Když máte sen... Obránce Galvas o debutu v NHL, přesilovkách s Kanem i finských zkušenostech

NHL jste si zahrál po pouhých 20 zápasech na farmě. Můžete ještě připomenout, jak se to všechno seběhlo?

Byl jsem členem taxi squadu (záložní skupiny hráčů) Chicaga pro zápas ve Vegas. Ještě se čtyřmi kluky jsem čekal na šanci. A připravoval se, kdyby měl někdo pozitivní test na covid-19. Což se stalo hned v Columbusu, kde byli dva beci nemocní. Takže jsem šel na led.

A při debutu odehrál skoro 24 minut, což je vytížení, které mívají spíš obránci s desetiletou praxí v NHL. Co nohy? Bolely?

(Směje se) Bolely hodně. Byla to pro mě challenge (výzva), protože v AHL jsem hrál naposledy ještě před Vánocemi. Měl jsem toho plné kecky, ale taky jsem byl strašně spokojený a únavu jsem ani nevnímal. Byla to paráda, nečekal bych, že budu hrát až tak moc.

Dokonce jste si vyzkoušel i přesilovky s Patrickem Kanem. Jaké to bylo?

Obrovský zážitek mít tam vedle sebe Kanea nebo DeBrincata. Říkali mi, že když budou volní, mám jim to dát. Ale pokud bude místo, klidně mám pálit na branku. Další zápas jsem byl ve druhé formaci na přesilovky, ale to se tam dostanete na 25 vteřin. Ta první hraje vždycky tak minutu a půl.

Kouč King vás za první starty pěkně vychvaloval.

To je vždycky pěkný pocit. Ale po každém utkání by to mělo končit půlnocí. Člověk na to nesmí moc myslet, je potřeba být připravený na další zápas.

Je NHL jiný sport ve srovnání se zápasy na farmě?

Hlavně v té zkušenosti. Jsou tu výborní a chytří hráči. Každý prostor, který dáte útočníkovi, vyústí do šance. Je potřeba se jim věnovat na 110 procent.

Dá se ten skok o úroveň výš v něčem srovnat s vaším extraligovým debutem, který jste zažil už v 16 letech?

Už si na něj moc nevzpomínám... Tady jsem jel při rozbruslení jako nováček tradiční kolečko sám. Taky ta aréna byla trochu jiná než hala v Olomouci (směje se). Tehdy jsem to bral tak, že jdu prostě hrát jinou ligu. Debut v NHL byl pro mě osobně určitě výš.

Váš táta, který odehrál 22 extraligových sezon, musel být zajisté pyšný.

Doma byli všichni strašně rádi, co se mi povedlo. Ale táta vždycky říká, že jeden dva zápasy ještě nic neznamenají. Neměl bych se tím nechat uspokojit. Hlavně ať pořád vydržím dál.

Jak se vám žije v Americe a v Chicagu? Obzvlášť potom, co jste ve Finsku hrával za Jukurit v padesátitisícovém Mikkeli?

Je pravda, že si pořád zvykáme. Život ve Finsku byl krásný. Když jsme šli ven, nebáli jsme se někam zahnout. Tady je to jiný svět. Není tu moc přírody, ale většinu času stejně trávíme na hotelu.

Chicago vás draftovalo v roce 2017. Odchod do finské ligy před třemi lety jste měl od Blackhawks posvěcený?

Myslím, že v té době by byla blbost jít do Ameriky. To bych nehrál ani na farmě. A já už jsem chtěl hrát dospělý hokej, zlepšit se. Klubu jsme to oznámili a Blackhawks neměli nic proti.

V čem vás Finsko nejvíc posílilo?

Určitě jsem získal sebevědomí. A taky větší jistotu při bruslení. To je strašně důležité, abych neměl strach, že se při prudkém pohybu někde složíte. Finská liga je rychlá, taky je v ní míň prostoru, na zámoří mě připravila.

Jak vás v Chicagu přivítal Dominik Kubalík? Měl radost, že na něj někdo mluví česky?

Myslím, že měl. Ale hlavně jsem rád já, že tam je někdo, s kým si můžu promluvit a kdo mi pomůže, když bude potřeba.

Když to to řeknu s nadsázkou, tak covid vám pomohl urychlit vstup do NHL. A hlavně trenéři už budou vědět, že když vám dají další šanci, můžou se spolehnout. Berete to tak?

To máte pravdu. Některým klukům to může uškodit, když jsou v taxi squadu a nemají zápasovou praxi, ale já v něm byl jen dva dny a hned jsem dostal šanci, která trochu spadla z nebe. Teď bych to rád potvrzoval častěji.

Čeští obránci, kteří v NHL nastupují pravidelně, se přitom dají spočítat na prstech jedné ruky. Máte pro to vysvětlení?

To bychom asi mohli rozebírat delší dobu, ale do toho se nechci pouštět. Jasné je, že útočníci jsou každým rokem šikovnější a rychlejší. Jejich kličky a hra s pukem, to je něco neuvěřitelného. Pro obránce není lehké je chytat. Ale pořád si myslím, že když kluk pořádně pracuje a má ten sen, tak se mu to může povést dojít až do NHL.