Článek
Jaromír Jágr s novým logem Kladna v pozadí
Jaromír Jágr na střídačce Philadelphie.
Jaromír Jágr na tréninku české hokejové reprezentace v Bratislavě před MS.
„Je to zvláštní pocit, dřív s tímhle věkem člověk na ledě už neměl co dělat. Ve třiatřiceti jste byl starý. Ale všechno se tak nějak prodlužuje,“ uznává Jágr senior, který loni v létě synovi předal vedení kladenského klubu, jenž se ocitl v existenčních problémech.
Jméno nejlepšího Evropana v historii NHL však zase přitáhlo zájem a Kladno se v extralize udrželo. „Musel shánět, všechno oběhal, vzal to strašně zodpovědně a taky mu to zabralo veškerý volný čas. Bylo by ale lepší, aby Jarda řídil chod klubu odsud,“ míní Jágr st.
Proto ho také moc nepotěšilo, když jeho syn před pár týdny oznámil, jak by rád ve Philadelphii pokračoval i v příští sezóně. „Já si nejdřív počkám, jak dopadnou v play-off. Když to Flyers nevyjde, už by novou smlouvu nejspíš nepodepsal,“ říká.
Před lety za synem létal do Pittsburghu i do New Yorku, teď se občas jen podívá na noční přenosy. „Mančaft má Philadelphia poskládaný docela dobře. Rabiátů, kteří to kdysi tak mlátili, tam je jen minimum. Kluk je tam spokojený, všechno se mu tam líbí. O peníze už mu nešlo, to by šel jinam, kde mu nabízeli jednou tolik.“
O Jaroslavu Holíkovi se traduje, že syna Roberta v dobách hluboké totality občas probudil v pět ráno, dovedl ho na autobusovou zastávku, aby se podíval na lidi, kteří mířili za prací do továrny. Kolem Jágra se zase vytvořila aura selského synka, jenž fyzické parametry rozvíjel tvrdou prací na rodinném statku.
„Odmalička nám pomáhal. Ale do posilování se hrnul sám. S ženou jsme se dívali na televizi a on mezitím cvičil. To byly tisíce dřepů a kliků. Ráno před tréninkem mě sám chodil budit...“ Výdrž má syn ostatně po svém tátovi. I v sedmdesáti letech zvládá Jágr st. těžkou dřinu na poli, také šéfuje stavební firmě. Sám chtěl mít kdysi z kluka stavaře, jenže tuhle myšlenku musel definitivně opustit, když se ozvala NHL.
Občas se teď Jágr st. přistihne, že nostalgicky zavzpomíná na časy, kdy s talentovaným synkem v autobuse harcovali na turnajích po celé republice. „Tehdy bylo vidět, jak chce trénovat víc než ostatní, zvládal tři zápasy za den. A to mu bylo třeba o tři roky míň než ostatním na ledě. Šel si za tím cílem. Já samozřejmě věděl, že je dobrý, ale nedovedl jsem tehdy odhadnout, jak moc,“ připustil.
Prakticky celý život byl vyhlášeným kritikem, syna moc nechválil a jen radil. Ale s tím je konec. „On už mě totiž nějakou dobu vůbec neposlouchá. Má vlastní hlavu a dělá si všechno, jak chce,“ tvrdí otec ode dneška čtyřicetiletého veterána.
