Hlavní obsah

Gudas dostal na Floridě povolení ničit. Nešetří krajany ani bývalý tým

Sunrise/Praha

Přezdívka ‚Řezník' už je znovu populární. Ve svém novém angažmá na Floridě se řízný český hokejový obránce Radko Gudas rád vrátil k obávanému stylu plnému fyzických soubojů a ostrých hitů. V soukromí rodinný typ, na ledě brousek, s nímž nechcete zkřížit cestu.

Foto: Paul Sancya, ČTK/AP

Radko Gudas (7) z Floridy a Sam Gagner (89) z Detroitu.

Článek
Fotogalerie

Florida patří k nejpříjemnějším překvapením a nejlepším týmům nové sezony NHL. Čekal jste to?

Věděl jsem, že máme dobrý tým a výborného trenéra (Joela Quennevillea). Zatím nám to vychází, přesilovky jdou super, kluci makají v oslabení. Soustředíme se na ty podstatné věci a všechno zapadá do těch správných kolejí.

V minulých letech jste si trochu stěžoval, že se fyzická hra ze soutěže vytrácí a nastává technická éra. Na Floridě jste ale dostal zase příležitost se víc vyřádit.

Jsem teď v týmu, kde je trochu jiný systém obranné zóny, než byl ve Washingtonu a to mi vyhovuje víc. Tvrdě jsem se snažil hrát pořád, ale tady mám k tomu větší prostor. Snažím se toho využívat a být tím hráčem, kterého chtěli, když mě podepsali, abych odváděl právě tuhle práci. Věřím, že jsou s tím spokojení a já jsem taky nadšený.

V posledním zápase s Carolinou jste zaokrouhlil sezonní počet hitů na rovných 100. Bývají zápasy, kdy vám napočítají klidně osm, deset srážek se soupeři. Není to až moc?

Je to hodně, ale celý podzim jsem trénoval, abych měl formu a mohl vydržet ten čas na ledě s odpovídající fyzickou kondicí. Trenér ví, že když mě tam dá, tak dokážu předvést totéž v první i v poslední minutě zápasu. Ale není to tak, že bych se jen srážel. Hraju s pukem mnohem víc, než to vypadá na papíře. Díky našemu systému se ty hity nasčítají. Ale já jsem rád, že můžu hrát takovým stylem.

Oceňují to spoluhráči na Floridě, že mají v týmu zase pořádného ranaře?

Myslím si, že se jim to líbí, když jsem schopný získat puk, rozehrát a dát jim prostor. Tak věřím, že pak některým hráčům zbude víc šťávy na to, aby ji využili v útoku a na místech, kde jsou zvyklí hrát, než v defenzivní zóně. Zatím to vychází.

Na Floridě se před sezonou sešlo víc nových tváří. Mělo to zásadní vliv na výkony, které teď Panthers podávají?

Tak třeba Patric Hörnqvist, který přišel z Pittsburghu, je skvělý na přesilovce. Před brankou je to blázen, který dokáže tečovat spoustu puků. Je tam zapikolovanej a já jsem ho nesnášel, když jsme proti sobě hráli v minulých sezonách. Byla tam velká rivalita a jsem rád, že hrajeme konečně spolu a vidím, jak dokáže strhnout tým. Ale těch kluků, co přišli a začali týmu něco dávat, je víc. Alex Wennberg je skvělý na puku, Carter Verhaeghe skvěle zapadl do první lajny, Duclair má ohromné zrychlení. Máme tady spoustu nových hráčů a každý přináší něco jiného. V tom je naše síla.

Když působil na Floridě Jaromír Jágr (2015-17), tak měli jeho tehdejší spoluhráči Aleksander Barkov a Jonathan Huberdeau našlápnuto mezi největší hvězdy NHL. Jaký dojem z nich máte teď?

Huby má neskutečné ruce a ty nahrávky, které dokáže dát z otoček, to je radost se na to koukat. A Barky je v podstatě nejkomplexnější hokejista, jakého jsem za poslední roky viděl. Je úžasné tyhle dva sledovat a když se dostanou spolu na led, tak soupeřům jen málokdy půjčí puk.

V obraně jste toho nejvíc nahrál v páru s Keithem Yandlem, který se blíží k devíti stovkám utkání bez jediné absence. V čem je jeho tajemství, že vlastně dekádu nebyl zraněný?

Má svoje rituály jako každý. Ale je to neskutečný, já to nechápu. Je třetí v celé historii NHL v počtu odehraných zápasů v řadě. To klobouk dolů. Mně se s ním hraje skvěle. Docela jsme si sedli. Když jsme na ledě, tak nedostáváme góly a výborně se doplňujeme.

Cítíte na Floridě velkou touhu vyrovnat se rivalům z Tampy, kteří jsou nejlepším týmem posledních let a úřadujícími šampiony?

Rivalita je pro nás přínosná. Mít takhle blízko soupeře, který je na tom nejlíp z celé ligy, je dobré měřítko. Letos s nimi hrajeme osmkrát a můžeme se spoustě věcí přiučit. Když ale hrajeme náš hokej, tak má s námi i Tampa problémy. Je hezké vidět, že si na ně věříme.

Tampa vás v roce 2010 draftovala a uvedla do velkého hokeje. V posledních zápasech jste ale ukázal, že nemáte problém se s hráči Lightning klidně porvat.

Byl to první klub, za který jsem nastoupil v NHL, takže mám na to super vzpomínky. Premiéru jsem dokonce absolvoval proti Floridě, což na mě tady hned vybalili. Ale je to už šest let, co jsem za Tampu hrál a tým se obměnil. Sice trenéra (Coopera), Paliče (Ondřeje Paláta) a pár dalších kluků dobře znám, ale teď už beru Lightning za dalšího soupeře a nic jim nedaruju.

Foto: Lynne Sladky, ČTK/AP

Ty Dellandrea (10) z Dallasu a Radko Gudas (7) z Floridy

Jste jedním z mála týmů v NHL, kde mohou do hlediště v omezeném množství chodit diváci. Pomáhá to?

Je to super vidět, že lidi neztrácejí naději a chodí na zápasy fandit. Pro nás to je tady velké povzbuzení.

Na Floridě se ale během pandemie koronaviru život příliš nezastavil, je to tak?

O to víc trpím, když slyším, co se děje doma. Je to pro nás určitě být lepší s rodinou tady. Vím, že tady bydlí i dost našich hokejistů, kteří tu zakotvili po kariéře, ale zatím jsem se s nikým neviděl. My stejně hrajeme skoro každý druhý den. A když není zápas, tak jsme na cestách. Těch pár dnů volna, co mám, se snažím trávit co nejvíc s rodinkou.

Zabydlet se ani nebyl problém, že?

Bydlíme kousek od tréninkové haly (v Coral Springs) a děti si užívají toho, že v téhle roční době nemusí nosit bundy. Změny proběhly v klidu a rodina si to užívá. Zatím jsem ani neměl žádné veselé historky s krokodýly. Hned za barákem ale máme jezírko, tak jen čekám, kdy to přijde...

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

Související témata: