Gólmana Mrázka vrátila sezona v Carolině mezi špičku NHL: Sedmdesát procent výkonu je o hlavě

Opravdu to nebylo nejlehčí rozhodnutí. Nevěděl jsem, co mě čeká, strašně dlouho jsme to studovali, ale jsem moc rád, že to tak dopadlo. Při rozhovoru s generálním manažerem jsem byl ujištěn, že jsem na stejné startovní čáře se Scottem Darlingem a bylo otevřené, kdo bude jedničkou.

Darlingovi se nevedlo, já byl měsíc zraněný, takže klub přivedl McElhinneyho. S ním jsme si rozuměli od prvního dne. Já bych ani neřekl, že jsem s ním nějak soutěžil. Radil mi i různé detaily, které mi pomáhaly. Zlepšoval jsem se i díky trenérovi gólmanů Mikeu Balesovi.

Kondici jsem nabíral pod vedením Martina Horyla, se kterým jsem už deset let. Ale spojil jsem se s Marianem Jelínkem, protože jsem chtěl ustálit svoje výkony, abych neměl čtyři zápasy dobré a pak dva tři špatné. Nemyslel jsem si, že to budu někdy potřebovat, ale dneska už vím, že bych se bez toho neobešel. Sedmdesát procent výkonu je o hlavě... A pak jsem v létě ještě poprosil (trenéra brankářů v národním týmu) Zdeňka Orcta, jestli bych s ním mohl trénovat na ledě. Sice to bylo jen krátkou dobu, ale jeho filozofie se mi líbila.

Start se nám nepodařil. Tým byl strašně mladý a chyběly nám zkušenosti. Zápasy jsme prohrávali o gól, inkasovali jsme tři čtyři minuty před koncem a stálo nás to hodně bodů. Ale pak si kluci zvykli a v novém roce jsme ukázali, že můžeme patřit k těm nejlepším.

Táhli jsme za jeden provaz. Začalo to u kapitána Justina Williamse, který vyhrál tři Stanley Cupy, z Arizony přišel Jordan Martinook, ze kterého se stal bavič kabiny a ti dva nás dokázali spojit tak, že i hodně volného času jsme trávili pohromadě.

To byly nápady našeho kapitána. Po pár zápasech už mu ale docházely a pak museli ti mladí s něčím přijít. Takže jsme imitovali i basket, když byl v hledišti Evander Holyfield, tak souhlasil, že to bude box. Ale hlavně jsme zápasy museli vyhrát.

Pro Roda to byla první sezona na pozici hlavního trenéra. Taky říkal, že neví, co od sebe čekat, ať za ním chodíme a ptáme se. Každý z kluků by pro něj udělal cokoli. Martinook byl před play off zraněný, ale řekl, že by hrál i na jedné noze. Brind'Amour je velká osobnost a respektem, jaký měl, mi připomněl Mikea Babcocka, kterého jsem poznal v Detroitu.

Ráno jsem přišel do kabiny a on tam s dvacetikilovou vestou dělal kliky a shyby. Po tréninku sedl na kolo, nebo běhal... Po každém zápase nás ještě nutil, že nemáme dost a jdeme do posilovny, že se bude makat.

Říkali nám už před play off, že atmosféra v roce 2006, kdy Carolina vyhrála Stanley Cup, byla ohromná. A lidi nás neskutečně hnali, třeba v prvním kole s Washingtonem, kde jsme prohráli první dva zápasy. Ale my šli třeba i z tréninku a vedle arény byli fanoušci a grilovali tam, kempovali.

Ve druhém zápase druhého kola s Islanders jsem si natáhl tříslo a byl jsem hodně naštvaný, protože všechno bylo na super cestě. Když ale vypadnete z toho kolotoče, tak to není moc příjemné. Snažil jsem se vrátit do branky už po jednom vynechaném utkání, ale doktoři mi to nedoporučili. Byla to smůla, ale McElhinney taky udělal výbornou práci.

Uvidíme, jak to dopadne. Raleigh je sice menší město, ale na život super. Všude je to blízko, do tréninkové haly jsem to měl deset minut. Žije tam spousta přátelských lidí a s přítelkyní se nám tam moc líbilo.

Přál bych to Bostonu kvůli Pastovi s Krejčou, ale St. Louis má moc kvalitní obranu a jsou fakt dobří, takže myslím, že to bude 4:2 pro Blues...