Článek
Česká asociace fotbalových hráčů vznikla před třemi roky a stále pracuje na svém rozvoji. Co by podle vás mělo být v této fázi její prioritou?
Nejdůležitější zpočátku je, aby se hráči navzájem poznali a přesně věděli, čeho mohou v rámci místních zákonů dosáhnout a jak mohou vyjednat zlepšení svých pracovních podmínek. A přitom samo sebou stanovit, čeho chtějí dosáhnout a jakým způsobem to udělat. To ale musí rozhodnout oni tím, že se do činnosti asociace zapojí a uvědomí si svoji sílu.
Někteří fotbalisté se ale zapojení obávají a mají k asociaci nedůvěru...
To je naprosto běžné všude na světě. Proto je na lidech v asociaci, aby si jejich důvěru získali svojí prací. Aby jim ukázali, že stojí na jejich straně při konkrétních případech a akcích.
Setkal jste se s tím, že hráči jsou od členství ve své asociaci odrazováni, nebo dokonce je na ně vyvíjen nátlak, aby do takové organizaci nevstupovali?
Pochopitelně, proto je nutné všem hráčům neustále vysvětlovat, co se v asociaci děje. Během času pochopí, co je pro ně důležité.
Nesnází pro činnost asociace je také to, že o svá práva se perou jen hráči, kteří se dostali do problémů. Ti, kteří potíže nepoznali, se o situaci ostatních příliš nezajímají.
S tím se ale vyrovnává každá hráčská asociace. Proto musí najít cestu, jak i jim vysvětlit, že dělá věci, které jsou také v jejich zájmu. Ve Spojených státech to funguje tak, že na své straně potřebujete mít většinu, protože teprve pak je asociace dostatečně silná.
V Praze jste ve své přednášce mluvil o způsobu, jímž za hráče vyjednáváte. Zkuste ho přiblížit...
Uvedu paralelu ze života. Kupujete auto, které potřebujete hned, zatímco prodávající nemá potřebu ho okamžitě prodat. Proto licituje, proto vyrukuje s tím, co jiného mu můžete ještě nabídnout. A mnohdy tak dlouho, dokud podmínky nepřijmete, přičemž na něm je, aby se rozhodl, zda jsou i pro něho dost dobré. Proto hráčům v první řadě říkám, aby počkali a řídili se tím, co v Americe často opakujeme: ,Přece nebudeš vyjednávat sám proti sobě. Na vyjednávání musí být dvě strany.´ Je to jako hrát poker. Také karty ukážete až v pravou chvíli.
Veřejnost velice často ve fotbalistech vidí někoho, kdo vydělává spoustu peněz tím, že vlastně dělá své hobby a o žádnou práci se vlastně nejedná. Určitě jste se s takovými názory setkal. Co takovým lidem říkáte?
Když je někdo malířem, miluje malování a dokáže své obrazy prodat, nikdo neřekne, že nejde o práci. Stejné je to u zpěváků a dalších kumštýřských profesí. Jen v případě sportovců existuje jiný pohled. Takže nezbývá než zkoušet vysvětlovat a argumentovat. A pokud to nepůsobí, není to zase až tak důležité. Podstatné je, aby samotní sportovci vnímali sport jako svou práci..
V Praze jste byl na pozvání České asociace fotbalových hráčů. Co říkáte tomu, že v jejím čele stojí Markéta Haindlová a jako žena bojuje za práva fotbalistů?
Po celou mou kariéru zastávaly v hráčských asociacích významné pozice ženy. Je to jako ve fotbale, kdy v týmu chcete mít ty nejlepší hráče, kteří dávají góly. A mnohokrát těmi nejlepšími hráči jsou ženy.
Na závěr se musíme zeptat na český hokej. Jaké s ním máte zkušenosti?
Všichni čeští hráči v NHL jsou vynikající. Už před mnoha lety jsem se ale naučil, že není moudré říkat, který z nich je můj nejoblíbenější, protože pak se člověk dostane do nesnází.
