Když nastoupí Hemáček... Nejšikovnější ruce v NHL patřily českému křídlu

Poslední zápas zámořské kariéry odehrál 20. října 2017 proti Montrealu, od té chvíle bojoval s neustále se vracejícími příznaky otřesu mozku. Po necelých třech letech Hemský pochopil, že si dělá marné naděje na návrat a ukončil kariéru.

S 845 odehranými zápasy v NHL se pardubický rodák zařadil na 25. příčku v historické tabulce Čechů mezi Michaela Frolíka (zatím 850) a Marka Židlického (836). V bodech (572) pak na 21. pozici za Petra Klímu (573), před Tomáše Kaberleho (563).

O málokterém českém hráči, kteří jsou v tabulkách nad Hemským, s výjimkou několika jmen, by se ale dalo napsat, že jeho hokejové dovednosti hraničily s genialitou.

Jestli se o některých mimořádných hráčích s nadsázkou píše, že mají zlaté ruce, pak Hemský je měl rovnou platinové. Pokud byste si ve videopřehrávači pustili všech jeho 174 gólů v NHL, jen málokdy byste narazili na běžnou střelu nebo dorážku. Pravé křídlo dokázalo dát svým akcím i estetický rozměr, ve vrcholných chvílích po ledě elegantně plulo a ztrapňovalo defenzívu soupeřů. Hemský dokonale ovládal puk a stačil u toho vymýšlet orginální hokejové variace.

Přezdívka 'Hemmer', kterou dostal v Edmontonu, připomínala spíš kladivo, mnohem výstižnější je ale oslovení 'Hemáček', jímž šikulu z Pardubic titulovali čeští spoluhráči. Lépe totiž vyjadřuje, jak rád se pomazlil s pukem, zbytečně nic neuspěchal, ale trpělivě čekal na nejvhodnější moment pro střelu, kličku, nebo překvapivou přihrávku.

V sezoně 2004-05 při výluce v NHL zaplavila extraligu ekipa vracejících se hvězd, ale jackpot trefil tehdejší generální manažer Pardubic Zbyněk Kusý, když vsadil na trio patriotů. Tehdy jednadvacetiletého Hemského doplnili ze zámoří Milan Hejduk a Jan Bulis. Nejmladší z nich byl i nejlepším a nejproduktivnějším hráčem play off. Ze 16 zápasů vydoloval bilanci 4+10.

I po letech si Hemský asi vzpomene, jak se s Petrem Koukalem a Petrem Průchou vzájemně podpírali při zpěvu skladby We are the Champions.

Po extraligovém titulu si do Vídně zajel i pro ten světový. V tehdejším ultrasilném výběru Vladimíra Růžičky neměl Hemský tak klíčovou pozici. Přesto byl u důležitých okamžiků. Jediným gólem rozhodl zápas s dotěrným Kazachstánem, mazácky vykoupal slovenského gólmana Staňu a zásadní moment si připravil na třetí třetinu ve čtvrtfinále proti Američanům.

Češi před ní prohrávali 0:2. Židlický sice snížil, ale pak zase gólman Rick DiPietro zavřel klec. Klíč k ní našel právě Hemský, na kterého se soustředila pozornost americké obrany, český útočník si ale udržel přehled a viděl, jak se od modré čáry posunul dopředu Jaroslav Špaček. Mezi změtí těl a hokejek mu Hemský předložil dokonalou příhrávku před odkrytou branku - 2:2. Následovaly vítězné nájezdy, výhra nad Švédy v prodloužení a triumfální finále s Kanadou.

Mimořádná forma ale Hemskému vydržela i v sezoně a Oilers si zpětně děkovali, jak byli při draftu 2001 prozíraví.

Jako jednička tehdy putoval do Atlanty Ilja Kovalčuk, po něm šel na řadu Jason Spezza (Ottawa). O sedmnáctiletého Čecha měla zájem řada klubů, ale Chicago nakonec sáhlo z deváté pozice po Finovi Tuomo Ruutuovi. Oilers se báli hlavně zájmu z Phoenixu, kde byl generálním manažerem dlouholetý agent mj. Waynea Gretzkyho Mike Barnett. Coyotes ale nakonec zvolili Švéda Fredrika Sjöströma.

