Článek
Co vám z té euforie a následných dnů nejvíc uvízlo v paměti?
To se asi nedá rozdělit. My jsme si užili všechno, co se dělo, a bylo to něco výjimečného. Bylo hrozně příjemné vidět všechny ty lidi, jak jsou šťastní. Na přehlídku se Stanley Cupem jich dorazily davy a vyšlo krásné slunečné počasí. Všechno do sebe zapadlo. Nádherná akce.
Na začátku roku jste přitom často absentoval v sestavě Chicaga, v únoru jste ale byl vytrejdován do Washingtonu a na začátku června jste nad hlavou držel Stanley Cup. Není to až moc velká pohádka?
Ty věci se najednou otočily strašně rychle a k dobrému. Kdyby ten trejd nepřišel, tak vůbec nevím, co by se stalo a jak bych byl na tom teď. Nikdy bych si nepředstavoval, že budu držet Stanley Cup, to je něco neuvěřitelného.
Přemýšlel jste při minimu šancí, jaké jste v Chicagu měl, o návratu do Evropy?
Běhaly mi hlavou různé věci. Člověk má moře času přemýšlet, protože víceméně nic jiného nemůže dělat. Jen si říká, co je špatně a co změnit. Toho přemýšlení bylo fakt hodně. Na druhou stranu jsem si řekl, že moje budoucnost už v Chicagu není. Stál jsem na místě, nikam jsem se neposouval, takže jsem jen čekal, jestli změna přijde, nebo ne. Teď už je ale zbytečné přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby k ní nedošlo.
Těsně před výměnou jste za Chicago proti Capitals nastoupil a dost se vám dařilo. Přispělo to k tomu, že si vás pak vybral právě Washington?
Je to možné, ale já když dostal možnost hrát zápas za Blackhawks, tak jsem se snažil odehrát ho co nejlíp, jelikož jsem věděl, že mi to může pomoct i tímhle směrem. Do každého utkání jsem šel s čistou hlavou, protože šancí moc nebylo. Od agenta jsem ale věděl, že se o mě zajímají čtyři týmy. Před trejdem jsem si je tak nějak procházel a říkal si, kde by to bylo nejlepší. No a v hlavě jsem si vydedukoval, že by to právě ve Washingtonu mohlo jít... A vyšlo to.
Cítil jste hned po příletu, že o vás Capitals hodně stojí?
Měl jsem hned schůzku s manažerem a trenéry. Bylo to velmi příjemné sezení, vykládali jsme si o všem, ale hlavně mi došlo, že mě sledovali delší dobu. Viděli mě mockrát a dobře věděli, koho trejdovali a čeho jsem schopný.
Vedení Capitals bylo nadšené, jak jste si porozuměl s hvězdným americkým bekem Carlsonem. Šlapalo to mezi vámi od začátku?
První tři zápasy jsem hrál ještě na pravé straně s Orpikem. S trenérem obránců jsme si řekli, že to chce trochu času, protože všechno pro mě bylo nové. Řešili jsme to krok po kroku, měl jsem ale výborný plán, takže pak jsem se posunul k Johnnymu a odehrál s ním zbytek sezóny. Carlson je výborný hráč a zvykli jsme si na sebe tak, že už to bylo všechno tak nějak přirozené. Už jsem věděl, co udělá a kde přibližně bude. Měli jsme to zautomatizované. Sedli jsme si a naše hra nevypadala úplně zle... (směje se)
V prvním kole vyřazovací části jste ale prohráli úvodní dva domácí zápasy s Columbusem. Souhlasíte, že zlom v play off nastal v třetím duelu, který jste venku utloukli ve druhém prodloužení?
Celkově to byla hrozně náročná série. I psychicky, protože jsme jeli za stavu 0:2 do haly, kde se nehraje vůbec dobře. Postupně jsme se z toho ale dostávali a ukázali naši sílu. Rozhodovala každá pitomost, každá malá chyba a my věděli, že prostě musíme. Tím obratem jsme se dokázali dostat do pohody a v ní už pokračovali celé play off. Týmový chtíč byl opravdu veliký, moc jsme to chtěli dokázat.
Za poslední roky se v kabině Capitals při play off nastřádala spousta zklamání, cítil jste, že hráči jako Ovečkin, Holtby nebo Bäckström to už konečně chtějí zlomit?
V první řadě jsou to strašně zkušení hráči, ti nejlepší na světě. Bylo znát, že na nich leží hlavně ty minulé roky, kdy nepostoupili přes Pittsburgh. Hodně se o tom mluvilo, ale když jsme přes Penguins konečně přešli, tak na nich bylo vidět, jak jim spadl kámen ze srdce, a ještě víc se uvolnili a šli do toho po hlavě.
V které sérii jste to měl vy osobně nejtěžší?
Každý tým měl něco jiného. Moc náročná byla série s Columbusem, vždyť jsme v ní ze šesti zápasů hráli čtyřikrát prodloužení. S Pittsburghem jsem nastupoval proti Crosbymu a Malkinovi, což taky není žádná sranda. V Tampě jsou zase Kučerov, Stamkos a další zkušení hráči, to si člověk nevybere.
V čem bylo kouzlo Vegas, že to dotáhli až do finále?
To byl výborný tým, neměli sice takové individuality, ale byli moc dobře poskládaní a fungovalo jim to celou sezónu. Nebylo to rozhodně nic jednoduchého.
Washingtonský kapitán Ovečkin si teď zisk Stanley Cupu nesmírně užívá, jaký na vás udělal dojem, když jste ho poznal i trochu osobně?
Je to klasický Rus, velký patriot, což dává veřejně najevo. Taky vtipný chlapík, je opravdu hodně „funny". V šatně si řekne svoje, když je potřeba. V play off to byl velký lídr. Všichni teď na sociálních sítích vidí Ovečkina s pohárem, on z toho má obrovskou radost. To mu chybělo.
Jakub Vrána na začátku sezóny říkal, že v Capitals hodně drží s ruskou partou Ovečkin, Kuzněcov, Orlov. Vy jste naopak asi kvitoval, že jste měl v týmu dva Čechy...
Já přišel do Washingtonu asi týden před Kubou Jeřábkem. Všichni tři jsme pak bydleli ve stejném domě. Trávili jsme spolu hodně času, bylo to příjemné mít tam krajany. Kuba Vrána je ve 22 letech na vzestupu, v play off se rozehrál k výborným výkonům. Když takhle bude makat dál, má velkou budoucnost. Je to talent a ohromný rychlík. Když našlápne, tak ho nikdo nechytí. Je to takový ten živelný hráč.
Už máte jasno, kdy za vámi dorazí Stanley Cup?
Zatím ne, ale v následujících dnech se to snad dozvím. Určitě chci pohár ukázat v Hodoníně, kde jsem se narodil. A pak v Brně. Budeme to ještě plánovat, aby Stanley Cup mohlo vidět co nejvíc lidí.
Výkony ve Washingtonu jste si v NHL také řekl o podstatně delší smlouvu, než jaké jste podepisoval s Chicagem. Jak se nyní vyvíjejí jednání o kontraktu?
Já můžu říct jen to, že jsem měl u Capitals velice dobrý výstupní pohovor s trenéry i manažerem. Zájem je velký a teď už je to práce agentů. Já chci ve Washingtonu pokračovat. V nejbližších dnech nebo týdnech se to snad rozlouskne a budeme moudřejší všichni.
