Článek
Stalo se to zatím jen jednou při „srandamači“ v Berouně. Radko svištěl s pukem, jeho otec v roli protihráče na něj čekal, když záhy přišel střet. „To se nemůžeš tatínkovi vyhnout,“ čertil se hned Leo Gudas. Leč synova odpověď ho uzemnila. „Tys mě učil, že nemám uhýbat!“
A začali se smát. „On je strašně silný ve středu těla, fakt to bolí,“ přiznal Gudas starší.
Ale přesně tak ho vychoval a stvořil. Když syn vyrůstal, on zrovna studoval trenérskou licenci A a poznatky, které získával, zkoušel na svém synovi. A zatímco se v té době v hokejoví trenéři spíše zaměřovali na vytrvalost, on sázel na rychlost, výbušnost a sílu. Spolupracoval s atletkou Helenou Fuchsovou, pilovali s Radkem sprinty.
„Do osmnácti nepoužíval činky, pracoval jen se svým tělem. Měl jsem strašnou výhodu, že jsem si ho tvaroval,“ vzpomíná Gudas.
Později ho vedl v prvoligovém Berouně, věnoval se mu i v létě, když už na farmě bojoval o svou šanci v NHL. „Měli jsme třífázové tréninky, ale všechny do hodiny. Dostával jsem to sežrat od různých trenérů, že se to nedělá, a dnes to dělají všichni,“ líčí Leo Gudas.
Syn ale musel projít i svým vývojem a progresem, a tak se ze škatulky rabiáta, který sbíral disciplinární tresty, propracoval v uznávaného tvrďáka, jenž je za svou práci náležitě odměněn. Teď v létě podepsal 33letý bek tříletou smlouvu s Anaheimem na 12 milionů dolarů.
„Tím vývojem musel projít. Na farmě se to řezalo často, vždyť měli čtyři pět bitkařů v týmu. Kolikrát prohrávali, pak zbili první pětku a najednou vyhráli. Zatímco my za našich časů jsme si spíš dávali krosčeky a sekery, oni se opravdu bijí,“ říká Gudas a přidává ještě další poznatky o proměně svého syna.
„Když byl na farmě, vážil 105 kilo. Byl těžší, aby ustál souboje. Teď musel jít s váhou dolů, má nějakých 92 kilo, aby stíhal rychlé mladé kluky, kteří po ledě lítají. Zůstala mu ale hra do těla, naučil se ji načasovat. Jeden z mála umí dát ty klasické ‚prdeláče‘, je prospěšný týmu.“