Když ze 12. pozice Nashville draftoval obránce Dana Hamhuise, oznámil vzápětí generální manažer Oilers Kevin Lowe jméno Hemského, jenž měl za sebou stobodovou sezonu v juniorské lize v dresu Hullu.

Někteří členové managementu Oilers však byli z českého mladíka dost rozpačití i při floridském draftu. Na pohovoru prý před zástupci klubu takřka ležel v křesle a pozoroval je s výrazem: "Co mi chcete? Proč mě otravujete?"

Nebyla v tom ale neúcta, Hemský se věrný své povaze prostě o nic nestaral.

"Vybavuju si, jak seděl na konci stolu, vůbec nebyl nervózní a říkal: Můj oblíbený hráč je Jágr. Občas asi vypadám, že hraju, jako by mě to nezajímalo, ale to není pravda," vzpomínal bývalý šéf skautingu Oilers Kevin Prendergast.

Na řadu lidí Hemský prostě působil jako drzý floutek, ani kanadská média si moc nepouštěl k tělu.

V sezoně, kdy Oilers chyběla jediná výhra ke Stanley Cupu, se z něj ale stala hvězda. Svými góly převedl Edmonton v prvním kole play off 2006 přes Detroit. V bodování play off na tom byli z jeho spoluhráčů lépe pouze Chris Pronger, Shawn Horcoff a Fernando Pisani.

V sedmém zápase finále s Carolinou ale přišla zdrcující porážka 1:3 a od ročníku 2006-07 to šlo s Edmontonem z kopce.

Desetkrát v řadě se Oilers nedostali do play off. Fanouškům docházela trpělivost, jelikož klub si postupně vyzobával hráče z nejvyšších příček draftů, včetně čtyř jedniček během šesti let (2010 - Taylor Hall, 2011 - Ryan Nugent-Hopkins, 2012 - Nail Jakupov, 2015 - Connor McDavid), ale výsledky se nedostavovaly. Věci se pohnuly k lepšímu až s příchodem McDavida.

Hemský u Oilers zaznamenal ještě tři nadstandardní sezony v letech 2006-09 (53 bodů, 71 a 63), jenže postupně jeho role slábla, ačkoli novináři v Edmontonu stále psali, že český forvard má 'nejšikovnější ruce v NHL'.

V sezoně 2009-10 ovšem odehrál jen 22 zápasů, protože mu zranění ramene způsobil Michal Handzuš z LA Kings. Následující rok byl Hemský vybrán na All-Star Game, ovšem do Raleigh nejel kvůli otřesu mozku.

Ve vypjatých zápasech s Calgary na něj často číhal obránce Robyn Regehr. Hemský je i jednou z mnoha obětí švédského beka Detroitu Niklase Kronwalla, který si pravidelně dokázal počíhat na hráče, co na okamžik neměli hlavu nahoře.

"V Edmontonu je spousta mladých kluků, kteří musí hrát, my ani nebojujeme o play off, takže je jasné, že je zkouší. Já tu navíc po olympiádě nebudu, takže s tím nic nenadělám," řekl Hemský v kabině Oilers pro Sport.cz před cestou do Soči v roce 2014. Přes konec ve čtvrtfinále patřil na olympiádě k nejlepším českým útočníkům.

Dvacet zápasů před koncem základní části byl pak vyměněn do Ottawy, ale po létě se stěhoval do Dallasu a jeho chorobopis se rozšiřoval. Musel na dvě operace kyčle, krátce po začátku angažmá v Montrealu utrpěl otřes mozku, po němž se už na led nevrátil.

Vzpomínky na Hemského parádní góly ale nemizí, byť k tomu nejslavnějšímu ze 4. ledna 2007, mu pomohl zkrat krajana z Dallasu Patrika Štefana.

Patnáct vteřin před koncem za stavu 5:4 pro hosty vezl puk do prázdné edmontonské branky, jenže kotouč mu přeskočil hokejku a padající útočník Stars nechtěně založil rychlý protiútok Oilers. Na jeho konci Hemský ladnou kličkou do bekhendu dvě vteřiny před koncem srovnal na 5:5...

"Věříte tomu, co jsme právě viděli?" nechápal ani spolukomentátor a bývalý skvělý útočník Ray Ferraro.

Lepší hokejista než Hemský zkrátka číslo 83 v NHL dosud nenosil. Pro případné zájemce o toto numero je laťka českým křídlem nastavena hodně vysoko.