili. Na konci jsme se rozhodli, že ty čepice rozdáme dětem, které na nás pořád koukaly. Nejhezčí bylo, že jsem se pak díval z domova na zápas a nějaký kluk v hledišti tu čepici měl.

Na kolik vás cesta do USA vyšla?

Záleželo, kdo chtěl kolik utratit ve fanshopu… A já tam nechal asi tak dvě výplaty. Je pravda, že můj šatník jsou z 90 procent věci Sabres.

Možná byste se mohl do Buffala přestěhovat, ne?

Nejradši bych to udělal. Ale mám práci, kterou jsem vždycky chtěl dělat, žiju svůj sen. I když myslím, že vzhledem k těm kontaktům, jaké jsem v Buffalu získal, by se na začátek určitě něco našlo.

Během letní pražské zastávky NHL media tour jste dokonce provázel hráče Sabres, takže se o vás ví.

Buffalo už o tom vydalo dokument v rámci jejich série Embedded. Já tady hostil gólmana Ukko-Pekku Luukkonena a JJ Peterku, když měli den volna. Takže jsme se dohodli, že je provedu. V 10 ráno jsme nasedli na starou historickou tramvaj, vyjeli jsme na Pohořelec, vzal jsem je na pivo k Černému volovi, šli jsme na Hrad, Nerudovkou, na Karlův most. Na Střídačce jsme si dali oběd a potkali tam i Davida Volka, který byl taky dlouho scoutem v Buffalu. Ještě se k nám připojil i Lukáš Rousek. Byl jsem domluvený s klubem, že na Staromák přijdou kluci, co fandí Buffalu. Sešlo se tam nějakých 15 ‚bláznů‘ a začali skandovat jména hráčů.

To se pak Luukkonen s Peterkou do Prahy těšili dvojnásob, co?

Myslím, že jo. Docela je to pohltilo, hlavně Peterku. S Luukkonenem to bylo složitější, ale asi dvakrát jsem ho dokázal rozesmát, což je velký úspěch rozesmát Fina. Ale na tu atmosféru se určitě těší. V Buffalu byla tehdy docela ponurá, jelikož prohrávali.

Co tedy v Praze máte v plánu předvést?

Lidi z našeho fanklubu budou fandit celý zápas. Doufám, že to hráče namotivuje, když to zažijí. Máme lístky pohromadě, řešili jsme to přímo s klubem. Na první 70, na druhý 62 vstupenek. Počítáme, že se k nám přidají i další lidé. Máme české i anglické pokřiky připravené. A já budu klasický kotelník s megafonem a budu to rozjíždět. Sedmdesát lidí není bůhvíco, ale NHL z toho může mít solidní píárko. A třeba tím ukážeme i lidem v zámoří, že se dá fandit jinak.

Hodně lidí v Česku ale přeje spíš Devils.

Je jich dost, hlavně kvůli Patriku Eliášovi. Ale myslím si, že žádný jiný fanklub není jako my. Eurolanche (evropští fanoušci Colorada) je obrovský fanklub, ale nikdy neudělal takový humbuk. Tak doufám, že všechno proběhne, jak jsme se dohodli. Nahrál jsem pokřiky a chorály na YouTube, všichni se to měli naučit a teď je to na lidech, jak k tomu přistoupí.

Jaký mají fanoušci Buffala náhled na počínání vaší největší klubové legendy Dominika Haška? NHL tvrdě kritizuje kvůli válce na Ukrajině a působení ruských hráčů v soutěži, v aréně kvůli tomu ani nebude.

Je to komplikované. Hašek s Buffalem bude pořád spjatý, my se tam s ním setkali, když řešil charitativní záležitosti kolem Hašek Heroes. Tam je pořád absolutní legenda. Já s ním ve většině věcí souhlasím, ale někdy mi to už přijde přitažené za vlasy. Podle mě to ale nic neubírá na legendě Dominika Haška. Jenže tady je společnost hrozně polarizovaná, takže se na něj lidi dívají jen černobíle. Buď dobře, nebo špatně. Nic mezi tím.

Máte v současném týmu oblíbené hráče?

Tohle stadium je za mnou. Dřív to byl gólman Ryan Miller, se kterým jsem teď měl to štěstí se potkat. Doteď mám přezdívku Miller, protože jsem neustále mluvil jen o Millerovi a v telefonu jsem si pojmenoval lidi podle hráčů Sabres. Táta, kterého mám nejradši, byl ‚Táta Miller‘, to byla největší pocta (směje se). Ale z toho současného týmu vyloženě oblíbence nemám. Ale když v Praze vypijete pět piv s Luukkonenem a Peterkou, tak je nejde mít nerad.

Kdy už konečně postoupíte do play off? Letos?

Samozřejmě! Přišel kouč Lindy Ruff a já jsem za to hrozně rád. Don Granato byl výborný trenér na rozvoj hráčů, bylo tam hodně kluků, kteří potřebovali podpořit a rozvinout. Ale teď je potřeba i tvrdá ruka, což Ruff přináší. Hodně lidí říkalo, že je starý, za zenitem, ale Ruff k Buffalu pasuje. Věřím tomu hodně, že postoupíme.

A co Češi Jiří Kulich a Lukáš Rousek? Mají na to prosadit se u Sabres do základu? Konkurence mladých útočníků je velká.

Lukáš asi nebude v NHL hráč do top 6. Buffalo si sice pořídilo Laffertyho a Aubé-Kubela, jelikož chce hrát na rychlost, ale Rousek se tam může propracovat, protože je zodpovědný a nedělá chyby. Co se týká Kulicha, tak tam záleží, jestli chytne střeleckou slinu. Já si myslím, že by mohl být něco jako Thomas Vanek, solidně kreativní a hlavně střelec. Rád bych kluky viděl na ledě, ale pro Ruffa jsou to v Praze strašně důležité zápasy, navíc proti New Jersey, kde působil. Kulich je ale v případě zranění některého hráče numero uno, které půjde nahoru. Když vydrží, tak bude moc dobrý a jednou od něj uvidíme 40 gólů za sezonu.