Kluk z Jihlavy a sto výher v NHL. Jsem letos sebevědomější, říká Rittich, maskovaná opora Kings

Sto výher v NHL, to už je pěkná meta, co říkáte?

Hezká, hezká (směje se). Koho by to před pár lety napadlo, že kluk z Jihlavy, co chytal první ligu, bude mít stovku vítězství v nejlepší soutěži světa… Skvělý milník.

V klubu měli přehled, co vás čeká?

Kluci mají tyhle ‚milestony‘ pod kontrolou. Moc dobře věděli, že budu muset taky něco vypsat na tabuli. Ale všichni mi gratulovali, a moc mě potěšilo, když mi dal kouč (Jim Hiller) puk za výhru.

Před vámi je v počtu vítězství ještě sedm Čechů v čele s Dominikem Haškem (389). Vy jste se narodil v roce 1992, byl pro vás Dominator během dětských let gólmanem č. 1?

Když bylo Nagano, tak mi bylo šest. V té době jsem tak nějak věděl, co se děje, když se mohutně fandilo Čechům. Snad nikoho nenaštvu, ale když jsem pak začal sledovat hokej víc, tak můj idol byl Patrick Roy.

Když jsme u vašich výher, pamatujete si tu první?

Úplně přesně. Listopad 2017 za Calgary 3:2 v Coloradu. Byl to můj první zápas od začátku v NHL. Vybavuju si i gól, kdy na mě Rantanen střílel, projel mi tam hráč a bohužel to tam padlo. Ten zápas byl pro mě ve více ohledech speciální, ale o to víc, že to bylo proti klubu, za který chytal právě Roy.

A co první nula? Nachytám vás?

Kdepak. Listopad 2018 1:0 v Los Angeles. Je to tak, že?

Zírám.

Vybavuju si i náš vítězný gól. Travis Hamonic střílel Jonathanu Quickovi přes clonu na vyrážečku. Ale takové věci si gólmani prostě pamatují.

Jak na vás Kings tehdy působili?

Oni byli hodně do útoku, všechno cpali za bránu. Taky si vzpomínám na ty souboje mezi Matthewem Tkachukem a Drew Doughtym. Hodně po sobě šli, ale média to přifoukla, takže to bylo ještě vyhrocenější. Pro mě bylo LA velký rival v naší (Pacifické) divizi, stejně jako je teď pro mě Calgary.

Loni jste začátek sezony strávil na farmě v Ontariu, ale nahoře jste si pak rychle upevnil pozici a podepsal i nový kontrakt. Projevilo se to teď na podzim větším sebevědomím?

Z mého hlediska určitě. Spousta lidí mi to i říká, že v brance vypadám sebevědomější. Jen mě mrzí, že máme třeba šest dobrých zápasů, kdy dostaneme maximálně dva góly, a pak nám jeden nevyjde jako ve Vegas (1:6) a pak v San Jose (2:7). Čísla úspěšnosti máte kolem 93 procent a jeden zápas vám to podělá.

Ale mezi gólmany, co odchytali aspoň patnáct zápasů, máte čtvrtý nejlepší gólový průměr - 2,48. V jedenácti zápasech jste inkasoval dva a méně gólů. Vy tomu asi takovou váhu nepřikládáte, ale nepotěšila by vás i nějaká nula?

To je vždycky bonus, hezká třešnička na dortu, jak se říká. Ale já jsem spíš expert na to, jak přijít o čisté konto, když je minuta do konce (usmívá se). Z mého pohledu je ale mnohem důležitější, když se vyhraje. A pak je jedno, kolik dostanu gólů. Hlavně, ať je výher co nejvíc a nemusí být s nulou.

Když jste zmínil porážky s Golden Knights a se Sharks, dokážete takové dardy hodit rychle za hlavu?

Myslím si, že jo. Ale podíl na tom má i náš trenér gólmanů (Mike Buckley), jsem v kontaktu taky s Honzou Dršatou z Jihlavy. Vždycky si k tomu něco řekneme, ale ten program jde v NHL strašně rychle dál. Člověk má hned šanci v dalším utkání zapomenout. To je důležité i pro mladé kluky, kteří si na tempo teprve zvykají. Z porážek se máte rychle poučit, a ne na ně pořád myslet.

Jaké teď máte vztahy s Darcym Kuemperem, kterého si Kings v létě pořídili jako jedničku?

Dobré, to je strašně příjemný kluk, takže úplně v klidu. Nemyslím si, že bych měl někdy s gólmanem v týmu NHL problémy. A věřím, že kolegové taky se mnou nezažívali nějaké potíže. Konkrétně s Darcym se dá bavit o všem, navíc jsme plus minus stejně staří.

V Pacifické divizi teď ztrácíte jen dva body na vedoucí Vegas. Přitom v létě se vám zranil dlouhodobě šéf obrany Doughty. Neříkejte, že jste neměli se spoluhráči černé myšlenky.

Upřímně: Byla to veliká rána. Já na tomhle přípravném zápase nebyl, ani jsem to neviděl v televizi. A pak mi na twitteru začaly chodit zprávy, co se stalo (Doughty musel se zlomeným kotníkem na operaci - pozn.). Tak jsem si říkal: Do háje, náš klíčový bek, tvář Kings… Loni měl ice time skoro 30 minut na zápas! Je to ohromná ztráta, ale musím se zastat kluků, co dostávají víc prostoru. Hlavně (Vladislav) Gavrikov, levák, který teď vynuceně hraje na pravé straně, se toho zhostil fantasticky. S Mikeym Andersonem jsou naší top obranou.

A vaším nejproduktivnějším hráčem je opět Slovinec Anže Kopitar. Přírodní úkaz, že?

Mě už to nepřekvapuje, co je schopen předvádět ve 37 letech. Člověk musí jen vzít klobouk, smeknout a omlátit ho o zem, jak je Anže připravený a jak to má pořád v ruce.

Švýcarský útočník Kevin Fiala se k vám do týmu vracel ze světového šampionátu v Praze jako MVP turnaje a vicemistr světa. Na to mezi vámi přišla řeč?

No, nechtěl jsem ho nejdřív provokovat, ale pak jsem se zeptal, proč umí získat jen individuální trofej, a ne zlatou medaili. Takže jsem si přece jen trochu rýpnul… (směje se).