Článek
To vám generální manažer Bill Zito asi udělal radost, co?
Je to super, že jsem se spojil zrovna s těmi dvěma kluky znova v jednom týmu. Já si to užívám maximálně, že je dobře znám. A myslím, že i oni byli rádi, když šli do týmu, kde mají někoho známého, nějaký familiární obličej. Jsem z toho úplně nadšený. Navíc dobře zapadli do sestavy, to je hlavní. Jen samé dobré pocity.
Hägg si pochvaloval, jak se hlavně díky vám cítí na Floridě ohromně.
My jsme spolu hráli v obraně celý rok. Známe se moc dobře, klidně spolu můžeme naskočit na led. Minulý zápas už jsme taky měli společné střídání. Určitě je to pro mě mnohem komfortnější situace, když přijde takový parťák než třeba nějací noví kluci, které moc neznám. Robert taky zná styl, jakým hraju, což je výhoda, že si rychle zvykne i na náš obranný systém.
O Girouxově příchodu na Floridu se mluvilo delší dobu. Měli jste o něm taky jasno?
Snad měsíc před uzávěrkou trejdů se v televizi o tom začalo hodně mluvit. Týden před tím jsme hráli s Flyers a trochu jsme se oťukávali. S Claudem jsem mluvil i po zápase a říkal, že se mu líbí, jak hrajeme. Tyhle náznaky tu byly, ale dokud to v NHL není černé na bílém, tak nemáte nic jistého. Ale doufali jsme, že se to povede.
Když se teď člověk podívá na vaši sestavu, tak ho praští do očí síla všech útoků. Ve Washingtonu jste si zahrál s většími hvězdami, ale Panthers mají určitě vyváženější tým.
Jsem nadšený z toho, jak to máme poskládané. Všechny čtyři lajny můžou dávat góly, tři obranné páry můžou útočit i bránit. Máme výborné gólmany. Nikoho nemusíme v sestavě schovávat. Jakmile se proházejí lajny v týmu, tak si stejně jdou všichni za svým, systém je jasně daný. Všichni ho dodržují a nikdo nemá problém.
Dáváte jasně najevo, že letos vás bude zajímat jen Stanley Cup, a všichni vědí, jaké máte ambice. Jaké to je hrát s terčem na zádech?
Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda. Náš cíl před sezonou byl, abychom si vybudovali respekt. A dostali trochu do povědomí, že tady na Floridě máme dobrý tým a dokážeme porážet ty nejsilnější. Je to super mít takhle dobré hráče, kteří nemají problém makat. Ani ti nejšikovnější se nebojí dřiny. A náš kapitán (Aleksander) Barkov dělá pro tým první poslední, takže by bylo těžké ho nenásledovat.
Před pár dny se vám ale zranil klíčový bek Aaron Ekblad, nebude to problém?
Teď to má trochu jinou dynamiku, to je jasné. Myslím, že závažná změna to ale není. Že by nás to úplně vyhodilo z role. Máme dost beků, kteří mají náš styl pod kůží, a posily si taky rychle zvyknou. Jsme tu proto, abychom šli tvrdě za naším cílem. Tady je zdravá rivalita, žádná nepřejícnost. To je skvělé cítit, že může hrát kdokoli a pořád si jdeme za svým.
V systému Panthers máte díky neúprosné hře do těla nezastupitelné místo. Spoluhráči říkají, jak jsou rádi, že vás mají na své straně. Nedávno jste si 12 hity za zápas dokonce vytvořil osobní rekord. Tušil jste to, když jste šel z ledu?
(směje se). To jsem nevěděl, ale po zápase za mnou přišla slečna z PR oddělení, že je to můj největší výkon. V zápase předtím jsem už překonal klubový rekord v počtu hitů, který držel shodou okolností náš trenér na buly. Ten mi to taky hned připomínal.
Ryan Lomberg (vpravo) a Radko Gudas se radují z branky.
Během sezony jste v celkovém počtu hitů v NHL přeskočil dosavadního českého rekordmana Romana Poláka. Ozval se vám?
Video mi neposlal (směje se). Nechci říct, že je to pro mě něco extra důležitého, ale zahřeje to na duši. Určitě bych byl rád, kdyby mě zase někdo v budoucnu překonal, ale myslím, že to asi chvíli vydrží.
Navíc v týmu po vás tenhle styl vyloženě vyžadují.
Stoprocentně. Tady mi styl obrany vyhovuje mnohem víc. Mám tu velkou důvěru a mnohem lepší možnosti než třeba ve Washingtonu. To rozhodně.
Tvrdými srážkami ale často provokujete brousky z ostatních týmů. V této sezoně už jste měl sedm bitek.
Já s tím počítám, že tihle hráči po mně jdou. Vždycky se ale snažím, aby to dopadlo v náš prospěch. Naposled s Anaheimem jsme po bitce vyvolané soupeřem (Nicolasem Deslauriersem) šli v přesilovce do vedení. Když dokážete udržet nervy na uzdě, tak je to důležité.
Máte v týmu následovníky, kteří by po vás chtěli rady, jak správně načíst hráče, aby ho trefili čistě a zároveň tvrdě?
To bych neřekl, že následovníky. Ale máme tu kluky, co zvládají hrát tvrdě a nebojí se ostřejší hry do těla. Nechci říkat, že je to moje zásluha, ale jako tým jsme už začali víc hrát play off hokej.
Během sezony jste přitom museli překousnout vynucený odchod kouče Joela Quennnevillea. Jak si ve vašich očích vede jeho nástupce Andrew Brunette?
Jako trenér je skvělý, klobouk dolů před ním. Systém se nezměnil, ale vkládá do něj svoje myšlenky. Má velký podíl na tom, proč hrajeme tak dobře.
Poslední dva roky ale NHL šéfují vaši sousedé z Tampy, kteří dokázali obhájit Stanley Cup. Máte pocit, že už jste jim dali najevo, že jejich éra pomalu končí?
Myslím, že jsme se jim dostali pod kůži. Třeba i tím posledním vzájemným zápasem (Panthers vyhráli 9:3). Vždycky je to s nimi hodně vyhrocené. Tampa je posledních několik let nejlepší, ale teď už ví, že máme natolik dobrý tým, abychom je i v play off dokázali porazit.
