Článek
Den díkůvzdání je ale i pro hokej docela významný. Podle historických statistik 75 procentům týmů, které jsou v tento den na pozicích pro play off, už vyřazovací boje neuniknou. To musíte být ve Winnipegu spokojení, ne?
Asi jo, ale víme, že jsou věci, na kterých musíme pracovat, místa, kde se musíme zlepšit. Rozhodně nejsme stoprocentní a nemáme začátek jako Boston. Je potřeba makat a dál se rvát. Kluci, co tu byli loni, lovili týmy, které byly před nimi v tabulce. Teď je to naopak, to my jsme ta kořist a nás budou lovit mužstva ze spodnějších pater. Bude to nová zkušenost a musíme si dát pozor na věci, které jsme nevyřešili nejlíp.
V Centrální divizi jste na tom ale stejně jako úřadující šampioni z Colorada. V čem je teď vaše největší síla?
Asi v tom, že k sobě máme v týmu hodně blízko. Nikdo se nebojí něco říct v kabině, nemáme lídry jen dva tři hráče. Mladý kluk nemá problém probrat věci se staršími.
Velká změna proti vašim předchozím kanadským štacím?
V Torontu jsem si ani neohřál boty... Ale i v Calgary, kde jsem hrál pět sezon, byla malá skupinka lídrů a nikdo jim do toho moc nezasahoval. Nejdřív měli mítink lídři a pak až celý tým. Ve Winnipegu je jen jeden mítink, protože lídři jsme všichni.
V Manitobě přes zimu panují kruté mrazy, ale to vy jako rodák z Jihlavy zocelený Calgary asi moc neřešíte.
Přesně tak. Myslím si, že na zimu ve Winnipegu jsem připravený. Jen je to těžší s malým synem, kterého musíme víc oblékat, ale jak jste říkal: po letech v Calgary to pro mě není problém.
Vidíte nějaké rozdíly mezi fanoušky Flames a Jets?
Já ty z Winnipegu ještě neměl příležitost víc poznat. V Calgary jsem hrál delší dobu a budu mít na něj krásné vzpomínky. Teď jsme ale pořád v postcovidové době. A minulá sezona nebyla pro Jets dobrá, na play off jim scházelo deset bodů. Hodně lidí zanevřelo na hokej, ale snad je našimi výkony zase do arény vrátíme.
Když jste s Winnipegem podepisoval roční smlouvu, bylo vám jasné, že Jets s vámi počítají na pozici dvojky za Connorem Hellebuyckem, který je navíc zvyklý chytat velké porce zápasů. Je pro vás těžší se na své šance mezi tyčemi připravit?
Po minulé sezoně (v Nashvillu) jsem byl připravený na všechno. To jsem chytal jednou měsíčně. Tady je to rozhodně lepší, protože vím, kdy půjdu do zápasu, a jsem na to nachystaný. Už to není tak, že bych si na tréninku přidal 20 minut bruslení a další den mi oznámili, že chytám...
Váš debut za Winnipeg proti Vegas byl ale poměrně divoký, když jste inkasoval čtyři góly během první třetiny.
Já si hrozně vážím toho, že mě to nechali dochytat. A mohl jsem ještě ukázat, že se z toho nepodělám. Ve druhé a třetí třetině jsem dokázal branku zavřít. Nedovedu si představit, jak bych se cítil další zápas, kdybych šel po třetině z ledu. Takhle jsem byl na následující utkání připravený.
Vašeho kouče Ricka Bownesse si nemohli vynachválit ani vaši krajané z Dallasu, kde působil. V čem je jeho kouzlo?
Je skvělý, výborný trenér, ale jako persona je ještě někde jinde. To, jak se k nám chová, je parádní. Dám příklad: Bavili jsme se po zápase, který jsem odchytal. Přijel jsem domů a on mi pak ještě psal zprávu. Dává tím najevo, jak mu na hráčích záleží.
Z vás se mezitím stal specialista na prodloužení. Proti Arizoně, Seattlu i Carolině jste pro tým vychytal body navíc. A to je pro brankářskou dvojku vždycky dobré vysvědčení.
Já to snad ani radši nechci komentovat (směje se). Klukům v kabině jsem říkal, že jestli se někde prodává výhra v základní hrací době, tak si ji koupím. Obzvlášť po tom zápase s Hurricanes.
V 56. minutě jste vedli 3:0, pak Carolina odvolala gólmana a Martin Nečas v čase 59:21 srovnával na 3:3.
Nic podobného jsem nikdy nezažil. Dva góly jsem vůbec neviděl, ten poslední byl s tečí, i když to Nečimu připsali. Ale jo, když už mi dá někdo gól, ať je to Čech.
