Článek
Islanders, s nimiž jste loni podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu, rozhodli o vašem přesunu z Evropy za Atlantik. Kdy jste se zprávu dozvěděl?
Na výstupních pohovorech po skončení nováčkovského kempu, kterého jsem se zúčastnil na přelomu června a července. Byli spokojení, jak jsem se jevil na ledě, s mojí fyzičkou i úrovní angličtiny. Říkali mi, že jsem připravený udělat krok směrem do Ameriky. Hodně mě potěšili, i když jde o velký závazek. Boje o místo v týmech jsou daleko náročnější.
S jakým cílem za Atlantik letíte?
Vím, že NHL letos asi ještě neklapne, protože ta cesta je dlouhá. Takže bude nejdůležitější, abych urval místo na farmě v AHL v Bridgeportu, což už samo o sobě bude velký úkol. O dvě místa se poperou hned čtyři gólmani. Spolu se mnou ještě Linus Söderström, Christopher Gibson a Jared Coreau. Všichni jsou přitom výborní. Respektuju je, ale nebojím se jich. Chytat umím a je na mně, abych to na kempu předvedl. Loni jsem tam načerpal zkušenosti a poznatky. Letím pro jistotu už s předstihem, abych si zvykl na místní čas, a ještě trochu potrénoval.
Český brankář Jakub Škarek vyrazí za pár dnů na hlavní kemp New York Islanders.
Mluvil jste s Janem Kovářem, jenž se loni v Islanders neúspěšně pral o první tým?
S Kovym jsem byl v kontaktu hlavně před rokem, když jsem byl na kempu. Zašli jsme na večeři a pak mě ještě pozval k sobě domů na grilovačku. Je to výborný útočník i kluk. Také jsem to probíral s Markem Mazancem. Přece jen jsme oba gólmani a máme podobné řemeslo. V Jihlavě na reprezentaci jsem se teď bavil taky s brankáři Danem Vladařem a Vítkem Vaněčkem, kteří si prošli AHL i ECHL. Čeká mě velký boj a je potřeba být připravený hokejově, fyzicky i psychicky.
Jaké rady vám Marek Mazanec případně další hráči dávali?
Hlavně si všímat sám sebe. Nenechat se rozhodit věcmi okolo, které člověk stejně neovlivní. Největším klíčem k úspěchu jsou trpělivost, píle a dřina. Soustředit se sám na sebe a makat.
Na kterého hráče jste na kempu Islanders nejvíc zvědavý?
Asi na útočníka Mathew Barzala a gólmany. Semjon Varlamov je výborný. Pravidelně ho sleduju, protože se mi líbí jeho styl chytání. A samozřejmě se těším i na Thomase Greisse, který je taky skvělý. Tréninky mají na kempu velké tempo, bude to super.
Hodně vás Islanders během sezony v Lahti sledovali?
Komunikace s nimi byla výborná. Hlavní šéf skautingu pro Evropu Vellu Kautonen bydlí jen půl hodiny od Lahti, což byla výhoda. Tuším, že mě viděl čtyřikrát nebo pětkrát. Přijel za mnou taky trenér gólmanů farmy v Bridgeportu Chris Terreri, v kontaktu jsem byl i s šéftrenérem brankářů Islanders Mitchem Kornem nebo šéfem hráčského rozvoje Erikem Cairnsem. Vždycky se jeden z nich ozval a ptal, jak to jde. Těšilo mě, že jim záleží na mém rozvoji. Zápasy a inkasované góly jsem ale rozebíral s Arttu Lipsanenem, koučem gólmanů v Lahti. On zároveň posílal moje zápasy Kornovi i Tererrimu. Měli tedy docela přesný obraz o tom, jak se vyvíjím a na čem pracuju.
Udělal jste v Lahti velký výkonnostní progres?
Neuvěřitelný. Už od letní přípravy jsem viděl, že to bude úplně o něčem jiném. Přizpůsobil jsem se rychlejšímu hokeji. Hráči jsou výborní bruslaři, všechno se tam dělá ve vysokém tempu. Zároveň mají menší hřiště a přesun tak bude pro mě snadnější, než kdybych odešel z Česka. Trenéři se chovali super a zkraje se mnou byli trpěliví, protože jsem se musel naučit spoustu věcí, třeba pochytit správnou techniku. Posunuli mě hokejově i lidsky.
Co po vás Lipsanen ve Finsku vyžadoval?
Abych zastavoval každý puk, který byl nahozený za bránu a pomáhal obráncům s rozehrávkou. Musel jsem se zlepšit při hře holí, což byl velký krok dopředu. Přiblížil jsem se tím americkému stylu, který na tohle hodně dbá. Zlepšil jsem taky práci rukou při zákrocích. Těch věcí bylo celkově hodně.
Co jste odkoukal od zkušeného brankářského parťáka Jussiho Olkinuory?
Obdivoval jsem, co si dovolí za bránou s pukem. Fakt si hodně věří, rozehrával na centra přes střed obranného pásma, což gólmani moc nedělají a spíš to házejí po mantinelech. Měl obrovský přehled o hře a byl de facto na ledě třetí obránce. Taky jsem to v tréninku cvičil.
Brankář Jakub Škarek v dresu Pelicans Lahti.
Pomohlo vám angažmá ve Finsku i v tom, že jste se osamostatnil?
Určitě, musel jsem nakupovat, prát a vařit. Doma jsem se k těmto věcem moc nedostal, protože mamka mě k nim téměř nepouštěla (úsměv). Když jsem do Lahti přijel, uměl jsem akorát míchaná vajíčka. Postupně se naučil dělat rýži, těstoviny, špagety, steaky nebo lososa s bramborem. Prostě základní jídla, která jsou jednoduchá na přípravu a mají výživovou hodnotu. Z hlediska stravy o nás ale bylo dobře postaráno. Ve všední dny jsme měli obědy v jídelně, takže jsem vařil jenom o víkendech.
V Lahti jste denně mluvil anglicky. Pronikl jste i do náročné finštiny?
Umím počítat, říct barvy, části výstroje a základní fráze. Jestli můžu dostat nové ponožky, novou hokejku, jestli mi můžou nabrousit brusle...Kustodi totiž ovládali jen základní angličtinu. Na velké povídání to ale nebylo. Třeba do brankáře Dominika Hrachoviny mám ještě daleko. Finština je trochu oříšek. Je jiná než slovanské nebo germánské jazyky.
Času jste měl málo. Zvládl jste při hokeji i odmaturovat na jihlavském gymnáziu?
Ano, s vyznamenáním (úsměv). Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Učitelé to se mnou neměli snadné. Ve škole jsem skoro vůbec nebyl. Zkoušení probíhalo většinou přes skype, nebo jsem psal online test. Učitelům moc děkuji, že mi umožnili gympl dodělat, obětovali svůj volný čas, přitom se na mě mohli klidně vykašlat. Moc si toho vážím.
Z kterých předmětů jste maturoval?
Z češtiny, angličtiny, biologie a zeměpisu. Tyhle předměty mě na škole hodně bavily. Třeba biologii jsem si vybral, protože se rád učím o lidském těle. Jednou se mi to může hodit.
