Jágr o prvním zápase proti borcům z NHL: Když jsem je viděl svlečené, měl jsem strach už na rozcvičce

NHL počtvrté dorazila do Prahy. Nemrzí vás, že vy sám jste zámořský zápas v Česku nezažil?

Nevím, jestli mě to mrzí, nebo ne. Já jsem si to vynahradil na mistrovství světa 2015, kdy jsem si to užil. Byly to moje poslední zápasy za reprezentaci na domácím ledě. Z mého pohledu to bylo víc, než tady mít dva zápasy s klubem NHL. Byl jsem blízko, když jsem hrál za New York Rangers, kteří tady byli v roce 2008. Ale byl jsem tehdy volný hráč a odešel do KHL.

Ani tenkrát jste trochu nezalitoval?

Tak jsem nad tím nepřemýšlel. Pořadatelé věděli, že nemám smlouvu na další rok, byl to vyloženě risk. Nikdo mi nic nevyčítal. Ale nakonec byli všichni nadšení a spokojení, protože zápas se stejně vyprodal.

Při minulé zastávce NHL v Praze jste dal přednost koncertu, teď byste měl v sobotu vhodit čestnou buly, že?

Byl jsem o to požádán, ještě jsme se o tom nebavili a neřekli stoprocentní ano. Jednání bude.

Ale sobotní zápas sledovat budete.

Odehrál jsem jich tam dost, takže to není tak, že bych se těšil sledovat NHL. Vím, že se soutěž změnila, spoustu hráčů, co tam teď je, ani neznám. V pátek nepřijdu, protože hrajeme s Plzní. V sobotu je velká šance, že budu házet buly, budu tady a dostanu tak možnost srovnat, jak se NHL za posledních pět let změnila.

Komu budete přát?

Když jdu na hokej a nehraje Kladno, tak se jdu podívat na hráče, na jejich projev, taktiku, koučování. Na řeč těla hráčů a jak se chovají, když se nedaří. To je to, co si z toho můžu vzít. Ne, že si tam sednu, budu držet palce a fandit jednomu týmu. Díky Hertlíkovi bude mít asi větší podporu San Jose. Každopádně pro lidi, kteří mají rádi NHL, to bude zážitek.

Můžete si i vy vzít něco od dvacetiletého, pětadvacetiletého hráče?

Samozřejmě, to je ta řeč těla. Je hrozně důležitá, pokud chcete být lídr. Většina hráčů se soustředí na své výkony, ale je spousta mladých hráčů v rolích kapitánů. A prožívají to jako každý jiný. Nelze si myslet, že budete hrát skvěle 82 zápasů a pokaždé dominovat. Jsou zápasy, kdy se vám nedaří, ale vy musíte být tím, který tu frustraci neukáže, ale bude se snažit pomoct týmu jinak. Protože pak jsou ostatní frustrovaní také a tým ztrácí naději na vítězství. Já osobně jsem s tím třeba jako mladý měl problém. Nebyl jsem hráč, který se dokázal v tomto usměrnit, a dával jsem najevo, když se mi nedařilo.

Oživí NHL v Praze i vzpomínku na podzim roku 1989, kdy jste nastoupil poprvé za reprezentaci a hráli jste proti Calgary?

Pamatuji si to velice dobře. Hrálo se v Holešovicích, bál jsem se a byl nervózní. Byl to můj první zápas, nastupovali jsme proti hráčům, kteří hráli úplně jiný hokej. Byli tvrdí, měli tam pár rváčů. Měl jsem obavy už při rozcvičce, když jsem je viděl svlečený. Měl jsem opravdu strach. Ne, že bych něco pokazil, ale aby se mi něco nestalo. Že by mě čekala velká kariéra? To by mě ani ve snu nenapadlo. Já ani nečekal, že bych v sedmnácti mohl hrát za nároďák, ale dostal jsem šanci, tak jsem ji využil.

To zní skoro jako nostalgie?

Ne, mám to jinak než většina lidí. Já jsem si svoje užil, odvedl, jsem šťastnej. A víceméně nic nepotřebuji. Co se týká NHL, tak jsem zažil všechno. Měli by se teď na tréninku dívat hlavně mladí, aby mohli následovat své vzory.

I proto je dobře, že jsou tréninky otevřené, že?

Ano. Doufám, že jsou tady děti, které hrají hokej. Kluci sami můžou vidět, jak vypadají tréninky, jaká je jejich intenzita. Jestli se chtějí jednou někam dostat a hrát nejlepší soutěž na světě. Snažil bych se jako mládežnický trenér sem dostat co nejvíc mladých hokejistů. Většina hráčů jsou jejich idoly, vzhlíží k nim, vzhlíží k NHL. A nemůže se vám pro budoucnost stát nic lepšího, než se dívat na lidi, které obdivujete.

Mnozí z nich teď obdivují Tomáše Hertla. Jaké zápasy ho čekají?

Říkal mi, že vůbec není nervózní, že v obou zápasech dá tři góly a pojede domů. Ale bude to pro něj je blázinec. V úterý hráli v Berlíně, ve středu přijeli do Prahy, moc času s rodinou si neužije. Spousta lidí se bude zajímat o lístky, volat mu. Bude to pro něj psychicky těžší než fyzicky.

Mimochodem, umíte si představit, že byste v NHL podepsal smlouvu na jeden zápas jako Zdeno Chára a rozloučil se tak se zámořskou kariérou?

To musíš zavolat pro odpověď do Pittsburghu, ale dám ti číslo na prezidenta.

Ale ještě nekončíte, jak jste sám ve středu vyjasnil své nedělní vyjádření.

Ano, dostal jsem otázku, kdy naskočím do sezony k prvnímu zápasu. Odpověděl jsem, že to nevidím, protože jsem nezačal trénovat. Nemám čas, sílu, motivaci a chuť trénovat. Uvědomuju si, že bez tréninku to nejde. Momentálně bych se nevešel do čtyř lajn. Na druhou stranu poslední dva tři tréninky jsem byl na ledě, měli jsme málo hráčů. Ale není to pro mě nic příjemného. Po té šestiměsíční pauze to byla ohromná dřina.